„Já určitě nepoletím, radši vezmu bus,“ prohlásila sebejistě kamarádka z Německa, se kterou se za pár týdnů chystám do Španělska. Mé environmentální alter ego se probudilo a nemohlo se nechat potupit. Zanevřela jsem na původně naplánovaný dvouhodinový let a také jsem zvolila autobus. Z mého současného domova v Římě to na jih Španělska bude trvat 33 hodin.

Když jsem se pak pro dobrý pocit rozhodla spočítat, kolik planetě ušetřím tímto harcováním v autobuse, něco mi ale nesedělo. Snažila jsem se vypočítat dopad letu z Říma do Alicante, jenže v několika emisních kalkulačkách mi pokaždé vyšlo jiné číslo. A nebyly to malé rozdíly – údaje se lišily třeba i čtyřnásobně. Proč?

Ukázalo se, že výpočet leteckých emisí je nejistá záležitost. Některé kalkulačky totiž počítají pouze emise CO₂ a ostatní plyny nechávají stranou. Jiné do výpočtu zahrnují i další skleníkové plyny a efekty související s tvorbou kondenzačních stop, což jsou ty bílé čáry, které vidíme na nebi, když prolétá letadlo.

Kalkulačky nemají stejný systém také kvůli proměnlivým meteorologickým podmínkám u každého letu. Některé používají model, který na základě výzkumů započítává efekt kondenzačních stop, jenže ten se v různých podnebích a ročních obdobích mění. Proto mohou emise u stejného letu vyjít například v kalkulačce The International Civil Aviation Organization (ICAO) na 80 kg emisí na osobu, zatímco při použití Flight Carbon Calculator vyjde hodnota až kolem 280 kg na osobu.

Co jsou bílé čáry

Z paliva letadla se kromě oxidu uhličitého uvolňuje také vodní pára, která se v nízkých teplotách převládajících ve vyšších vrstvách atmosféry přemění na malé krystalky ledu. Z nich vzniká podlouhlý mrak – kondenzační stopa.

Podle výzkumů pouze asi sedmina všech letů způsobuje většinu oteplovacího efektu spojeného s kondenzačními stopami, které představují (vedle CO₂) hlavní emisní negativum leteckého průmyslu.

Jak je možné, že tyto bílé čáry jsou vysoce neekologické jen u tak malého procenta letů? Záleží na meteorologických podmínkách, ve kterých se letadlo nachází. Pokud je ve výšce letu vlhko, bílé čáry se rozšiřují a mohou se držet hodiny až dny. Když je naopak sucho, kondenzační stopy se rychle rozpustí a jejich dopad je téměř nulový. Ovlivňuje to také denní doba – v noci a v zimě jsou efekty kondenzačních stop silnější.

V European Geosciences Union zkoumali efekt kondenzačních stop v oblasti severního Atlantiku, kde mezi lety 2016 a 2021 měly bílé stopy až třikrát větší okamžitý efekt na oteplování než produkce CO₂ z daných letadel. Jenže v jiných částech světa bude tento poměr jiný. Také to neznamená, že jsou kondenzační stopy jednoznačně škodlivější než CO₂ – na rozdíl od uhlíku zůstávají v atmosféře jen hodiny nebo dny, zatímco CO₂ v ní přetrvává roky.

Lepší než letadlo

Takže vlastně nikdy přesně nevíme, jak neekologický je konkrétní let. Každopádně je ale faktem, že autobusy a vlaky mají výrazně nižší klimatickou stopu než letadla. Podle analýz dostupných na Our World in Data (které zahrnují i jiné skleníkové plyny než CO₂) mohou být autobusy zhruba 2 až 6krát ekologičtější než letadla a vlak dokonce 10 až 15krát. Záleží ovšem také na tom, jak moc je autobus nebo vlak obsazený, a do budoucna – až se více rozšíří elektrické autobusy a zelená produkce elektřiny pro vlaky – to může být ještě výraznější.

I když je přesná ekologická stopa letadel nejistá, z porovnání létání s pozemním cestováním vychází poměrně pádný argument pro to, aby mladý člověk, který nemusí spěchat, jel 33 hodin autobusem místo dvouhodinového letu. Ovšem když jsem se o tom pak bavila s přítelem, odpověděl mi: „To je sice super, ale létání je pohodlnější.“ Konvertovat ho k zelenému cestování se mi zatím nepodařilo.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (Midjourney)