Velké vodárenské společnosti si uvědomují, že odsolování je nejen technologická výzva, ale především součást širší ekologické strategie.
V době, kdy jsou ekosystémy pod rostoucím tlakem a přístup k vodě hraje v mnoha světových regionech čím dál větší roli, je také čím dál větší otázka, jak pitnou vodu z mořské získávat ekologicky.
Jedním z hlavních environmentálních témat v odsolování je nakládání se solankou, vysoce koncentrovaným zbytkem, který vzniká při oddělování soli z mořské vody. Například společnost Veolia investuje do vývoje nových difuzních technologií, které umožňují šetrné vypouštění solanky zpět do moře, aniž by docházelo k poškození pobřežních ekosystémů.
Inovativním řešením je také využití odběrů vody pomocí tzv. „beach wells“ – podzemních studní umístěných v pobřežním písku.
Další strategií je minimalizace používání chemikálií. Díky pokročilým úpravám, jako je flotace, modulární filtry nebo chytré membrány, se dají čistící systémy chránit proti zanášení a biologickému znečištění bez nutnosti nadměrného dávkování chemických látek. To přispívá jak ke snížení provozních nákladů, tak k menšímu ekologickému zatížení.
Veolia se také zaměřuje na dekarbonizaci energetického mixu používaného v odsolovacích procesech. V projektech jako Sur v Ománu nebo Rabat v Maroku je již od začátku počítáno s využitím obnovitelných zdrojů energie, zejména solární. Tyto projekty ukazují, že i velkokapacitní odsolovny mohou fungovat bez výrazné uhlíkové stopy a přispívat tak k cílům klimatické neutrality.
V rámci konceptu „design-to-cost“ Veolia propojuje inženýrství, provoz a energetický management do jednoho integrovaného řešení. Tím dochází ke snižování celkových nákladů.
Kromě toho společnost nabízí mobilní odsolovací jednotky, které lze použít jako dočasné nebo krizové řešení např. v oblastech postižených přírodní katastrofou.
Ekologický rozměr se ale neomezuje jen na fyzické prostředí – zahrnuje také sociální odpovědnost. Díky dlouhodobé přítomnosti v rozvojových zemích pomáhá Veolia budovat lokální kapacity, školit odborníky a vytvářet udržitelná pracovní místa. Tím podporuje místní soběstačnost v oblasti vodního hospodářství. “Vodní bezpečnost” se tak stává víc než jen otázkou technologií. Je to komplexní strategie – jde v první řadě o přírodu a o lidi, kteří v dané lokalitě žijí.
Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (Midjourney)