Nový materiál dokáže vysát CO2 ze vzduchu rychleji než stromy

7. 5. 2024  |  Jan Handl

Tým vědců z Edinburghu tvrdí, že objevil porézní materiál, který má potenciál ukládat velké množství skleníkových plynů. Jde o trumf v boji proti změně klimatu?

Vědci podrobně popsali použité modely k vývoji nového materiálu ve článku v časopise Nature Synthesis. Uvádějí, že jeho vlastnosti by z něj mohly udělat vynikající úložiště pro oxid uhličitý a fluorid sírový, další skleníkový plyn.

„Je to vzrušující objev, protože potřebujeme nové porézní materiály, které pomohou vyřešit největší výzvy společnosti,“ uvedl v prohlášení o výzkumu profesor Marc Little z edinburské Heriot-Watt University. Nový materiál, který působí jako „klec klecí“, složená z menších molekul, je organická supermolekula sestávající z kyslíku, dusíku a fluoru.

Rychlejší než stromy

„Výsadba stromů je velmi účinný způsob, jak absorbovat uhlík, ale je to velmi pomalé řešení,“ doplnil Little. „Potřebujeme tedy lidský zásah, molekuly vytvořené lidmi, abychom efektivněji zachycovali skleníkové plyny.“

Ve vývoji jsou i další materiály, které by mohly potenciálně lapat uhlík. Jedním z nich je dvourozměrná struktura vyrobená z bóru, která má velkou plochu a mohla by potenciálně absorbovat spoustu skleníkových plynů z elektráren.

Kouzla s betonem

Dalším materiálem, který vědci zkoumají, je beton, který je sice základním stavebním kamenem moderní společnosti, ale jehož použití, zejména kvůli cementu v roli pojiva, uvolňuje do atmosféry obrovské množství oxidu uhličitého. Podle některých odhadů jde až o 8 % emisí vyprodukovaných člověkem ročně.

Vědci zkoumali, jak by přidání materiálů (jako je třeba jedlá soda) do betonu mohlo pomoci materiálu absorbovat oxid uhličitý v atmosféře. Velkou překážkou je fakt, že mnoho z těchto nových materiálů jsou v podstatě pouhými laboratorními experimenty. A z toho vychází tři základní otázky: Jak ale provést skok z laboratoře na trh? Jak uvést experimenty do praxe a k běžnému využívání? A jak vyrobit takové množství materiálu, aby měla jeho funkčnost význam v globálním měřítku?

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (DALL E 3)