Některé státy ignorují obavy o životní prostředí a zvyšují spotřebu znečišťujících paliv, protože válka v Perském zálivu mění pravidla hry. Nastane velký návrat k uhlí? A kolik ho ještě máme v Česku?

Asijské ekonomiky podle Financial Times uvádějí do provozu uhelné elektrárny a zvyšují produkci, aby posílily dodávky energie. Obavy z vleklé války na Blízkém východě totiž zvyšují hrozbu dlouhodobého narušení toků ropy a plynu. Region je světovým lídrem v dovozu zkapalněného zemního plynu a válka v Perském zálivu jeho toky narušuje. Způsobila prudký nárůst cen ropy a plynu a vyvolala globální energetický šok, který přiměl mnoho zemí v regionu k odklonu k uhlí.

Uhlí je v kurzu

Producenti uhlí, jako jsou Čína a Indie, se předhánějí ve využívání jeho zásob, další země od Bangladéše po Jižní Koreu budují uhelné elektrárny a snižují spotřebu plynu, přičemž ignorují obavy o životní prostředí spojené se znečišťujícím palivem. Cena uhlí v Asii roste, ale o dost méně než cena plynu. Uhlí je stále levné a stává se dominantním palivem v asijském energetickém mixu.

Jižní Korea se nejprve zavázala k vyřazení většiny uhelných kapacit do roku 2040, aby následně zrušila 80% sezónní limit využití uhelných elektráren. Japonsko je po Číně největším světovým dovozcem LNG, přesto uhlí tvoří stále téměř třetinu jeho energetického mixu. V Indii, která je závislá na Perském zálivu přibližně ze 60 % své spotřeby LNG, varoval premiér Modi, že s blížícími se letními měsíci přichází velká výzva a s rostoucími teplotami se poptávka po elektřině zvýší. Indická vláda se zavázala dosáhnout nulových čistých emisí do roku 2070 a investovala miliardy dolarů do obnovitelných zdrojů energie. Uhelné elektrárny jsou zde však hluboce zakořeněné a dodávají tři čtvrtiny elektřiny v zemi. I Čína se spoléhá na Hormuzský průliv, odkud získává asi 25 procent svých dodávek LNG.

Návraty ke špinavé energii

Už minulé krize naklonily asijský energetický mix ve prospěch uhlí. Průmyslový růst v Číně, která je největším spotřebitelem uhlí na světě, po pandemii zvýšil jeho spotřebu. Poptávka vzrostla i po ruské invazi na Ukrajinu, která vedla k nárůstu cen plynu.

Asie se tak vrací k uhlí. Ne proto, že by chtěla, ale protože musí. V době geopolitické nejistoty a drahého plynu se ukazuje, že energetická bezpečnost má stále přednost před klimatickými závazky. Uhlí zůstává dostupné, relativně levné a snadno využitelné, což z něj dělá krizové palivo první volby. Tento trend ale zároveň ukazuje limity současné transformace. Jakmile přijde otřes, snahy o dekarbonizaci ustupují do pozadí a energetický mix se vrací k tomu nejspolehlivějšímu a zároveň nejšpinavějšímu řešení.

A co my?

Náš stát má stále významné zásoby hnědého uhlí, zejména v severních Čechách, které se odhadují na stovky milionů tun. Uhlí ale v domácí energetice postupně ustupuje, jeho podíl na výrobě elektřiny klesá a stát plánuje jeho úplný útlum v horizontu příštího desetiletí. Přesto zůstává důležitou součástí energetické bezpečnosti a diskuze o rychlosti jeho útlumu se pravidelně vrací, zejména ve chvílích, kdy ceny energií rostou nebo hrozí výpadky dodávek.

V Evropě se v posledních týdnech v souvislosti s válkou v Perském zálivu rozvíjí debata o tom, jak sladit energetickou bezpečnost s klimatickými cíli. Konflikt narušil dodávky ropy a plynu a způsobil prudký růst cen energií, což znovu otevřelo otázku krátkodobých „krizových“ řešení, včetně delšího využívání fosilních zdrojů. Analýzy upozorňují, že některé státy mohou v reakci na nejistotu odkládat útlum uhlí nebo jiných zdrojů. Zároveň ale evropské instituce i experti zdůrazňují, že dlouhodobou odpovědí má být spíše urychlení přechodu na domácí a obnovitelné zdroje. Jinými slovy – uhlí se v debatě vrací jako pojistka, nikoli jako strategická budoucnost evropské energetiky.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (Midjourney)