Vůbec mi nesedí, třicet let jsem ji neměla na sobě, ale stejně se jí pořád nemůžu vzdát. Stála mě tehdy můj měsíční plat. Kožená bunda (z Turecka) začátkem devadesátých let dokonale splňovala mou představu o luxusu (konzumenta vyhládlého dorůstáním v socialismu).

Konečně ji ale budu moct nahradit něčím nositelnějším; a tentokrát půjde o “kůži” vyrobenou z nádherně pruhovaných exotických rybek, které nejspíš znáte z mořského akvária.

Než se vyděsíte – pár faktických poznámek o této neškodně a nesmírně zajímavě vyhlížející rybičce. V přírodě nemá nepřátele, nic ji neohrožuje a přitom sama během svého života spolyká na sedmdesát tisíc rybek obývajících skvostné korály. Následkem rostoucí teploty oceánů je spousta korálových útesů mrtvá – s výjimkou tohoto nádherně zbarveného Perutýna ohnivého (z čeledi ropušnicových), který přečká všechno. Jedovatý, dravý a zběsile invazivní – jakmile se někde objeví, po pěti týdnech svého výskytu zlikviduje ostatní podmořské druhy.

Američani spočítali, že od šedesátých let – jen v jejich vodách – tato rybka způsobila škody za miliardy dolarů (a tisíce místních rybářů připravila o živobytí).

Před čtyřmi lety jeden vášnivý potápěč přišel s geniálním řešením: proměnit její “kůži” v produkt, který se bude používat v módním průmyslu jako náhražka tradiční kůže. Jeho firma se teď jmenuje Inversa a zaměstnává místní rybáře k výlovu této záludné a nesmírně čilé rybky. Na čtyřicet módních firem teď z její kůže vyrábí kabelky, pásky, boty a dokonce i fotbalové míče.

Textil z odpadu

Není to poprvé, kdy se tímto způsobem začaly zpracovávat invazivní druhy; mezi další příklady patří kapři z řeky Mississippi a Barmská krajta sužující Floridu.

A nejlepší zpráva je, že tam, kde se začal život skomírajících korálových útesů regulovat (i tímto výlovem) – 50 a někdy i 70 % oslnivých korálů se podaří zase oživit.

Módní průmysl je jedním z pěti planetu nejvíc znečišťujících odvětví. Je rozsáhlý, všudypřítomný, má obrovský dopad. Hledání alternativních materiálů samozřejmě slibuje možnost úchvatně zbohatnout. Proto se na nová řešení zaměřují startu-upy; zběsile hledají alternativní materiály. Zkouší se všechno možné: mořské řasy, slupku ananasu, kaktusy, houby. V laboratořích se pokoušejí pěstovat nové textilie ze zemědělského odpadu.

Móda zajímá miliardy lidí, proto každá úspěšná změna v nahrazení tradičních materiálů, jejichž výroba pohltí množství vody a neobejde se bez toxických chemikálií, znamená obrovský rozdíl oproti neblahému včerejšku.

Oblečení mění barvu

Je proto důležité, že se tvůrci začali obracet k přírodnímu odpadu a novým možnostem, jak ho využít. Jednou z nich je Uyen Tren, která vyrostla ve Vietnamu. Teď coby americká módní návrhářka prosazuje látky, které jsou vyrobené z odpadu – z lastur, z krust z krabů a krevet. Tren a vědci, které zaměstnává, ilustrovali kouzlo materiálů, z kterých šije: jsou natolik přírodní, že se přímo v jejich laboratoři dají jíst. Můžou být bezkonkurenčně průsvitné. A navíc tyto nové materiály mají někdy schopnosti jako například měnit barvu podle toho, jak se mění teplota kůže. 

Ve svých kolekcích je začaly používat prestižní brandy jako Dauphinette a Peter Do. (Nátělníku se anglicky tradičně přezdívá “wifebeater”, podle policejní fotky hajzlika v zakrvaveném nátělníku, který surově zmlátil manželku). To, co otevírá kolekci Peter Do je teoreticky taky nátělník. Slibuji ale, že něco tak průsvitného, tak svůdně elegantního jste – s výjimkou pavučiny – ještě neviděli. Ne, je dokonce úchvatnější než ranní pavučina!

Pořád jde ale jen o malá čísla. Změna nastane teprve až většina z nás začne vyžadovat: nosit a používat věci, bez výčitek svědomí, že když je odložíme, mění Planetu v toxické smetiště.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (DALL E 3)