Projekt oživení srstnatých kolosů má pomoci obnovit arktické ekosystémy. Připravuje se “oživení” i dalších vyhynulých druhů. Je to správná cesta?

Průkopnický projekt Woolly Mammoth Revival využívá pokroky v genomické biotechnologii k potenciálnímu návratu vyhynulých druhů nebo vytvoření druhů s podobnými vlastnostmi. Mamut srstnatý, který vyhynul zhruba před 4000 lety, je v centru zájmu vědců, kteří se zaměřují na úpravu mamutích genů do genomu jeho nejbližšího žijícího příbuzného, ​​slona asijského. Spíše než vytvářet přesné repliky mamutů je podle Happy Eco News cílem projektu produkovat hybridy slona a mamuta přizpůsobené k přežití v chladném arktickém klimatu.

Konečnou vizí je v rozsáhlých úsecích tundry a severských lesů v Eurasii a Severní Americe založit stáda těchto upravených slonů. Woolly Mammoth Revival není prý pouze cvičením v genetickém inženýrství. Jde o součást širší strategie, jak přetvořit arktické ekosystémy a potenciálně zpomalit účinky globálního oteplování.

S koncem mamutů se změnil ekosystém

Během pleistocénu tvořily velkou část současných oblastí tundry a tajgy louky známé jako „mamutí stepi“. Tento ekosystém vyhovoval rozmanitým stádům pasoucích se zvířat, včetně mamutů. Jejich vymizení vedlo ke změně pastvin do krajiny s převahou keřů. Tato změna ekosystému měla významné důsledky pro změnu klimatu. Bez velkých zvířat, která by zhutňovala sníh a vystavovala půdu zimním teplotám, je méně pravděpodobné, že permafrost hluboko zamrzne. V kombinaci s oteplujícím se létem to urychluje tání permafrostu a uvolňování zachycených skleníkových plynů. Důsledky potenciálního uvolňování uhlíku z tajícího permafrostu jsou odhadovány na ekvivalent spálení všech světových lesů dvaapůlkrát.

Mamuti a permafrost

Opětovné vysazení velkých stád oživených mamutů do tundry by mohlo tento trend zvrátit. Pasoucí se zvířata mohou pomoci přeměnit tundru zpět na pastviny. Tato transformace nejen že zvyšuje biologickou rozmanitost, ale může také pomoci zachovat permafrost. Velcí býložravci zhutňují sníh a narušují půdu, což umožňuje chladu v zimě proniknout hlouběji. Travní porost pak izoluje permafrost od letních veder a potenciálně zpomaluje uvolňování skleníkových plynů.  

Poznatky z genomu

Projekt Woolly Mammoth Revival přináší kromě dopadu na životní prostředí i další potenciální výhody. Genomy vyhynulých druhů totiž obsahují cenné informace o adaptaci a přežití během minulých katastrof a měnících se podmínek. Oživení vyhynulých genů v živých buňkách by mohlo odemknout poznatky, které nelze získat pouze z genetického kódu. Například studium mamutího hemoglobinu by mohlo odhalit informace o krvi savců užitečné pro léčbu lidských nemocí nebo dokonce pomoci budoucímu průzkumu vesmíru zlepšením tolerance vůči chladu. Aby se tato tajemství odhalila, musí být mutace, které vytvářejí mamutí hemoglobin, přivedeny k životu.

Postupy asistované reprodukce pro mamuty pravděpodobně povedou k pokroku v reprodukčních technologiích pro další ohroženou megafaunu, od kriticky ohrožených druhů žiraf po téměř vyhynulé nosorožce.

Kritika mamuta

Projekt Woolly Mammoth Revival sice představuje netušené možnosti, ale také vyvolává etické otázky. Kritici tvrdí, že prostředky by mohly být lépe vynaloženy na zachování existujících druhů a ekosystémů. Existují také obavy ohledně dobrých životních podmínek hybridních slonů a potenciálních nezamýšlených důsledků opětovného vysazení dávno vyhynulého druhu do moderních ekosystémů. Přesto se zastánci projektu domnívají, že potenciální přínosy – jak z hlediska zmírňování změny klimatu, tak vědeckého pokroku – převažují nad riziky. Říkají, že každý krok procesu přinese výhody ohroženému asijskému slonovi, čímž se překlene propast mezi vědou zabývající se vymíráním druhů a praktickým úsilím o ochranu.

Obživne vakovlk?

Vědci se v posledních letech snaží využít pokročilé genetické inženýrství a klonování k oživení nejen mamuta, ale i dalších vyhynulých druhů. Pták moa byl vyhuben přibližně před 600 lety na Novém Zélandu, nyní se vědci pokoušejí z jeho kostí extrahovat DNA, která by mohla být vložena do genomu blízce příbuzného ptáka, například pštrosa nebo emu. Vědci pracují i na vkládání genů holuba stěhovavého do genomu blízce příbuzného holuba hřivnáče. Chtějí obnovit obrovské populace holubů, které kdysi hrály klíčovou roli v ekosystémech severní Ameriky. V minulém století vyhynulý Vakovlk tasmánský má být oživen extrakce DNA z muzejních vzorků a použití moderních metod genové editace, například CRISPR, k úpravě genomu příbuzných druhů, jako je vakomyš.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (DALL E 3)