Jakou uhlíkovou stopu vytvoříte čtením tohoto článku?

24. 4. 2023  |  Lubomír Heger

V roce 2005 vymyslela reklamní agentura Ogilvy  geniální kampaň, která vyzvala každého, aby spočetl svou “uhlíkovou stopu”. Do té doby neznámý termín oblétl svět a lidé ťukali do kalkulaček. 

Jenže to byl celé trik! Objednal si ho u Ogilvy těžařský koncern BP, který chtěl zákazníkům vsugerovat, že za globální oteplování nemůže on, nýbrž automobilisté a pasažéři.

Anglické sousloví “carbon footprint” si záhy oblíbili byznysmeni i intelektuálové. Jedním z nich byl Václav Havel, který v roce 2007 vydal v deníku New York Times esej s titulkem, který byl současně pěknou modifikací termínu: “Our Moral Footprint” (naše morální stopa). Vyslovil se v něm pro upřednostnění klimatické ochrany před osobní svobodou, což bylo od bývalého politického vězně působivé.

Jeho argumentem bylo, že naše osobní svobody budou po naplnění klimatických předpovědí připomínat svobodnou vůli člověka “visícího z parapetu ve 20. poschodí”. Za tuto trefnou metaforu byl mnohokrát klimatology pochválen. 

Jenže jakkoli byl Havel trefný, sám měl máslo na hlavě. Historicky největší uhlíkovou stopu v České republice mohl mít totiž na svědomí zrovna tak on. Pravidelné lety přes oceán, osmiválcové limuzíny, vytápění privátní rezidence o výměře stovek metrů čtverečních, záliba v masných pokrmech… to jsou všechno položky, které uhlíkovou stopu zvyšují nejvíce. 

V roce 2007 činil globální průměr na osobu sedm tun oxidu uhličitého. V Česku to bylo 14 tun (dnes asi 12). Lidé jako Havel (či jiný zapálený enviromentalista – dnešní král Karel III.) museli ovšem ve stejné době vyprodukovat stovky tun ročně. Patřili do skupiny deseti procent světové populace, která dokáže obstarat polovinu všech skleníkových plynů.

Kolik dělá banán

Jenže pozor! Právě jsme skočili na vějičku koncernu BP a všech těžařských společností, které odpovědnost za všechny skleníkové plyny svalují výlučně na spotřebitele. Celé je to komplikovanější, jak ukáže následující terminologický rozbor. 

Zaprvé “carbon footprint” není v překladu tak úplně “stopa”. Je to spíše “otisk”, tedy otisk chodidla. Otisk po sobě zanecháváme, ať už někam kráčíme či nikoli. Intenzitu otisku můžeme ovlivnit jen zčásti, protože vytápět domácnost v Česku (což je největší “otisk” průměrného občana “tam nahoře” – v nebi) je vzhledem k energetickému mixu několikrát uhlíkově náročnější, než třeba v Dánsku. I kdybychom stáli na jedné noze, stejně po nás nějaká ta tuna otisku zůstane.

Zadruhé se nejedná ani tak o stopu “uhlíkovou”, jako spíše “skleníkovou”. Kromě CO2, který tvoří asi 80 procent jejího účinku, zahrnují skleníkové plyny mnohonásobně účinnější CH4 (metan – 11 procent), N2O (oxid dusný – 4 procenta) a další plyny. 

Třetím problémem je, že uhlíková stopa se vlastně téměř nedá spočítat. Selský rozum velí sečíst spotřebu automobilu a z množství spáleného benzínu odvodit hmotnost uvolněného oxidu uhličitého. Jenže taková rovnice nebere v potaz všechny předcházející děje – pátrání po ložiscích na mořském dně, odvětrávání metanu z vrtů nebo dopravu ropy tankerem, který mimochodem také pohání ropa. 

Takže na konci řetězu zjistíme, že jsme sice na sto kilometrů spálili šest litrů benzínu, avšak vyprodukovali padesát kilogramů oxidu uhličitého. To samé co pro automobily platí pro aerolinky, u kterých je ovšem třeba ještě vynásobit výsledek dvěma, neboť spalování ve velkých výškách má mnohem větší dopad na klima. 

Podrobnější údaje najdete na konci textu. Jenže autor kultovní knihy How Bad Are Bananas (Jak zle jsou na tom banány – mimochodem snědením kilogramu banánů prý zanecháme uhlíkovou stopu 0,5 kg) Berners-Lee, který vytvořil zatím nejpřesnější výpočty, sám přiznává, že jeho numera jsou přinejlepším odhady.

Karbonový otisk prstů

Vzal třeba náklady internetových gigantů na elektřinu a vytápění a vyvodil z nich údaj 10 g uhlíku za cca deset minut strávených na internetu, z něhož jsme zase my odvodili náš titulek. Pro čísla, která vám ukáže internetová kalkulačka, Berners-Lee razí termín “carbon toe-print”, tedy “karbonový otisk prstů” – rozuměj údaj vycucaný z prstu.

V dalších článcích na Ecoistovi si ukážeme, jak takový nápad vůbec vznikl, jaká je “udržitelná stopa”, jak tato stopa pomohla autorovi k mnohem lepšímu životu, jakým způsobem se jí alespoň přiblížit a spoustu dalších užitečných údajů. 

Jaké emise vytváříme, když děláme to a ono

  • 5 g: pět minut na internetu nebo odeslání e-mailu
  • 10 g: usušení rukou papírovým ubrouskem
  • 70 g: uvaření litru vody
  • 80 g: snědení jablka
  • 100 g: ujetí kilometru autobusem nebo vlakem
  • 500 g: osprchování se, ujetí kilometru autem
  • 1 kg: snědení vegetariánského burgeru
  • 2 kg: snědení cheeseburgeru
  • 6 kg: zakoupení džínsů
  • 1 tuna: užívání mobilního telefonu za rok
  • 5 tun: letenka do Thajska
  • 7 tun: operace srdce
  • 10 tun: spotřebování tuny umělých hnojiv
  • 300 tun: výchova dítěte za rok
  • 400 tun: užívání soukromého bazénu za rok

Text: Lubomír Heger
Foto: Ilustrace, Daniel Dočekal