Zpěvák kapely Monkey Business Matěj Ruppert je kromě hudby posedlý také přírodou našeho jižního pohoří, kterou má rád v létě i v zimě.

Co máte na Šumavě nejradši?

Mám tam rád úplně všechno, tedy i jakékoliv roční období, snad jen kromě začátku podzimu, kdy Šumava umí být hodně mlžná a temná. Narodil jsem se v Praze, ale na Šumavu jezdím od dětství. S rodiči jsem jezdil na naši bývalou chalupu u Vacovic u Sušice. Se svojí rodinou teď jezdím na chalupu blízko Kašperských Hor. Dcery Anežka s Maruškou mají v naší vesničce spoustu kamarádů, Káju, Aničku a další, a dovádějí tam společně. V přírodě dobíjím baterky. V Praze máme jen balkon, kde mám aspoň bonsaj, kterou jsem si přinesl z pražské botanické zahrady v Troji.

Ze Sušice, která je na pomezí západní a jižní Šumavy, pochází také náš spoluhráč Roman Holý, který tady dokonce bydlí, takže na Šumavě často i pracujeme. Tak z půlky se za Sušičáka považuju také, protože tam jezdím už větší polovinu svého života a znám i starousedlíky.

Co na Šumavě rád podnikáte?

Starám se o dům a zahradu a také za každého počasí chodíme na procházky, například do Boubína, který mě vždycky dostane. Máme za sebou i výstup na Ostrý, což také každému doporučuju!

V zimě zase lyžujeme, a to hlavně na německé straně v areálu Grosser Arber, což je česky Javor, a je to nejvyšší hora Šumavy. V létě zase s mojí ženou a holkami jezdíme po okolí na kole, protože naše chalupa je jen kousek od cyklostezky. Také mám rád koupání v úžasné Otavě. Je studenější, ale kocovina se v tom léčí úplně nádherně. Samozřejmě chodíme i na houby, ale poslední dva roky moc nerostly, nebo jsme na ně neměli štěstí, protože jsme na Šumavě zrovna nebyli. Musíte na ně totiž vyrazit den nebo dva poté, co naprší, a musí být teplo.

Před několika lety jste prodělal klíšťovou encefalitidu, nebojíte se teď chodit do lesa?

Nebojím, protože jsem se od lékařů dozvěděl, že tuhle nemoc přenáší nejen klíště, ale také komár, což byl zřejmě můj případ, protože klíště jsem neměl. Přesto jsem onemocněl klíšťovou encefalitidou a ošetřovali mě právě v nemocnici v Sušici. Myslel jsem si, že mám silnou chřipku, a do nemocnice bych vlastně ani nešel, kdyby mě k tomu nepřinutily moje kamarádky Tereza Černochová a Jitka Schneiderová. Já jsem chtěl jenom ležet. Večer předcházejícího dne, než jsem se ocitnul v nemocnici, jsme měli koncert a bylo mi tak zle, že jsem tam několikrát málem omdlel. Hned po koncertě jsem si šel lehnout. Druhý den přišel další nápor nemoci, a tak mě holky společně s Evou, manželkou Romana Holého, vzaly v Sušici do nemocnice. Tam jsem usnul a probudil se za dva dny. Ani jsem nedal vědět své ženě, protože jsem na to neměl sílu. Doktoři nejdřív vůbec nevěděli, co mi je.

Bylo to hodně zlé?

Byl jsem úplně mimo a trpěl jsem silným nechutenstvím. Skoro čtyři dny jsem nic nejedl, až mi lékař řekl, že už něco musím sníst, jinak mi dají výživu kapačkou. Prý ať zavolám kamarádům, aby mi přinesli cokoliv, na co budu mít chuť – čokoládu, uherák… Když mě po dalších několika dnech propouštěli z nemocnice, vážil jsem 66 kilo, takže jsem za deset dnů zhubnul skoro deset kilo. Postupně se mi síla naštěstí vrátila. Na klíšťovou encefalitidu neexistuje žádný lék, takže se léčí klidem, dostatkem spánku a vitamínů. Pak si s tím tělo poradí samo, ale musíte to dodržet měsíc a půl.

Kromě toho, že zvelebujete místo, kde máte chalupu, co dalšího děláte pro ochranu přírody?

Jak doma, tak na chalupě třídíme odpad. Je to jednoduchá věc, ke které jsem nejdřív byl skeptický, ale když si člověk najde systém, dá se to. Ke kontejnerům u nás chodíme na střídačku.

Myslím, že bychom si jako lidstvo měli uvědomit, že máme jen tuhle jednu planetu a žádnou další mít nebudeme. Dostat se na jinou a žít tam bude těžké a bude to možné jen pro pár lidí. Bylo by tedy fajn přestat si pod sebou podřezávat větev, na které sedíme. Prostě přestat s ničením a drancováním přírody a jejích zdrojů a také s válkami, protože ty planetu a život na ní ničí úplně stejně. Jakmile si totiž tu větev pod sebou už definitivně podřízneme, dobré to nebude. Kroky můžou být malé, ale každý člověk by měl alespoň svou špetkou do mlýna přispět sám, abychom tuhle planetu uchovali pro naše děti a další generace, které přijdou ještě po nich.

A co dělám dalšího? Třeba to, že vařím různá jídla, nejen česká, protože i to patří k trendu udržitelnosti. Nekupovat jen hotová jídla a polotovary, nejíst v restauracích, ale poctivě si doma uvařit.

Jak se Šumava změnila za dobu, co tam jezdíte?

Zaplaťpánbůh moc ne, a to je dobře. Právě Šumava byla v bývalém Československu jednou z lokalit, které nebyly zničené různými zásahy. Zcelování polí a rozorávání mezí se jí nevyhnulo, ale příroda zůstala zachovaná docela slušně a naštěstí to trvá. Jedna z úžasností Šumavy je její pořád jakoby panenská neposkvrněnost. No a jako milovník piva se samozřejmě raduju, že kousek odtud je vůbec náš nejlepší pivovar v Plzni a plzeňské pivo je v tomhle kraji všude.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (Midjourney), Matěj Ruppert