“Radikální” není moje oblíbené slovo. Vlastně nebylo – dokud jsem na něj nenarazila v souvislosti s technologiemi, které využívají oceán k ochlazení planety. Radikální mi najednou připadá ohromně “cool”. Posuďte sami. 

Oceány absorbují nemalou část atmosférického oxidu uhličitého naší Země. Startupy teď zkoušejí neobvyklé metody, které mají tuto schopnost oceánů zesílit. Obrovská modrá (tajemná) masa, které říkáme oceán, může pomoci víc než vysazování stromů. Už teď existují tucty firem, které spouštějí projekty, v nichž oceán vstřebává zvýšené množství CO2. 

Jeden startup, který používá elektrochemickou metodu odstranění kysličníku uhličitého pomocí mořských řas, teď v Singapuru a Québecu spouští první komerční projekty. 

Jiný startup se chystá vysypat tisíce tun písku promíchaného se žlutozeleným minerálem zvaným olivín do vod na pobřeží Severní Karolíny. Existují fotografie z předcházejícího menšího projektu a tento postup vypadá velmi esteticky: kolem pobřeží se táhne elegantní stužka nazelenalého písku. Nikoho by nenapadlo, že jde o technologii, nemluvě o radikální technologii. Jakmile se ale tento písek rozpustí ve vodě, spustí sérii reakcí, které mají za následek odstranění CO2. 

Tom Green, ředitel firmy Vesta, který vede projekt v Severní Karolíně, říká: “Vlastně se dá říct, že oceán pracuje za nás.” Směs písku funguje tak, že zvyšují zásaditost vody a tím její schopnost absorbovat víc kysličníku. Vesta s touto technologií už uspěla v Dominikánské republice a ve státu New York.

Vodík z vody

Podobnou metodu využívá startup Equatic. Použili elektrochemii v Jižní Karolíně; elektrický proud rozdělí prvky ve vodě, a rozpuštěný oxid se pak uloží v pevné formě. “Tím pádem se dá použít ve stavebnictví, zatímco zbylý vodík se dá prodat jako čisté palivo těžkému průmyslu”, vysvětluje šéf firmy Edward Sanders. 

Používají přitom čipy, které přesně monitorují absorpci CO2. Je to důležité, protože to umožňuje Equatic uzavřít smlouvu jakou je třeba jejich poslední: s Boeingem. Zavázali se pro tento ovzduší znečišťující gigant odstranit tisíce metrických tun kysličníku. 

“Nemohli bychom Boeingu prodat tuny odstraněného kysličníku, kdybychom je nedokázali změřit,” vysvětluje Sanders. “A oni nás bez toho nezaplatí.” 

Bill a David

Firmy uplatňují rozličné zelené technologie – od nových zemědělských postupů až po použití obdoby gigantických vysavačů, které pohlcují ve vzduchu obsaženy kysličník uhličitý. Ale metody, které do odstranění emisí zapojují mocný oceán, by mohly být ještě efektivnější.

Celkový prozatímní součet metrických tun odstraněného CO2 je dnes pořád jenom zlomek toho, co potřebujeme. Ale startupy se teprve rozjíždějí. Tento druh podnikání se teď začíná vyplácet a tak roste geometrickou řadou. 

Je to poprvé, co se mi daří brát nafoukaného Billa Gatese vážně. Má dlouhodobý spor se šlechetným (a v 98 letech pořád nedostižně vynikajícím) Davidem Attenboroughem. Legendární objevovatel krás Planety zastává názor, že potřebujeme přestat přírodu ničit, zakladatel Microsoftu tvrdí, že potřebujeme hlavně vyvíjet technologie, které naše řádění uvede na správnou míru. 

Ukazuje se, že v tuhle chvíli mají pravdu oba dva. Potřebujeme přestat plenit, a potřebujeme radikální technologie, které Planetu pomůžou ochladit. No… ale neměli bychom přitom zapomenout, že se šťouráme v oceánu, ve velkolepém živlu, o kterém pořád víme zpropadeně málo.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (DALL E 3)