O přírodě, Nizozemsku, pronájmu nábytku či jeho výrobě z odpadní štěpky a dalších projektech, které ji inspirují, jsme si povídali se Soňou Klepek Jonášovou z Institutu cirkulární ekonomiky (INCIEN).

Co to je cirkulární ekonomika? Jak byste tento tolik mediálně využívaný pojem vysvětlila své babičce?

Pro mne je cirkulární ekonomika hlavně o ohleduplnosti a efektivním využívání přírodních zdrojů, jako dřevo, ropa, sklo, papír, prostě cokoli, co nás v každodenním životě obklopuje, pro zajišťování svých základních potřeb. Zásadní ale není jen efektivní výroba či recyklace, důležité je také rozhodnutí, zda dané produkty vůbec potřebujeme a není lepší raději opravit ty existující.

Dnes bohužel věci rychle spotřebováváme a z lineárního konzumu se stává obrovský globální problém.

Je z vašeho pohledu cirkulární ekonomika nová, nebo tyto principy jen znovu v přírodě objevujeme?

Určitě čerpáme inspiraci z přírody u biologických cyklů – například koloběhu uhlíku, vody, ale i biomasy. Co se v přírodě rozloží, stává se zdrojem pro další život. Na druhé straně u technických cyklů je to spíše o nových technologiích, digitalizaci či měření. Základem je umět přesně změřit, jak je s materiály nakládáno, kam proudí a kde končí odpady. A tam už je potřeba přizvat do hry také moderní technologie.

Nikdy jsme dosud nežili v tak obrovském blahobytu „nekonečného“ množství zdrojů. Žijeme ve století extrémně lehké těžby, a tudíž máme falešný pocit, že je zdrojů dostatek. A právě proto je tolik potřebná digitalizace, která dokáže přesně zmapovat důsledky našich kroků, což je velmi důležité pro navržení efektivnějších postupů. Z mého pohledu je tedy cirkulární ekonomika o kombinaci tzv. starého světa s tím novým, který stojí na využití inovativních technologií.

Kde čerpat inspiraci? Který stát je z vašeho pohledu v cirkulární ekonomice nejdál?

Pro mě je v mnoha ohledech inspirací Nizozemsko a jeho důraz na byznysový základ cirkulární ekonomiky. Nizozemsko jde po příležitostech k rozvoji a má také historické zkušenosti s kolonizací, z nichž čerpá dodnes.

Popravdě v Nizozemsku je cirkulární ekonomika nutností, mají omezenou plochu a jsou přímo ohroženi zvyšující se hladinou moří. Přírodní zdroje jsou zde obecně velmi vysoce ceněny, půda má často desetinásobně vyšší hodnotu než v ČR. Jejich úhel pohledu je v tomto ohledu velmi jiný a už to samo o sobě je inspirativní.

Podle aktuálních údajů je míra využití cirkulární ekonomiky v Nizozemsko 24 procent, pro srovnání v ČR jsme na osmi procentech.

Já sama jsem v Nizozemsku žila a líbilo se mi, jak vidí obrovskou přidanou hodnotu ve sdílení znalostí a know-how. Byli jedni z prvních, kteří zakládali globální síť cirkulárních hotspotů, což nás inspirovalo k vybudování podobné sítě také v Česku.

Často se jako inspirace uvádějí také skandinávské země…

Ano, skandinávské země, například Finsko, jsou velmi pokročilé v bioekonomice. Lesní biomasu využívají nejen pro energetické účely, ale také například pro výrobu nábytku. V textilním průmyslu zase cirkulárně zpracovávají textilní vlákna. Materiály, které mají k dispozici, tak využívají do maxima možného.

Která z komerčních společností vás inspiruje?

Zde velmi záleží na segmentu. Skandinávská IKEA díky ekodesignu odlehčuje materiály, což jsme dříve vnímali jako něco negativního, z hlediska využívání materiálů je to ale velmi pozitivní trend. Zbytečně se tak nepoužívá více zdrojů, než je nezbytně třeba.

Líbí se mi i koncept pronájmu nábytku od IKEA, Skvělé je to zejména u nábytku pro malé děti, protože ten bývá využitý opravdu jen po omezenou dobu. Zjednodušeně řečeno IKEA tvrdí: Když už se vám náš nábytek nehodí, vraťte nám ho a my ho prodáme dál – přesně v duchu cirkulární ekonomiky.

Na druhou stranu koncem loňského roku byla IKEA nařčena z tzv. greenwashingu, protože využívá dřevo z nelegální těžby na Ukrajině. IKEA se bránila tím, že musí přes všechny environmentální snahy udržet náklady, aby byly produkty stále dostupné. 

To je typickým příkladem kauz, které vedou k nutnosti plně prověřovat zdroje a subdodavatele. Setkáváme se s tím i u výrobců telefonů, kde jsou známe „krvavé“ kauzy ohledně získávání nelegálních zdrojů z jižní Afriky.

Každá z nich pomáhá celý řetězec učinit transparentnějším. Pokud chce společnost prezentovat své výrobky jako environmentálně šetrné, je třeba, aby ohlídala všechny fáze výroby včetně subdodávek.

Nelze v žádném případě souhlasit s nelegální těžbou dřeva ve prospěch nízkých cen. Je to určitě greenwashing a navíc neférový. Na druhé straně má IKEA i nové byznys modely, které jsou v souladu s cirkulární ekonomikou. Neznám firmu, která by byla „svatým grálem“ v udržitelnosti ve všech ohledech. Spíše se snažíme ukazovat, jaké principy cirkulární ekonomiky firmy používají a které jsou replikovatelné.

Rychlý nábytek, rychlá móda, potraviny dovážené z celého světa nejsou udržitelné od samotného počátku. Důležitá je totiž nejen odpovědná výroba, ale i odpovědná spotřeba. Nadvýroba a nadspotřeba levných věcí, které nepotřebujeme, nemůže být v souladu s cirkulární ekonomikou. Firmy, které produkují levné zboží – např. PRIMARK nebo IKEA – v kontextu aktuálních diskuzí nemohou levné ceny na úkor ekologické zátěže obhájit. Je dobře, že jsou zákazníci v posledních letech na tato témata extrémně citliví, což vytváří pozitivní tlak na výrobce.

Většina z nás si pod cirkulární ekonomikou představí opětovné využití odpadů.

Ano, to je oblast, se kterou většina zemí a společností začíná. Pro řada z nich je to ale stále složité. V posledním roce se tak na trhu prosadila řada „umožňovačů“, což jsou společnosti, které pomáhají hledat cesty, jak nakládat s odpadním materiálem jako se zdrojem. Umožňují přímý prodej řady materiálů, které dříve zbytečně skončily na skládkách. Jednou z takových je v České republice například CYRKL.

V cirkulární ekonomice je důležité umět se na věci podívat jinak. Cirkulární přístup se pomalu prosazuje i ve stavebnictví. Je známým faktem, že v evropském stavebnictví tvoří 15 procent tzv. zabudované emise, které jsou spojené s výrobou konstrukčních prvků. Skvělou inspirací v tomto ohledu je česká firma KOMA modular. Představila modulární systém, ve kterém jsou domy tvořeny pomocí snadno přestavitelných buněk. Taková modulární výstavba je rychlá, kvalitní i šetrná k životnímu prostředí. A navíc za pět či deset let můžete jednoduše přestavět váš dům podle toho, co zrovna potřebujete.

Text: Jana Bábíková
Foto: archiv INCIEN