Pavel Ohnoutka je přední odborník na digitální a business transformaci. Řídil globální IT projekty pro IBM, Qatar Petroleum či Dubai Airports. Dnes své zkušenosti z mezinárodního byznysu přenáší do českých firem.

Kateřina Müllerová

V rámci série rozhovorů Ecoisty s názvem „V zrcadle AI“ přinášíme myšlenky lídrů v této oblasti. Tyto osobnosti se zároveň účastnily výzkumu agentury NMS o vztahu české populace s AI, jehož je Ecoista mediální partner.

S Pavlem Ohnoutkou jsme mluvili o strachu z AI a proč se firmy ostýchají ji plně využít. Zároveň ale také o nebezpečí umělé inteligence, které možná ani tak netkví v úniku dat, ale ve ztrátě kritického myšlení.

Proč si myslíte, že se mnohé firmy neadaptují na AI rycheji? 

Pamatujete si, když začínalo online bankovnictví? Všichni říkali: „Ne, to v žádným případě, já budu chodit na pobočku,” a dneska už tam nikoho nevidíte. Jde prostě o rezistenci ke změně, která se postupem času rozplyne.

A co strach z úniku dat?

Jde o to, zda budou věřit třetím stranám nebo ne. Vezměme si Facebook. Ten o mě ví určitě mnohem víc než ChatGPT. Sociální sítě jsou v určitých ohledech mnohem nebezpečnější než AI. Dokážou ovlivnit volby, jsou velmi lehce využitelné na propagandu… Takže myslím, že online nebezpečí a únik našich dat nám hrozí už pěkných dvacet let.

Bylo by skvělé udělat mezinárodní bezpečnostní opatření ohledně umělé inteligence, klidně i v rámci sociálních sítí. Ale to vůbec neznamená, že by se firmy neměly na AI adaptovat. Naopak, myslím, že by každé prospělo mít svého AI ambassadora, který by jim vysvětlil, v čem jim AI pomůže, jaké jsou do ní investice a kolik pracovní síly ušetří. Dám příklad – firma má tisíce smluv, které potřebuje projít. Zapnou AI a zadají: „Vypiš mi všechny klíčové závazky, které bude třeba v příštích třech měsících řešit,” a okamžitě dostanou ucelený výstup. Tohle by jinak dělala armáda zaměstnanců celé týdny. V podobných administrativních úkolech AI neskutečně pomůže.

Myslíte si, že hodně lidí přijde o práci?

Tohle řeším denně. Transformace firmy znamená osekat operační náklady a nahradit je technologií. Takže k naší práci mají lidé negativní postoj. Jenže naším cílem není vyhodit lidi, ale změnit náplň jejich práce a zefektivnit ji. Najednou jsou schopni obstarat mnohem více klientů, mají prostor na kreativní myšlení a nemusí trávit tolik času administrativou jako dříve.

Ale ano, existují profese, které AI postupem času nahradí. Hlavně kreativní obory to budou mít náročné. I překladatelé a markeťáci. Na druhou stranu AI dokáže vyprodukovat obrázek na jakékoliv téma za pouhé tři vteřiny, ale z mé vlastní zkušenosti jsou grafikovy návrhy vždy mnohem zajímavější a originálnější. Sám grafik může využívat AI, které mu poskytuje návrhy, inspiruje ho, ale finální práce bude vždy jeho dílo.

Takhle to dělám ve své práci. Ptám se ChatGPT, které mi dává rozhled, ukáže mi cesty, kterými se můžu vydat. Finální kreativitu má ale vždy člověk.

Jediná věc, která AI chybí, je určitý cit k práci. Jde zlatou střední cestou, cestou nejmenšího odporu, to ji ale zakazuje být originální. Proto třeba nemůžu číst texty generované AI, přijdou mi otřesné.

Sice pomáháme firmám adaptovat se na AI, ale hlavně pracujeme se zaměstnanci, někdy i se stovkami lidí, a tam je nesmírně důležité mít cit – lidský přístup, který umělé inteligenci zatím chybí.

Myslíte, že se AI bude schopná naučit být více „lidskou”?

Za pár let určitě. Ale myslím, že se nezmění určité lidské propojení, které AI – ať sebelepší – nikdy nebude schopna nahradit. A to ne kvůli jejím limitům, ale i kvůli naší přirozené potřebě lidského kontaktu.

Jak si myslíte, že AI ovlivní vztahy?

Už dnes vidíme, jak závislí jsou lidé na dopaminu ze sociálních sítí. Hlavně mladší generace je odmalička zvyklá trávit čas na Tiktoku, na internetových rychlokvaškách, takže pro ně bude bohužel jednoduché vytvořit si s AI vztah, klidně i romantický. Myslím, že jde hlavně o únik z reality, o určitou snahu se izolovat.

Jak se díváte na AI ve spojení s ekologií?

Moc tohle téma neslýchám, ale je to zajímavá otázka. Každopádně mám pocit, že lidská uhlíková stopa je a bude mnohonásobně větší než ta umělé inteligence. Vrátím se k příkladu se smlouvami. Tisíce smluv –  dokonce třeba i v papírové podobě – budou procházet skupina lidí celé týdny, to je mnohem energeticky náročnější než AI, která je projde za pět minut.

Co je podle vás nejhorší aspekt AI?

Lidi kvůli ní strašně hloupnou. Na něco se zeptají, odpověď si ani nepřečtou, jen ji zkopírují a vloží do systému. Používají ji jako náhradu svého mozku. Nechápu, jak pro lidi může být generická odpověď AI tak uspokojující. Je to pouze návrh, který je potřeba dokončit. Mám pocit, že lidé jsou buďto naprosto proti AI, a nebo nekriticky pro – což znamená, že se snaží, aby za ně udělala jejich práci.

Foto: Pavel Vohnoutka