Parkoviště Stanfordské univerzity, rok 1991, pod palmami v kalifornském hřejivém slunci se hihňá skupinka postgraduálních studentů: „Volvo, von fakt řídí Volvo!“

„Volvo, a kombíka!“, prohýbali se smíchy. Nechápala jsem; zvyklá jezdit ve škodovce nebo žigulíku, nedocházelo mi, že pro cool studenta být viděn ve starém rodinném Volvu byl nezapomenutelný trapas. Volvo (obzvlášť kombi) bylo přijatelné pro středně zazobanou matku (často) tří dětí. Praktické, spolehlivé, objemné, nudné auto, signalizující okolí předvídatelný, zaopatřený středostavovský rodinný život. Ale pro studenta elitní univerzity? Všechno by bylo lepší: svézt se se spolubydlícím, přijet na kole, jenom ne být přichycen v tomto (mezi starší generací tak populárním) produktu švédského inženýrství.

600 km a 40 minut

Pětatřicet let poté se Volvo, tentokrát dokonce náklaďák, objevuje v úplně novém světle. Coby elektrický model, který předhonil a trumfnul podobné modely Elona Muska či čínského dravce BYD.

Bez elektrifikace dopravy se nedokážeme zbavit závislosti na fosilních palivech. Proto je povzbudivá zpráva, že Volvo Group začne už v příštím roce vyřizovat objednávky na zbrusu nový elektrický náklaďák (Volvo FH Aero Electric). Ujede vzdálenost 600 kilometrů a další nabití trvá pouhých čtyřicet minut.
Elektrifikace dopravy vytvoří celkově efektivnější systém, při němž se vyhneme ztrátě energie buď pálením fosilních paliv, nebo plýtváním energie vytvářením syntetických paliv pro spalovací motor.

Tarify a baterky

Trumpovy tarify citelně zasáhly do pohybu zboží kolem glóbu; podle posledních dat dokonce tak výrazně, že mají za následek nečekaně příznivější ekologické statistiky. (Menší množství transportovaných věcí znamená menší znečištění.) Ale než si začneme zase štrikovat vlastní bombarďáky (autorka je tak stará, že podobnou situaci zažila), potřebujeme spolehlivý a přitom relativně čistý systém transportu.

Elektrické automobily spotřebují až čtyřikrát méně energie než fosilní. Kromě toho všem přináší okamžitou výhodu kvalitnějšího ovzduší.

Vytvořit ale systém, který umožní spolehlivé fungování elektrických automobilů včetně nákladních, není ani levné, ani jednoduché. Politická situace na obou stranách oceánu navíc progres značně zpomaluje.
K tomu větší využívání energií z alternativních zdrojů způsobuje neobvykle drastické kolísání cen energie (v závislosti na síle větru a intenzitě slunečního záření; pořád ještě neumíme poručit dešti a větru). Přesto všechno se posouváme nadějnějším směrem.

Ještě před pár lety bylo elektrické nákladní auto jen snem. Podařilo se to díky zásadní změně výkonnosti baterií.

Oproti Tesle má Volvo jednu velkou výhodu, která nahrává očekávané poptávce po revolučním transportéru. A to přesně tu, která způsobila bujaré veselí mezi mými spolužáky před tolika lety. Volvo je celosvětově uznávanou značkou inženýrské spolehlivosti. A v jejím čele nestojí člověk, který mnoha potenciálním kupcům už dávno není tak sympatický jako kdysi.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (GPT4o)