O tom, že ústní voda v tabletce není sci-fi, a také jakým způsobem lze docílit, aby umělý kloub tělo lépe přijalo, rozmlouváme v druhé části rozhovoru s Lenkou Mynářovou, šéfkou technologické společnosti Nafigate.

Vaší již zavedenou technologií je Hydal, kdy z použitého potravinářského oleje za pomocí bakterií vyrábíte polymer, který lze využít v kosmetice, jako obalový materiál a tak dále. Nyní máte nový biopolymer P3HB. Jak se dá využít?

Můžeme z něj vyrábět kosmetické přípravky, použít jej v biomedicíně, do zemědělských chemikálií nebo pro výrobu bioplastu. Je to vstupní materiál se stovkami využití. Například v kosmetice umí tenhle polymer nahrazovat extrémně toxické látky nebo mikroplasty. Právě v tomto využití vidíme pro P3HB mnohem větší smysl. Na náhradu jednorázových obalů je to příliš hodnotná surovina. Evropská komise teď připravuje jednotnou normu biodegradability (určí se, jaké vlastnosti musí materiál mít, aby se opravdu dal považovat za rozložitelný nebo kompostovatelný, pozn. red.). Víme, že tento polymer bude kritéria splňovat, tedy dá se o něm hovořit skutečně jako o udržitelném materiálu. Je to řešení pro budoucnost.

Jaký potenciál se v něm podle vás skrývá?

Jedna z látek tohoto polymeru slouží v lidském těle jako výživa mozku, je to látka tělu velmi blízká. Například v biomedicíně by se proto dal P3HB použít například pro biomedicínský 3D tisk, tedy jako náhrada kostí, nebo pro prevenci Alzheimerovy choroby. S českou biomedicínskou firmou Prospon, která vyrábí titanové náhrady kloubů, nyní vyvíjíme aplikaci, kdy tyto náhrady budou obaleny naším polymerem, aby tělo umělý kloub lépe přijalo. Stejně tak P3HB může pomoci v tkáňovém inženýrství, na což máme první potvrzující studie.

Zmínila jste problematiku jednorázových obalů. V Nafigate také vyvíjíte tabletovou kosmetiku a čistící přípravky, které budou zcela bez obalu. Jak jste s tím daleko?

Je to partnerský projekt, ve kterém připravujeme tabletovou kosmetiku. I v ní používáme polymer P3HB, tu tabletu drží pohromadě, je to pojivo. Tenhle projekt je zatím ve fázi vývoje, ale výsledkem by měla být úplně nová produktová kategorie výrobků, které nepotřebují žádný obal, tedy nevytvoří žádný odpad. Navíc, pokud místo šamponu, zubní pasty nebo ústní vody použijete tabletu, nemusíte převážet a kupovat žádnou vodu, jež běžně tvoří značnou část obsahu těchto výrobků. Výhodou také je, že je to koncept opravdu masový, tedy neoslovuje jen některý segment zákazníků, třeba jen ty, kteří kupují biokosmetiku, ale míří opravdu na všechny. Je to úplně nový koncept, jehož pozitivní environmentální dopady jsou zásadní. Uvést na trh první z těchto výrobků bychom chtěli v letošním roce.

Co dalšího se v kosmetickém průmyslu ještě chystá ohledně udržitelnosti?

Za velmi důležitou považuji novou evropskou platformu Eco-Beauty Score Consortium, která nyní vzniká. Jsme tam jediná malá firma vedle takových gigantů jako Henkel, L´Oréal nebo Unilever. Iniciovali to všichni velcí evropští hráči v kosmetice. Na bázi Life Cycle Assessmentu (měření dopadu konkrétního výrobku na životní prostředí, pozn. red.) připravujeme metodiky, které budou posuzovat kosmetické výrobky z pohledu ingrediencí, obalů a užití. O těchto dopadech, například na vodu, ovzduší nebo na globální klima, budou informovat zákazníky na každém svém produktu.

Jaký názor máte na to, když kosmetická firma přijde s tím, že je udržitelná, protože obaly jejích výrobků obsahují 30 procent recyklátu, jak to běžně v obchodech vídáme?

Za prvé, takový výrobce pouze naplňuje legislativu, která brzy přijde (do roku 2030 bude povinný podíl recyklátu u vybraných plastových obalů činit 30 procent, pozn. red.). Za druhé, je to extrémně málo. Je to malý, nejjednodušší krůček, který ale není řešením. Abychom něco změnili, musíme věci dělat úplně jinak. Nejen tak, že syntetický plast nahradíme třetinou recyklátu.

Další evropskou novinkou je, že EU zakázala prodej jednorázových plastových produktů, jako jsou brčka, tyčinky do uší nebo jednorázové nádobí. Jenže mnoho stánkařů to řeší tím, že místo plastových kelímků prodávají pití v papírových kelímcích potažených plastovou folií, které nejsou recyklovatelné. Co si myslíte o tomto zákonu?

Ten zákaz jako takový vítám, protože otevřel jednu z Pandořiných skříněk. Ale je třeba říct, že všechno jednorázové je špatně. Nejen plasty, ale i papír. Vše, co po jednom použití skončí v koši, je neudržitelné. Když jsem byla dítě, nic jednorázového prakticky neexistovalo, a stejně se nám žilo dobře. Bohužel zákaz brček a podobných výrobků, jde sice dobrým směrem, ale je to jen zlomek jednorázových produktů, protože do plastů balíme například součástky pro automobilový a veškerý další průmysl. To jsou objemy plastového odpadu, o kterém běžná veřejnost ani neví. Kvůli tomu, že je plastový materiál levný, jsme na něj velkém přešli a naše planeta ročně vyprodukuje 400 milionů tun plastů. Z toho zhruba polovina jsou plasty jednorázové, tedy odpady.

Lenka Mynářová (* 1963)
Narodila se v Ostravě, vystudovala sociologii na Univerzitě Karlově v Praze. Podnikat začala už v 90. letech, zpracovávala sociologické výzkumy a vymýšlela firemní strategie. V roce 2009 se v areálu Dolní oblast ve Vítkovicích věnovala otevření muzea Svět techniky. O dva roky později založila s podnikatelem Ladislavem Marešem Nafigate Corporation, nyní se podílí na jejím řízení. Mynářová se věnuje také mnoha neziskovým projektům, především z oblasti vzdělávání. Stále dělá i sociologické výzkumy pro jiné podniky, je členkou několika institucí, které se věnují cirkulární ekonomice – například Incien nebo Pale Blue Dot. Je matkou dvou dětí a babičkou čtyř vnoučat.

Text: Zuzana Keményová
Foto: Deloitte Technology

První část rozhovoru s Lenkou Mynářovou naleznete ZDE.