Developeři konečně začali lépe využívat materiál ze starých budov. Místo demolice nyní používají pojem „remolice“. Odpad se dle zásad cirkulární ekonomiky proměňuje na cenné zdroje.

Dva roky příprav

Budova Merkuria, postavená mezi lety 1967 a 1971 v Praze a renovovaná na počátku 21. století, byla kancelářským komplexem v brutalistním stylu s centrální věží a čtyřmi nárožními věžemi. Developer Skanska objekt získal v roce 2019 už s platným demoličním povolením. Plánuje postavit novou budovu s názvem Mercury (foto v záhlaví) podle nejvyšších ekologických standardů.

Na rozdíl od standardní demolice, která většinu materiálu vyhodí, je remolice navržena tak, aby maximalizovala jeho záchranu. Skanska strávila téměř dva roky mapováním materiálů a přípravou jejich využití. Výsledek: 97,4 % z celkových 18 626 tun materiálu bylo recyklováno nebo opětovně využito, což výrazně překračuje dnešní zákonný požadavek 70 %.

Beton, který tvořil 58 % veškerého materiálu, byl částečně využit při výrobě nového betonu, zatímco kov, sklo a dřevo našly nové uplatnění. Projekt zároveň snížil emise CO₂ téměř o 6 000 tun.

Bourání je jednou z nejméně ekologických činností člověka. Celosvětově představuje stavební a demoliční odpad až 40 % veškeré produkce odpadu. Pouze asi třetina z něj je recyklována nebo znovu využita.

Recyklovat a darovat

Skanska se pokusila využít materiál do detailu, a neměla-li pro něj sama využití, pak ho darovala. Kamínky a dlaždice tak byly znovu využity na cestě ke komunitní zahradě v areálu Port7, zábradlí a koleje dostaly nový život na stejném místě a kačírek ze střechy byl použit jako podsyp pod nedaleký most. Nábytek, koberce a podhledy byly darovány veřejné škole a nemocnici, zatímco kuchyňské linky posloužily pro vybavení domácností pro uprchlíky. Vybrané dřevěné prvky byly přeměněny na OSB desky, záložní dieselové generátory a dveře byly opětovně instalovány nebo využity soukromými osobami. Skleněné prvky byly předány firmě, která ve spolupráci se společností Saint-Gobain vyrábí fasádní panely z recyklovaného skla.

„Díky uplatnění principů cirkulární ekonomiky se nám podařilo dosáhnout bezprecedentní míry znovuvyužití materiálů – 97,4 %, a to při zachování nákladů srovnatelných s běžnou demolicí,“ říká Martin Zemánek, projektový manažer společnosti Skanska. „Zbylých 2,6 % tvořily materiály, které nebylo možné dále zhodnotit, nejčastěji kvůli zdravotním rizikům nebo technologické neslučitelnosti. Typickým příkladem je azbest, který byl v minulosti běžně používaný, ale dnes představuje zdravotní riziko,“ vypočítává Zemánek.

Podobné přístupy se objevují například v Nizozemsku, Skandinávii nebo Německu, kde je cirkulární ekonomika součástí stavebních strategií. „V rámci střední a východní Evropy jsme první, kdo takto rozsáhlý projekt realizoval, a dnes inspirujeme i kolegy v Polsku, kde se chystá podobný projekt,“ uzavírá Martin Zemánek.

Foto: Skanska