Pro extrémní situace (jako například návštěva příbuzných na Vánoce) se mi v mrazáku chladí limoncello. Geniální kombinace cukru a citronu (a alkoholu). Stačí panáček a spolehlivě zjemní drsnou hranu životní reality. Minulý týden jsem u mrazáku zabrzdila – vykolejená přílivem špatných zpráv o planetě. 

Omluvou mi budiž, že u nás na britských ostrovech nepřetržitě prší a nestačila jsem vykoumat, jak své utopené políčko proměnit v nadějné rýžové pole. A pak jsem četla, jak ti nejbohatší Američané našli způsob, jak ignorovat požáry, které se kolem jejich luxusních nemovitostí vzmáhají. (Mají nesmírně drahou klimatizaci, která jim šetří plíce a umožňuje ignorovat následky bezohledného lidského chování.)

Čínští boháči si nechávají do stropu vysokých nemovitostí instalovat repliku oblohy – skutečnou pro její znečištění nevidí.

Ale pak se ozvalo Bing a  – najednou bylo jedno dokonce i to, že sytě oranžový Trump je na cestě do Bílého domu. Přišla totiž DOBRÁ zpráva.

Něco se děje

Emise a jejich vypouštění do atmosféry totiž dosáhly svého vrcholu. A klesají. Pořád ještě potřebujeme triliony trilionů dolarů, aby se Planetě mohl vrátit přídomek modrá, ale: něco, co jsme ještě před pěti lety považovali za donkichotské, hodné jen zoufalých snílků, se opravdu podařilo.

Když Trump coby prezident roku 2017 odstoupil od Pařížské úmluvy o ochraně klimatu, vypadalo to na (okamžitý) konec světa. Obzvláště, když pokračoval a promptně rozložil vnitřní americký systém ochrany životního prostředí. Ale i přesto vypouštění emisí v USA kleslo. 

Vzdor alibistickým, váhavým světovým vůdcům, cesta k NULE, neboli uhlíkové neutralitě je nezastavitelná. Protože pro moderní firmy je v tuto chvíli nejvýhodnější. Žádná společnost, která se hodlá udržet, si „zelenou“ cestu nemůže odepřít. A platí to i pro země jako Arabské emiráty, které sedí na desetině všech světových zásob ropy. Totiž: část jejich hospodářství, která se váže na těžbu a vývoz ropy se zvedla o 3.7 procenta. Ale ta, která s ní nemá nic společného – za loňský rok vzrostla o skoro šest procent (5.9). 

Pesimismus není cool

Rok 2024, který (díky několika diktátorům apod.) se nerýsuje přespříliš slibně, nám přinese fantastickou změnu. Letos poprvé celosvětový únik emisí má začíná klesat. Data (např. climateanalytics.org) ukazují, že nás od tohoto fantastického momentu dělí už jen pár měsíců (píšu vám už teď, přece jenom je březen a potřebujete zvednout náladu). 

A taky: nekonečný proud blbých zpráv je zhoubný. Jak pro nás, tak pro náš svět. Pesimismus demoralizuje. Nemluvě o tom, že předčasně zabíjí. Není Cool. Pesimismus není cool! 

PS. Ve Skotsku úžasně přibylo orlů skalních. Ano, to je ten, co má rozpětí křídel přes dva metry. Je tak úchvatně majestátní, že jsem mu musela odpustit, že mi jde po slepicích.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (DALL E 3)