Pojďme si to říct narovinu – nahradit uhlí není jen tak. Plánovaný konec spalování uhlí, které nám dodávalo elektrickou energii po mnoho generací, přinese velký tlak na energetiku. Zatím se spoléháme hlavně na plyn, který ovšem musíme dovážet a navíc ani plyn není příliš ekologický. V rozvoji obnovitelných zdrojů zatím kulháme.
Uhlí nyní podle energetického výzkumu portálu datové žurnalistiky Evropa v datech pokrývá 40 % čisté výroby (v EU je to jen 10%), a jeho úbytek podle ČEPS povede k nutnosti dovozu. Bez náhrady v podobě obnovitelných zdrojů či jádra budeme závislí na importu, a to i přes to, že spotřeba elektřiny v Česku v roce 2024 opět klesla a nyní činí 58 terawatthodin TWh.
V roce 2024 zaznamenalo Česko rekordně nízkou výrobu elektřiny: podle dat Energetického regulačního úřadu (ERÚ) vyrobilo Česko 74 TWh elektřiny, což je nejméně od roku 2000, kdy byla do provozu uvedena jaderná elektrárna Temelín. Celková spotřeba elektřiny v Česku tvořila v minulém roce 58 TWh, což činí meziroční pokles o 0,6 %.
Stále tedy vyrábíme podstatně více elektřiny než spotřebováváme. Česko tradičně patřilo mezi největší exportéry elektřiny v Evropě, v roce 2023 bylo čtvrtým největším vývozcem. Export elektřiny z Česka ovšem prudce klesá. Loni už vyvezlo jen 6,4 terawatthodiny, což je meziročně o 30 procent méně.
Největší část vyrobené elektřiny spotřeboval průmysl (34 %) a domácnosti (31 %). Nejvýznamnější podíl na výrobě měly přitom uhelné elektrárny. Počerady, Tušimice a Prunéřov hrají v české energetice klíčovou rolu, stejný podíl jako uhelné elektrárny má jaderná energie. Dohromady obstarají výrobu 80 % elektřiny.
Evropská unie má dlouhodobě za cíl přejít v co největší míře na obnovitelné zdroje energie. Česko ale v produkci elektřiny z obnovitelných zdrojů dlouhodobě zaostává a podle analýz vyrábí nejméně obnovitelné elektřiny v rámci EU, přibližně 13 % ročně. O to důležitější jsou významné firmy v Česku, které do přechodu na obnovitelné zdroje investují. Nejde zdaleka jen o ČEZ. Například skupina Veolia dává do modernizace energetiky 20 miliard korun.
Bohužel stát i veřejnost zatím nekladou na modernizaci energetiky dostatečný důraz. Časté změny v koncepci dotací, zdlouhavé povolovací procesy i odpor veřejnosti proti větrným elektrárnám i solárním parkům ztěžují odchod od uhlí. Dobrá zpráva je, že ministerstvo životního prostředí aktuálně pracuje na seznamu vybraných lokalit, ve kterých by bylo možné budovat turbíny či solární panely rychleji a ve zjednodušeném režimu.
Podle nejnovějších analýz představoval rok 2024 pro evropskou energetiku zlom. Podíl elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů poprvé v EU dosáhl 47 % celkové výroby. Jádro se na produkci elektřiny podílelo téměř 24 %, plyn 15 % a uhlí už jen necelými necelými 10 %.
Uhlí přitom stále tvoří velkou část energetického mixu Německa, Polska, ale i Bulharska. Tyto státy plánují od uhlí odstoupit jako jedny z posledních.
Průměrná cena elektřiny přitom loni klesala. Na denním trhu klesla meziročně o 15 %, ve srovnáním s rokem 2022 dokonce o 65 %. Ve snížení ceny se odrazilo uklidnění situace na trhu s elektřinou a trhu s plynem, které prošlo krizí po útoku Ruska na Ukrajinu.
Největší zkouškou Česka v následujících letech bude najít náhradu za uhelné elektrárny. Pokud se to nepodaří, do budoucna Česko podle Evropy v datech pravděpodobně nepokryje výrobou na svém území ani vlastní spotřebu a energie bude potřeba dovážet.
Podle Národního klimaticko-energetického plánu, který byl schválen vládou v prosinci 2024, jsou vhodným přechodným zdrojem plynové elektrárny. Plán stanovuje i ukončení využívání uhlí nejpozději do roku 2033 a opatření pro rychlejší rozvoj obnovitelných zdrojů energie. Základním předpokladem právě pro rozvoj obnovitelných zdrojů je flexibilita výroby a spotřeby a akumulace energie. Česko jako poslední v EU otálí s přijetím zákona, který by legislativně ukotvil využití bateriových úložišť, aktuálně se čeká na podpis prezidenta.
Klíčovou roli bude do budoucna hrát také jaderná energetika, v Dukovanech mají do roku 2039 vyrůst dva nové jaderné bloky. Mluví se také o malých modulárních reaktorech, jejichž výhodou je jednodušší výstavba. Spuštění prvních projektů malých modulárních reaktorů se podle mezinárodní energetické agentury očekává kolem roku 2030.
Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (ChatGPT)