Instinkt nám říká, že proti vedru je třeba přišroubovat na každou budovu odkapávací box od klimatizace, ale existuje chytřejší způsob, který je využíván v evropských městech. Funguje na vodním principu a upozorňuje na něj profesor MIT Carlo Ratti.

V deníku Financial Times upozorňuje profesor Carlo Ratti ve svém textu na velmi zajímavé pozadí otázky klimatizace. Letos v létě, kdy teploty v Evropě dosáhly rekordních maxim, se opět ozývají hlasy, že se starý kontinent musí vzdát svého odporu vůči masivnějšímu instalování klimatizace a následovat příklad Ameriky, která klimatizuje jako o závod.

Odůvodnění je těžké ignorovat. Teplo nejen snižuje produktivitu, ale také narušuje pracovní i soukromý život a může být i smrtící. Evropa by se však měla zamyslet, než ve velkém přijme systém klasické klimatizace a odkapávacích boxů, který se v USA běžně používá. Podle Rattiho existují mnohem lepší způsoby, jak se ochladit.

120 let klimatizace

Roku 1902 mladý inženýr Willis Carrier postavil svůj první „přístroj na úpravu vzduchu“ pro jednu brooklynskou tiskárnu. Od té doby byly tyto přístroje na budovách a střechách replikovány milionkrát. Základní princip však zůstal pozoruhodně podobný. Je to vlastně lednička obrácená naruby, chrlí horký vzduch ven a zároveň dodává uvnitř vítaný chlad.

Tento princip je však poměrně problematický. Nesnižuje teplo, ale vlastně ho přemisťuje mimo budovy. Teplejší ulice pak znamenají, že je zapotřebí více chlazení, což dále produkuje více tepla. S rostoucí teplotou musí systém pracovat stále usilovněji. Je to takový trochu zamotaný kruh.

Cestou z tohoto cyklu je výměna tepla se zemí nebo s vodou. Mnoho velkých měst bylo, ne náhodou, postaveno kolem jezer, řek nebo moře, přičemž voda fungovala jako tepelný zásobník a udržovala teploty relativně stabilní po celý rok.

Sdílené sítě

Tyto systémy mohou fungovat i na úrovni jednotlivých budov. Využití vody k ukládání přebytečného tepla pak může umožnit rozšíření na celé městské bloky. Jednou z největších sítí dálkového chlazení na světě je Fraîcheur de Paris, využívající vodu ze Seiny. Ženeva obdobně využívá místní jezero. Místo milionů soukromých systémů, které by soupeřily o elektřinu a odčerpávaly odpadní teplo, může město hospodařit s tepelnou energií stejně jako s vodou nebo elektřinou prostřednictvím sdílené sítě.

A voda dokáže více než jen odvádět teplo. V pokročilých systémech funguje jako „tepelná baterie“. Když je elektřina levná a v hojném množství, voda se chladí a ukládá. A když teploty vrcholí, tento uložený chlad se uvolní. To odlehčuje elektrickým sítím zatíženým klimatizací.

Univerzální řešení neexistuje

Každý chladicí systém má své limity a budovy lze přizpůsobit třeba lepší izolací a stíněním. Důležité jsou třeba stromy, které mohou významně snížit teploty na úrovni ulic. Ideální je podle Rattiho smíšený systém, koordinovaný v reálném čase, se senzory pro sledování teploty, obsazenosti a poptávky a algoritmy, které rozhodují, kdy vyrábět, ukládat nebo distribuovat chlad v souladu s elektrickou sítí.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (Midjourney)