Dražší plyn může kvůli geopolitické situaci ve světě opět prodražit elektřinu a vytápění. Česko sice není v bezprostředním ohrožení nedostatkem energií, jeho závislost na dovážených fosilních palivech ale představuje dlouhodobé riziko. Řešením není jen hledání nových dodavatelů, ale také rychlejší rozvoj domácích obnovitelných zdrojů a šetření.
Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) připravuje pojistku proti případnému narušení dodávek plynu. V konzultaci zveřejněné 3. listopadu 2026 navrhuje dlouhodobě zajistit dostupnost přibližně 1,4 miliardy metrů krychlových plynu ročně, což činí 15 % spotřeby. Případná služba by měla fungovat jako mimořádná záloha pro situace, kdy by běžné tržní mechanismy nedokázaly zajistit dostatek plynu. Tento krok nemusí být vnímán jako předpověď bezprostředního nedostatku, ale jako přiznání, že energetická bezpečnost Česka má stále slabá místa.
Podle dat MPO v roce 2024 jsme byli, co se zemního plynu týká, závislí na dovozu z 84,2 %. Celková energetická dovozní závislost Česka pak dosahovala 39,5 %. Změna dodavatelů po ruské invazi na Ukrajinu sice snížila závislost na Rusku, ale nic nezměnila na faktu, že plyn musíme nakupovat v zahraničí.
Plyn není jen pohonem vytápění. Evropská komise ve své letošní zprávě o české ekonomice upozorňuje, že zemní plyn určoval mezní cenu elektřiny v Česku v 74 % hodin roku 2025. Průměrná velkoobchodní cena přitom dosáhla 99 eur za megawatthodinu, zatímco evropský průměr byl 85 eur.
Česko navíc prozatím zaostává v rozvoji obnovitelných zdrojů. Ty v roce 2025 představovaly pouze 16,6 % tuzemského energetického mixu. Podíl větrných elektráren zůstává zanedbatelný a jejich instalovaný výkon dosáhl jen 369 MW, v roce 2030 by měl podle plánů činit 1 500 MW.
Zajímavé je dlouhodobější srovnání. Energetická dovozní závislost Česka se za deset let zvýšila z 30,2 % v roce 2014 na 39,5 % v roce 2024. Přesto patříme v rámci EU k zemím s nižší závislostí na dovozu energií, jsme sedmí nejméně závislí. Po ruské invazi na Ukrajinu se podařilo výrazně omezit závislost na ruských dodávkách, které v roce 2024 představovaly 11,3 % energetického dovozu. Největší slabinou byl v roce 2024 zemní plyn a ropa. U ropy dosahovala dovozní závislost zmíněných 84,2 %, u plynu dokonce 99 %. Při srovnání s aktuální situací je zřejmý progres. Česko tak sice není na dovozu energií závislé tolik jako řada jiných evropských zemí, u klíčových fosilních paliv má ale jen omezený prostor obejít se bez zahraničních dodávek.
Obnovitelné zdroje nejsou pouze nástrojem ke snižování emisí. Omezují také potřebu dovážet paliva a vystavovat ekonomiku výkyvům světových trhů. Stejně důležité jsou akumulace energie, modernizace distribučních sítí, zateplování budov a účinnější vytápění. Další energetická krize tedy nemusí znamenat, že nebude čím topit nebo svítit. Může se ale projevit především vysokými účty domácností a náklady firem. Nejlepší pojistkou proti takovému scénáři je energetika, která potřebuje méně dovážených paliv a dokáže větší část spotřeby pokrýt z domácích zdrojů.
Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (GPTImage)