Umělá inteligence už dorazila do Česka plnou parou. Používá ji většina lidí – celých 72 %. Extrémně rychlé tempo s sebou nese řadu fenoménů. Některé jsou vážné, jiné úsměvné – jak ukazuje exkluzivní výzkum agentury NMS s názvem Nazí v AI době. Vznikl v souvislosti s vydáním stejnojmenné knihy Lukáše Sedláčka, zakladatele Týdne inovací.

S pojmem AI se setkalo 94 % Čechů. To by nebylo tak překvapivé, protože o umělé inteligenci mluví média od rána do večera. Co je ale zajímavější: 72 % Čechů ji už používá! To je opravdu vysoké číslo, vždyť relativně nedávno byl pojem umělá inteligence vyhrazen počítačovým odborníkům. Pojďme se nyní podívat na klíčové závěry tohoto pozoruhodného výzkumu, který letos v létě realizovala agentura NMS a Ecoista se stal jeho mediálním partnerem.

1. Mládí vpřed, stáří vzad

Nikterak překvapivé je, že zásadním parametrem při používání AI je věk. Generace Z ji používá denně téměř z poloviny, zatímco mezi baby boomery, tedy lidmi nad 60 let, ji denně otevírá jen 5 % lidí a 61 % starších AI nepoužívá vůbec.

Mladí berou AI jako přirozené prodloužení digitálního života: učí se s ní, tvoří, překládají, hledají rychlé odpovědi. Starší generace ji naopak často vnímá jako zbytečnou nebo divnou novinku, kterou není potřeba pouštět do života. Tento rozdíl nevypovídá jen o dovednostech, ale i o přístupu: pro mladé je AI běžný nástroj, pro boomery zatím hlavně téma kritiky.

2. Jaké typy používáme

Češi mají v AI světě jasno: ChatGPT je pro většinu lidí synonymem umělé inteligence. Zná jej 63 % populace a používá jej téměř polovina, výrazně víc než jakýkoli jiný model. S odstupem následují nástroje od Googlu – Gemini, a od Microsoftu – Copilot. Rychle roste povědomí i o konkurenčních modelech, jako je Claude nebo čínský DeepSeek.

3. K čemu nám je

Nejčastější využití AI je vyhledávání informací, překlady, úprava textu, tvorba obsahu a studium. Až sekundárně přichází „efektivita v práci“. AI je tak v Česku mnohem víc osobní asistent než kancelářský robot.

4. Děkujeme a oslovujeme

AI už část lidí nevnímá jen jako software, ale jako jakousi „komunikační bytost“. Oslovují ji jménem, třetina jí děkuje a polovina formuluje dotazy tak, jako by mluvila s člověkem.

Důvodů je několik. Zaprvé: konverzační AI je navržená tak, aby působila přirozeně — a mozek si přirozené dialogy spojuje s lidskou interakcí. Zadruhé: 43 % lidí věří, že slušné chování vede k lepším odpovědím. A zatřetí: 39 % přiznává, že je v tom i špetka opatrnosti — člověk neví, co z té AI vyroste (nebo kdo ji jak využije či zneužije), tak je lepší chovat se k ní slušně.

5. Nejednoznačné emoce

Více než polovina lidí vnímá AI jako užitečného pomocníka. Přesto emoce nejsou jednoznačné: 45 % Čechů cítí převážně pozitivní pocity, 43 % smíšené a 12 % vyloženě negativní. Zajímavé je, že napříč generacemi panuje shoda v jedné věci: AI práci spíš zefektivní, než že by nás hromadně nahradila. Ostatně firmy v Česku nezaznamenávají žádné velké propouštění kvůli AI — zatím spíš reorganizují procesy a učí zaměstnance pracovat s novými nástroji.

6. Regulace? Ano, prosím

Češi volají po jasných pravidlech. Regulaci podporuje 83 % populace. Největší obavy? Zneužití dat, autonomní zbraně, ztráta kritického myšlení. Jinými slovy: bojíme se spíš toho, co udělají lidé s AI, než že by se „robot obrátil proti nám“. I když — téměř polovina lidí i tuto variantu považuje za reálnou možnost.

7. Kde čekáme největší změny

Češi nejvíce věří, že AI promění: vzdělávání (85 %), média (83 %), práci (80 %). Nejmenší dopady lidé čekají v kultuře a pak v politice, což se možná ukáže jako lehce naivní — vždyť tři čtvrtiny populace zároveň věří, že AI bude významně používaná k šíření dezinformací.

8. Vztahy a duševní zdraví

Zatímco běžná populace zatím necítí velkou hrozbu v souvislosti s otázkami izolace, nárůstu duševních chorob a podobně, experti, které NMS v souvislosti s výzkumem oslovili, varují, že právě tato oblast může změnit (poškodit) naši společnost nejvíc. Klíčová témata jsou: oslabení kritického myšlení, izolace a nahrazování lidských vztahů digitálními, rostoucí tlak na psychiku mladých.

Experti se shodují, že chceme-li AI začlenit do života zdravě, potřebujeme základní tři věci: bezpečnostní standardy, kritické vzdělávání a otevřený dialog mezi firmami, školami a rodiči.

AI se zkrátka a dobře stala součástí našeho každodenního života — v tom dobrém i v tom špatném. Jak je ostatně napsáno v titulu Sedláčkovy knihy, která výzkum inspirovala: vůči AI jsme jaksi „nazí“. AI je prostě naše zrcadlo.

AI jako náboženství

Tuto metaforu zrcadlení Lukáš Sedláček v knize Nazí v AI době rozvíjí tak, že čtenáře provází různými mýty a příběhy, které si lidé od úsvitu věků vyprávějí, věří jim a podle nich také definují, co je realita, co je dobré a špatné.

Zajímavý je třeba vztah AI a národních mýtů — představ velkých národů, jako jsou Američané či Číňané, o jejich výjimečnosti. Sedláček píše: „Novodobí američtí technologičtí proroci jako Sam Altman, Peter Thiel či Elon Musk dnes mluví o AI téměř náboženským jazykem. Sam Altman, šéf OpenAI, vnímá AI jako mesiáše, který za nás konečně vyřeší všechny problémy a strasti, přinese nezměrné bohatství a zbaví nás utrpení. Vývoj superinteligence je podle něj nejdůležitějším úkolem lidstva.“

Sedláček úvahu uzavírá slovy: „Mýtus výlučnosti má i geopolitické důsledky. Ostatní hráči, zejména Čína, jsou často líčeni jako morálně pochybní a technologicky bezohlední, což posiluje obraz USA jako ochránce lidstva s právem a povinností vývoj AI vést.“

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (Midjourney)