Jiskřivý třpyt sněhobílých plání mi byl v Alpách povědomý: v sedmdesátých letech jsem celé měsíce sjížděla bezmála opuštěné sjezdovky v Krkonoších a Jeseníkách. Co mi ale v prosinci 1989 vzalo dech u zasněžených horských chat ve Švajcu, byly lyže.

Desítky párů luxusních sjezdovek, ležérně zapíchnutých před hospodou. Nechápala jsem. Lyže (pro socialistického sjezdaře) nevyčíslitelné hodnoty, bez dozoru, žádný zámek, jenom tak, bezstarostně zapíchnuté do hromady sněhu. „To víš, Švýcaři jsou prachatý, ani je nenapadne lyže krást nebo se o ně bát,“ poučoval mě tehdy můj kosmopolitní kolega.

Voltaire by utrousil něco v tom smyslu, jak blahobyt ovlivňuje uspořádání společnosti; mně se jenom do poetické paměti navždycky zaryl pár oboustranně (žádná šedá nuda) oranžových rossignolek.

Úlomky dávných časů

Ani ne po čtyřiceti letech je vzácnější sníh a v Alpách led taje rychleji než v kterékoliv jiné části Země. Jenom za posledních pět let roztálo téměř dvacet procent (!) celkového objemu švýcarských ledovců.

„Člověku je teď v horách do breku, ledovce nám mizí doslova před očima,“ říká Dana Maeder, Švýcarka, která po Alpách chodí od devadesátek.

Vždycky, jakmile se další ledový zázrak zoufale zcvrkne nebo úplně rozpustí, objeví se chlápci s dlouhými, poloprázdnými krosnami. Sbírají kousky, které neškoleným očím připadají jen jako úlomky starých dřívek.

Jako třeba půlmetrová šedivá štangle, ze které se vyklubala dva a půl tisíce (!) let stará lyže. A není jediná; vrcholky Alp člověk zdolával dlouhá léta předtím, než se mohl zachumlat do parky značky North Face.

Pohyb v těchto nadmořských výškách dokládají nálezy dřevěných nástrojů, kousků oděvů – dosud ukrytých pod ledem. Zatímco jinde archeologové běžně nacházejí předměty z kovu, kameniny a kamene, led uchoval kousky kůže, textilu i lidského těla. Regula Gubler, archeoložka z Bernu, řekla New York Times: „Většina předmětů, které člověk používal, byla z organického materiálu. Najít botu, která chránila jeho nohy, košík upletený z lipové kůry, který si přinesl do hor, to jsou prostě fascinující nálezy.“

Objevili například jilmovou misku z pátého milénia před Kristem. Možná starší než pyramidy!

IceWatcher

Ukazuje se, že vrcholky hor odpradávna zdolávali lovci, pastevci, obchodníci přenášející na oslech sudy vína. A všechno nasvědčuje tomu, že nevolili nejsnadnější stezky, ale ty krkolomné, nejrychlejší. (Což částečně vysvětluje úpadek nejhýčkanějšího národa na světě: Američani se ze statečných pionýrů znalých přírody proměnili v plastu zpohodlnělé polykače prášků.)

Archeologové teď musejí postupovat rychle, na vzduchu se tisíce let zachované předměty rychle rozpadají (nebo je sesbírají nepovolaní lovci pokladů). Uvědomělí lezci, hledači krystalů a pastevci můžou případné nálezy nahlásit v aplikaci IceWatcher, kterou vyvinul jeden z archeologů.

Zatímco dřív trvalo několik generací, než se ledovec zmenšil, teď zmizení ledové proluky na vrcholcích šokuje i zasvěcené: může se ztratit (roztát) během jediného dne.

Zasněžené hory byly posvátné v mnoha kulturách. Samotná lyže určitě nebyla. Ale najít jednu, kterou si člověk upnul před tisíci lety, je neobyčejná záležitost.

PS. Rychlost tání alpských ledovců má nedozírné následky na zdroje vody v Evropě. Ledovce byly její spolehlivou pojistkou v dobách sucha. Ale o tom jindy.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (GPT Image)