Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová ustoupila v části klimatické agendy, Green Dealu, která se týká tzv. greenwashingu. Většina zemí EU prosazuje omezení protigreenwashingových pravidel. Jsou prý moc přísná.

Brusel se podle analýzy deníku Financial Times dostává pod rostoucí tlak evropských politiků, aby zmírnil části přelomové klimatické legislativy. Green Deal, jehož cílem je dosáhnout nulových emisí do roku 2050, byl klíčovým tématem předvolebních kampaní. Pravicové strany obviňují Green Deal z toho, že přispívá k průmyslovému úpadku evropských regionů a klade na firmy velkou byrokratickou zátěž.

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, která navrhla novou klimatickou legislativu v roce 2020 po nárůstu podpory zelené frakce v evropských volbách v roce 2019, ustoupila od několika bodů ve snaze získat podporu od konzervativnějších křídel Evropského parlamentu.

Vágní, ale to nevadí

Po oslabení pravidel pro obalové odpady a environmentální due diligence během legislativního procesu se členské státy EU snaží změkčit další směrnici. A to pravidla týkající se ekologických tvrzení, navržená v březnu 2023 jako součást Green Dealu, byla navržena tak, aby zabránila formám v nepravdivých tvrzeních o svých ekologických aktivitách. Komise uvedla svého času, že více než polovina tvrzení, která zkoumala při přípravě pravidel, poskytla „vágní, zavádějící nebo nepodložené informace o environmentálních vlastnostech produktů“.

Evropské firmy si stěžují, že proces ověřování pravdivosti jejich ekologických tvrzení by je přetížil, již nyní si totiž musí poradit s přísnějším hlášení o životním prostředí a přísnějšími pravidly o znečištění a odpadu. Členské státy EU tedy zavedly při posuzování legislativy „zjednodušený postup“.  

Tento zjednodušený proces by firmám umožnil samostatně posoudit, zda jsou tvrzení, která uvádějí, za určitých okolností vědecky věrohodná, a umožnil tak „rovnováhu mezi ochranou spotřebitele a administrativní a finanční zátěží pro hospodářské subjekty“, uvádí dokument, který má k dispozici redakce Financial Times.

Země EU také zaujaly zdrženlivější postoj než Evropský parlament k tvrzení, že produkt lze považovat za „uhlíkově neutrální“, protože firmy teoreticky kompenzovaly své emise nákupem „uhlíkových kreditů“, který zahrnuje výsadbu stromů nebo jiná proti uhlíková opatření. Jejich důvěryhodnost je ovšem sporná, v řadě případů se již ukázalo, že tvrzení nebyla podloženo skutečným odstraňováním uhlíku.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (DALL E 3)