Říkalo se jim padavky. Byly malé, hrozně chlupaté, věčně nedozrálé a pak prostě jednoho dne jako zralé spadly. Babiččiny broskve z čtyřicet let staré, různými laťkami podpírané broskvoně zasyrova nikdo nechtěl jíst. Po jejich pozření měl totiž pocit, že se líbal s kaktusem. Byla z nich ale ta nejlepší zavařenina na celém světě.

Moje babička zavařovala všechno – extra chlupaté broskve, meruňky, švestky, maliny, rybíz, angrešt, okurky i část rajčat. Byla extrémně šetřivá a díky zavařeninám navíc nemusela přemýšlet, co nám dá k narozeninám nebo svátkům. Dostali jsme kompot. Nepamatuju si, že by kdy vyhodila nějaké jídlo. Všechno muselo najít své upotřebení. Jen slupky směly skončit na kompostu, na kterém pěstovala obří cukety.

V České republice podle statistik Evropské unie končí ročně v odpadu celkem skoro 830 tisíc tun potravin. Po přepočtení na osobu je to, jako kdyby každý z nás donesl do popelnice nebo kontejneru asi 81 kilogramů jídla, které mohlo někoho nasytit.

K plýtvání potravinami dochází v maloobchodu a velkoobchodu, ve výrobě i v provozech veřejného stravování. Nejvíce potravin ale končí v koších právě doma. Podle evropského projektu Fusions mají domácnosti na svědomí přibližně 53 procent vyhozených potravin. Přímo pro české prostředí tyto statistiky zatím neexistují, kromě šetření vědců z brněnské Mendelovy univerzity. Ti od roku 2019 rozborem směsného komunálního odpadu zjišťují skutečné množství vyplýtvaných potravin v domácnostech. Po roce výzkumu vyšlo najevo, že průměrný obyvatel Brna vyhodí asi 37,5 kilogramu potravin. Obyvatelé sídlišť přitom plýtvají víc než obyvatelé venkova.

Kromě tohoto jediného výzkumu jsou ale Češi závislí na odhadech. Například podle odhadů Ministerstva životního prostředí vyhodí každý Čech asi 26 kilogramů z toho, co si při nákupech naskládal do košíku a zaplatil. Přitom podle odhadů Akademie věd České republiky nepromýšleným nakupováním a vyhazováním přichází domácnosti v průměru ročně o 8 tisíc korun. To je zhruba čtvrtina průměrné měsíční mzdy v roce 2021.

Alchymie skladování

 Ministerstvo životního prostředí uvádí, že nejčastěji v koši končí pečivo, ovoce a zelenina, mléčné výrobky a uvařená jídla, která jsme nestihli sníst. Existuje přitom několik rad, jak se vyhnout zbytečnému nakupování a vyhazování nejen potravin, ale v konečném důsledku i peněz. Například EnviWeb radí nechodit do obchodu s prázdným žaludkem. Taky je dobré si předem sepsat nákupní seznam a toho se pevně držet.

Doma pomůže lepší organizace lednice, která má většinou několik teplotních zón, a prostudování si vhodného skladování různých potravin. Některé totiž do lednice nepatří, jako třeba brambory, papriky, rajčata nebo citrusy, banány, manga a avokáda. Vajíčka je zase lepší vyndat do zvláštních přihrádek ve dveřích, které jsou pro ně určené. V papírových krabičkách z obchodu se totiž můžou množit mikroby.

Podle ministerstva životního prostředí lze vyhození jídla předejít taky jeho zpracováním. Různé potraviny je možné zamrazit, usušit nebo i zavařit. Na internetu pak existuje několik stránek zabývajících se zpracováním zbytků.

„My třeba dáváme na naše sociální sítě tipy, jak uchovávat některé druhy ovoce, zeleniny a jiné typy potravin, aby co nejdéle vydržely. Taky se snažíme upozornit na to, že i ne úplně nejčerstvější produkty se dají zpracovat. Například, když mám doma přezrálé banány, můžu z nich udělat banana bread,“ popisuje Jakub Henni z Nesnězeno. „Do budoucna bychom ale chtěli dělat víc, třeba i formou vzdělávání. Jít s tím na základní školy. V zahraničí už vzdělávání o plýtvání funguje, zapojují se něj tvůrci aplikací, kterými jsme se tady inspirovali.“

Zachraň porci, zachraň půdu

Česká mobilní aplikace Nesnězeno má za cíl omezit plýtvání jídlem v celém dodavatelském řetězci. Dodnes se do ní zapojilo 1300 podniků po celém Česku, jak popisuje Henni: „Propojujeme restaurace, kavárny i obchody s potravinami, které mají nějaké produkty, jimž bude brzy končit spotřeba. Provozovatelé ty potraviny nahrají do mobilní aplikace a zákazníci si je můžou koupit s výraznou slevou.“ Dodnes se tak podařilo zachránit přes 154 tisíc porcí jídla.

Podniky veřejného stravování jako restaurace, jídelny nebo rychlá občerstvení v České republice přitom podle Technologického centra Akademie věd vyhodí ročně asi 27 tisíc tun potravin. „Z našeho výzkumu plýtvání ve veřejném stravování vyšlo najevo, že v českých jídelnách a fast foodech tvoří 14 procent vyhozeného jídla právě uvařené porce připravené k výdeji,“ vysvětluje Petra Čížková z neziskové organizace Zachraň jídlo, která veřejně upozorňuje na problém plýtvání potravinami od roku 2013. V rámci podpory veřejné diskuze, ale taky vzdělání pořádá například interaktivní výstavy, přednášky, happeningy, ale vydala taky kuchařku o práci se surovinami, které doma nejčastěji zbývají a tak jim může hrozit vyhození.

Porci jídla přitom nelze brát jenom jako směs ingrediencí. Na její výrobu byla vyvinuta nejen lidská síla, ale taky spotřebována energie. Darovat uvařené porce jídla je ale v českých podmínkách složité. „Provozy to jídlo raději vyhazují kvůli nejrůznějším nevyjasněným oblastem v darování a taky kvůli přísným hygienickým nařízením,“ dodává Čížková. Jednou z iniciativ Zachraň jídlo je proto i vznik jednoduchého a srozumitelného návodu, jak hotová jídla darovat.

Co do plýtvání potravinami, Česká republika je pod evropským průměrem. Podle dat Evropské unie vyhazují nejvíce potravin obyvatelé jihoevropských zemí. I tak se ale Češi podílejí na zbytečném zvyšování skleníkových plynů v atmosféře. Podle Organizace spojených národů souvisí 8 procent celosvětových emisí s nesnězeným jídlem. Přitom zemědělství společně s lesnictvím můžou za téměř čtvrtinu skleníkových plynů uniklých do ovzduší. Například doprava může za necelých 17 procent uniklých emisí. Z tlejících zbytků uniká do ovzduší velké množství metanu a oxidu uhličitého. Podle organizace pro výživu a zemědělství OSN ročně vyhodíme potraviny z 28 procent světové zemědělské půdy. Její rozloha se přitom každým rokem rozšiřuje, na úkor například lesů a pralesů.

Text: Kateřina Havlíková
Foto: archiv