GREEN HEROES: Manželská dvojice Michaela a Lukáš Vincourovi se už nemohla dívat na praktiky chovů hospodářských zvířat. Založili spolek Zvířata nejíme, který například pomohl dostat kamery na jatka, nebo natočili o zvířatech dokument. Letos byla Michaela za své úsilí nominována na Cenu SDGs.

Zprávy o tom, že lidé se k hospodářským zvířatům nechovají úplně férově, se k Lukášovi a Michaele Vincourovým dostávaly postupně, už když byli teenageři. Tito dva mladí lidé – oba vegani – se tak začali pídit po více informacích. Nechtěli ale zůstat jen u toho, co se o zvířatech dozvídali z odborné literatury nebo z médií. Chtěli se přesvědčit na vlastní oči, jak život krav, slepic, kuřat nebo prasat skutečně vypadá. Lukáš Vincour má navíc střední zemědělskou školu, takže už ze studia znal způsoby, jakými se na hospodářská zvířata v systému chovů nahlíží. „V podstatě jak z nich získat co nejvíce za co nejméně nákladů,“ říká dnes dvaačtyřicetiletý Lukáš Vincour.

V roce 2017 se rozhodli kromě sbírání informací také začít být v ochraně zvířat aktivní. „Chtěli jsme začít upozorňovat na nespravedlnost, které jsou vystavována. Vedlo nás k tomu především zoufalství z informací, které se k nám dostávaly a které jsme si začali intenzivně zjišťovat. Velkým impulzem pro nás bylo také sledování různých dokumentů o podmínkách, ve kterých zvířata žijí. To nás nakonec přimělo přestat jen přihlížet a začít s tím něco dělat,“ říká dnes pětatřicetiletá Michaela Vincourová, dnes Lukášova manželka.

Už jako manželé spolu založili spolek Zvířata nejíme, který aktivně bojuje za změnu způsobu, jakým se se zvířaty v chovech zachází. Za své aktivity byla Michaela nominována v kategorii Grrrls v Cenách SDGs, které každé dva roky uděluje Asociace společenské odpovědnosti iniciativám a osobnostem, jež mění Česko i svět k lepšímu. „Všemi našimi činnostmi se snažíme zvýšit povědomí o každodenním utrpení nevinných bytostí degradovaných na zboží,“ zní hlavní slogan spolku.

Mapa jatek i piety za zvířata

Manželé Vincourovi tedy začali být aktivní, Lukáš v té době hrál v kapelách a snažil se o veganství mluvit i v různých rozhovorech. V současnosti má spolek několik hlavních projektů, zveřejňuje například fotky a videa trpících zvířat v chovech, členové spolku vytvořili také mapu s více než dvěma sty jatek, kam postupně doplňují informace o druhu a počtu zabitých zvířat. Pravidelně pořádají akce jako Tiché uličky za kapry. Vincourovi spolu s dalšími odpůrci chovu hospodářských zvířat rovněž napsali knihu Nesvoboda, kde ve 33 kapitolách popisují praxi farem v Česku.

Na otázku, co prozatím považují za největší úspěch spolku, ovšem krčí rameny. „Je pro nás těžké mluvit o úspěchu v situaci, kdy jsou zvířata stále využívána a zabíjena. I když se podaří upozornit na konkrétní bezpráví, dostane se to do médií a rozpoutá celospolečenskou diskusi, ve stejnou chvíli na celém světě umírají miliony zvířat naprosto zbytečně. Proto se z jednotlivých dílčích výsledků nedokážeme úplně radovat,“ konstatuje Michaela.

Několik dílčích aktivit ale přeci jen za úspěch považují. „A právě ty nás ženou dál. Máme radost například z toho, že jsme společně s dalšími přáteli dokončili dokument Svědectví: pravda, která měla zůstat skryta, který ukazuje realitu využívání zvířat na území ČR. Dále po zveřejnění některých záběrů ukončila provoz dvoje jatka. Podařilo se také prosadit kamery na jatkách, byť jejich současnou podobu nepovažujeme za dostatečnou. Vytvořili jsme rovněž databázi Nevinné oběti, která je největší galerií fotografií zneužívaných zvířat u nás,“ vyjmenovává Lukáš.

