Světoví klimatologové se cítí beznadějní a zlomení. Před klimatickou změnou varovali už před lety, ale vlády jednotlivých států je nebraly vážně. Do budoucnosti se dívají se skepsí. Dodržet Pařížskou dohodu s oteplením do 1,5 °C se prý určitě nepodaří. Vyplývá to z rozsáhlého průzkumu britského deníku The Guardian.

Výzkumu klimatu zasvětili celý svůj život. Výzvu k otočení kormidla směrem ke snižování emisí vyslali již dávno, jenže málokdo je tehdy poslouchal. Dnes, když už Země začíná pociťovat extrémy počasí, vědci vidí budoucnost dost dramaticky. 

Britský deník The Guardian se zeptal 380 předních klimatologů, jaký vývoj očekávají. Kontaktoval především autory nebo redaktory zpráv mezinárodního panelu IPCC od roku 2018. Právě závěry IPCC jsou totiž zlatým standardem hodnocení klimatických změn, schvalují je všechny vlády a tvoří je odborníci na fyzikální a společenské vědy. Výsledky ukazují, že mnozí z nejinformovanějších lidí na planetě očekávají, že se v nadcházejících desetiletích rozvinou klimatické katastrofy.

„Někdy je téměř nemožné necítit se beznadějně a zlomeně,” říká Ruth Cerezo-Motaová, expertka na klimatické modelování z Mexické národní autonomní univerzity. Očekává, že se svět v tomto století zahřeje o výrazné 3 °C, čímž překročí mezinárodně dohodnutý cíl 1,5 °C. Zlomovým bodem pro ni bylo setkání v Singapuru, kde poslouchala další odborníky, kteří vysvětlovali souvislost mezi rostoucími globálními teplotami a vlnami veder, požáry, bouřemi a záplavami. „Tehdy mi to všechno doklaplo. Mám deprese, byl to velmi temný bod v mém životě,“ říká Motaová. 

V Méridě na poloostrově Yucatán, kde žije, vedro stoupá. „Loni v létě jsme měli maximum kolem 47 °C. Nejhorší na tom je, že ani v noci teplota nespadne pod 38 °C, což je více než tělesná teplota. Vaše tělo nemá ani minutu, aby se pokusilo zotavit,“ říká Motaová.

Alespoň o 2,5 °C 

Exkluzivní průzkum Guardianu mezi stovkami předních světových odborníků na klima zjistil, že podle 77 % z nich globální teploty dosáhnou alespoň 2,5 °C nad předindustriální úrovní, což je prý zničující stupeň přehřívání. 

Téměř polovina, 42 %, si myslí, že to bude více než 3 °C a pouze 6 % je přesvědčeno, že se podaří udržet limit na 1,5 °C oteplení. Nejčastějšími pocity vědců jsou strach a frustrace z budoucnosti. Očekávají vesměs semi-dystopickou éru, kdy přijde mnoho bolesti a utrpení, hlavně pro obyvatele globálního jihu. 

Vědci také kritizovali fakt, že před problémem s klimatem varovali už před mnoha lety, ale bez výsledku. Camille Parmesanová, expertka na klimatickou změnu z ekologického centra CNRS ve Francii, před 15 lety dokonce chtěla na svou práci rezignovat. „Svůj výzkumný život jsem věnovala klimatické vědě a nezpůsobilo to vůbec žádný rozdíl. Říkala jsem si – no, miluji zpívání, možná se ze mě stane zpěvačka v nočním klubu,” říká s ironií Parmesanová. K pokračování ji inspirovalo odhodlání, které viděla u mladých aktivistů na bouřlivém klimatickém summitu OSN v Kodani v roce 2009. “Všichni tito mladí lidé byli tak nabití, tak vášniví. Tak jsem řekla, že to budu dělat dál. Ne pro politiky, ale pro tyto lidi,“ vzpomíná Parmesanová.

Unikl vám předchozí díl? Nezoufejte a přečtěte si ho Jak vidí budoucnost světoví a čeští klimatologové? Díl I. – nebude zas tak zle

„Myslím, že v příštích pěti letech směřujeme k velkému společenskému rozvratu,” řekla Gretta Peclová z Tasmánské univerzity. „Úřady budou zavaleny extrémní událostí za událostí, výroba potravin bude narušena. Nemůžu cítit větší zoufalství z budoucnosti,“ posteskla si Peclová. 

Nesmíme rezignovat

Mnozí z oslovených vědců však přesto uvedli, že boj proti klimatu musí pokračovat, ať už globální teplota vzroste jakkoli. Protože každý zlomek stupně, kterému se jako lidstvo vyhneme, sníží lidské utrpení. 

Peter Cox z University of Exeter ve Spojeném království řekl: „Změna klimatu se při 1,5 °C náhle nestane nebezpečnou, už nyní to tak je. Ale nebude to konec hry, ani pokud překonáme 2 °C, což se dost možná stane,“ uvedl Cox. 

Podobnou zprávu nechal i Henri Waisman z Institutu pro výzkum politiky IDDRI ve Francii. V průzkumu řekl, že pociťuje zoufalství i vinu z toho, že se mu nedaří věci změnit rychleji. „A tyto pocity ještě sílí od doby, co jsem se stal otcem. Ale v těchto chvílích mi pomáhají dvě věci: vzpomenout si, jak velký pokrok se udál od doby, kdy jsem na tomto tématu v roce 2005 začal pracovat, a také, že na každé desetině stupně hodně záleží – to znamená, že je stále užitečné pokračovat v boji.“

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (DALL E 3)