Covidové roky a současná inflace se podepisují i na nejznámější ekologické neziskovce na světě. Greenpeace žije hlavně z darů lidí, které se kvůli inflaci tenčí. Přesto loňský rok přinesl Greenpeace v Česku úspěchy. "Povedlo se například zarazit kácení starých lesů v Krušných horách,“ říká Zahide Senterzi, Turkyně žijící odmala v Česku, která vedení české Greenpeace převzala téměř před třemi lety. 

Jaký byl loňský rok z pohledu Greenpeace?

Byl náročný, plný krizí a zvratů. V dobách krize je důležité být flexibilní, přizpůsobit se dané situaci a řešit ji, zároveň ale neztrácet směr z dlouhodobé perspektivy a držet se vytyčených cílů. Mnohdy se totiž stane, že se v těch krizových momentech člověk utopí. Nám se to ale podařilo a dosáhli jsme loni i mnohých úspěchů – na globální úrovni je to prosazení zákonů proti odlesňování, díky čemuž evropské firmy budou muset prokazovat, že jejich výrobky nepřispívají k mýcení lesů. Týká se to mnoha výrobků, např. všech věcí, které obsahují sóju, hovězí maso, palmový olej, kaučuk a tak dále. Také výroba nábytku může velice úzce souviset s destrukcí pralesů a vykořisťováním původních obyvatel. V květnu jsme k tomu měli mezinárodní akci, kdy jsme blokovali loď z Brazílie plnou sóji.

U těchto zákonů, kdy firmy musí dokládat původ výrobků, mě vždy napadá otázka: A co když ty doklady jednoduše zfalšují? Bude někdo na místě kontrolovat, jestli ten či onen konkrétní kus nábytku či potravina nepřispívá k drancování pralesů?

K naší práci patří i investigace. Nejprve vzniknou balíčky evropských zákonů, ty se pak přesunou na lokální, národní úroveň a následně zjišťujeme, jestli se daný zákon implementuje a dodržuje tak, jak má. Takže naše práce tady nekončí, máme před sebou ještě mnoho kroků k tomu, aby zákon byl efektivní.

Jakým způsobem pocítilo Greenpeace válku na Ukrajině?

Nejprve přišel prvotní šok, pak jsme museli vyhodnotit situaci a následně jsme přišli s návrhy. Měli jsme jasnou vizi, co by Česká republika a Evropa měly dělat. Přišli jsme s peticí, která navrhovala mód rapid response, rychlou odpověď. Připravili jsme celý scénář komunikace. Ve veřejném prostoru to ale nenašlo ohlas, byli jsme vnímaní spíš jako extrémisté. Následně jsme ale zjistili, že veškeré naše požadavky se postupně splňují. Evropští státníci vlastně začali dělat to, co jsme doporučovali. Podporovali jsme také ostatní organizace v postupu proti ruské agresi, například humanitární organizacím jsme poskytli naše vybavení a prostředky. Bylo také zajímavé sledovat, co válka a atmosféra kolem ní udělá s lidmi. Část našeho týmu byla v bojovém módu, hned se zapojili a snažili se krizi řešit. Část organizace byla ve freeze módu, měli jsme i kolegy, kteří se hlavně snažili se s novou informací vnitřně vypořádat.

Museli jste stahovat vaše aktivity z Ruska?

Museli jsme pečlivě vyhodnotit, co a jak komunikovat, abychom neohrozili naše lidi v Rusku. Někteří naši kolegové byli už na začátku války zatčeni. Ty, kteří byli v nebezpečí, jsme pak postupně z Ruska stáhli.  

Zmínila jste globální zákon proti odlesňování, jakých úspěchů jste loni dosáhli v Česku?

V horizontu jednoho roku máme spíše dílčí úspěchy, krátkodobě nedokážeme moc měřit dopad našich dlouhodobých aktivit. Loni se nám ale podařilo odhalit ilegální kácení Lesů ČR v unikátních bukových lesích v Krušných horách a na tohle téma se budeme zaměřovat i letos. Další dílčí milník byl, když se ukázalo, že výjimka z emisních limitů pro Elektrárnu Chvaletice byla nezákonná a soud ji zrušil. Dlouhodobě jsme na tento problém poukazovali. Snažíme se teď donutit provozovatele (Sev.en Energy AG, skupina firem se sídlem v Lichtenštejnsku vlastněná skrze kyperskou společnost českým podnikatelem Pavlem Tykačem, pozn. red.), aby konečně začal snižovat emise oxidů dusíku a toxické rtuti.

• 

Které projekty se vám naopak nepovedly?

Hořkým zklamáním zatím skončila kauza kolem hnědouhelného lomu Turów (polský lom, leží u českých hranic, loni v říjnu získal od polských úřadů nové kladné posouzení vlivu těžby na životní prostředí (EIA). Polské orgány tak mohou těžbu v dole povolit až do roku 2044, pozn. red.). Vypadalo to na obrovský úspěch, Česko podalo na důl žalobu k soudnímu dvoru Evropské unie, slavili jsme. Ale stažením případu ze soudního dvora a podepsáním dohody s Polskem, která dostatečně nechrání zásoby vody pro místní lidi, se nakonec náš úspěch otočil ve velký neúspěch.

Jak vypadá vaše struktura financování? Získáváte nějaké příspěvky například od státu?

Nikoli. Greenpeace si zakládá na nezávislosti, proto drtivá většina našich financí nemůže pocházet z institucí, ale od jednotlivých, soukromých dárců. Nebereme peníze od států, od vlád, od firem nebo od nadací spojených s firmami či s politickými stranami. Děláme hlavně individuální fundraising. V Česku máme přibližně 14 až 15 tisíc podporovatelů, osciluje to. Zhruba pět až sedm procent našich financí pochází z grantů, pro ty ale u nás platí velmi striktní pravidla.

Jaký je váš roční rozpočet v České republice?

Zhruba 28 milionů korun. A většinu z toho dávají dohromady malí dárci, máme i dárce s padesáti korunami měsíčně. 

Co s vaší základnou podporovatelů udělala vlna zdražování?

Je to nyní složité. Bohužel už na začátku pandemie Covid-19, v březnu 2020, nám příjmy klesly o třicet procent. Společně s ekonomickou krizí a inflací se snižuje počet nových pravidelných dárců a snižuje se také nominální hodnota darů, jen málokdo totiž svůj trvalý příkaz navýší o inflaci. Částečně nám ty ztráty dorovnali jednorázoví přispěvatelé, dlouhodobě to pro nás ale není udržitelné. Kromě toho, že se nám snižují příjmy, samozřejmě nám i stoupají výdaje na všechno. To, co potřebujeme, jsou hlavně pravidelní dárci.

Co budete dělat, pokud se situace nezlepší?

Mohlo by to znamenat revizi kampaní a celkového fungování Greenpeace v Česku. Museli bychom omezit naše aktivity v České republice.

Text: Zuzana Keményová (autorka je redaktorkou Hospodářských novin)
Foto: Greenpeace