Apelují na společnost, ne na politiky

Jak Vincourovi zdůrazňují, jejich primární činností není měnit legislativu, například tlakem na politiky. Snaží se především ukazovat realitu, otevírat o ní veřejnou diskusi a apelovat na osobní odpovědnost každého člověka, který maso kupuje a jí, a tím se z pohledu Vincourových na zneužívání zvířat podílí. „Legislativní změna může řešit konkrétní problém, ale naším cílem je mnohem zásadnější změna v tom, jak společnost na zvířata vůbec nahlíží,“ vysvětluje Michaela.

Požadavkem Zvířata nejíme například je, aby na všech jatkách v České republice fungovaly kamery s online vysílaným záznamem. Tedy aby lidé mohli kdykoli nahlédnout do toho, co se na jatkách děje. To již v Česku částečně funguje. Kamerové systémy na jatkách jsou, k jejich záznamům má ale přístup pouze veterinární správa, a to za určitých podmínek a po omezenou dobu. Kamery navíc nejsou na všech místech v provozu jatek a vůbec nejsou na jatkách, kde se zabíjejí králíci a ptáci. „Zda je zavedení veřejně dostupného online přenosu reálné, teprve uvidíme. Jsme ale přesvědčeni, že současná podoba systému nedává dostatečný smysl, a brzy zveřejníme nové důkazy, které ukážou proč,“ plánují Vincourovi.

Zároveň zdůrazňují, že hlavním smyslem této kampaně není pouze dohlížet na to, zda zaměstnanci neporušují zákon proti týrání zvířat. „To zní ostatně na místě, kde jsou zvířata zabíjena, poměrně absurdně. Chceme především, aby každý mohl vidět, co se skutečně děje se zvířaty, jejichž těla si lidé kupují a konzumují. Transparentnost by podle nás neměla být výsadou kontrolních orgánů, ale měla by být dostupná celé veřejnosti,“ míní Vincourovi.

Člověk je všežravec

Na argument, co má tedy člověk dělat, když se narodil jako všežravec, mají jednoduchou odpověď: „Znamená to, že můžeme konzumovat jak rostlinnou, tak živočišnou stravu. Naopak to neznamená, že živočišné produkty ke svému životu nutně potřebujeme. Současné poznatky odborníků a odbornic na výživu ukazují, že správně sestavená veganská strava, doplněná o vitamin B12, je vhodná pro všechny věkové kategorie,“ říká Michaela.

Ani argument, že bez velkochovů nedokáže společnost zajistit dost masa pro všechny, u Vincourových neobstojí. „Pokud bychom přestali chovat zvířata za účelem získávání jejich těl, mléka nebo vajec, nemuseli bychom velkou část vypěstované potravy nejprve krmit zvířatům a teprve potom z nich získávat část živin zpět. Značná část zemědělské půdy a plodin by tak mohla sloužit přímo k pěstování potravin pro lidi. Výzkumy navíc ukazují, že při přechodu na rostlinnou stravu by bylo možné vyprodukovat výrazně více potravin pro lidi,“ připomíná Lukáš Vincour. Otázka tedy podle nich není, jak co nejefektivněji vyrábět svalovinu zvířat pro miliardy lidí, ale proč by lidé vůbec měli zvířata využívat, když nemusí.

Vincourovi by byli rádi, aby veganské jídlo bylo dostupné všude, v kantýnách, v nemocnicích, školách, školkách i na pracovištích, a aby nebylo dražší než ostatní možnosti. „A místo klamavé reklamy na živočišné produkty by měly být lidem dostupné pravdivé informace o dopadech konzumace živočišných produktů a o zdravotních přínosech rostlinné stravy,“ přeje si Lukáš Vincour. Cílem Vincourových také je, aby Češi převzali osobní zodpovědnost za to, co se zvířatům děje.

Spustili kampaň o mléku

Spolek Zvířata nejíme nemá žádné státní dotace, funguje díky dárcům a dárkyním. „Ti nás podporují a věří, že naše práce má smysl. Toho si neskutečně moc vážíme a jsme za to velmi vděční. Čím větší podporu máme, tím víc toho můžeme dělat,“ děkují Vincourovi. Jejich plánem je například zaměstnat dalšího člověka, který se bude věnovat novým projektům, a rozšířit tak svou činnost. „Každý dar pro nás proto znamená možnost udělat něco dalšího pro zvířata,“ dodávají manželé. Nyní chtějí pokračovat v aktuálních kampaních spolku, jako je MléK.O. – konec lží o mléku, která popisuje praktiky mléčných farem.

Foto: Zvířata nejíme