Nad okýnkem výdejny jídel v domově důchodců na Žižkově se v osmdesátých letech každé ráno objevila nová cedule. „Píšu je schválně kobylím písmem,“ pochválil se autor cedulí oznamujících žemlovku, rajskou a guláš. A vysvětlil: „Je to kvůli dámám, nechtějí být přistiženy, jak v kabelce loví brýle…“

I za hlubokého socialismu šlo natrefit na bezvadného gentlemana. Ale myslím spíš na to, že o půl století později jsou nejlepší částí mého obličeje právě brýle. Nedám bez nich ránu. Nesbírám ani obrazy, ani známky, ale změny oproti minulosti k lepšímu, tzv. pozitivní ekologické zprávy pro tento pravidelný Ecoista sloupek.

Zazelenalo se

Jedním z posledních takových úlovků je satelitní snímek publikovaný minulý týden BBC. Zachycuje tropická a subtropická pobřeží nově obrostlá zázračnými mangrovníkovými stromy. Na místech kulturně a materiálně tak vzdálených, jakými jsou Indonésie a Florida, se obyvatelé začali chovat stejně. Dobrovolně, ve volném čase, osazují hurikány zdecimované břehy. Prostřednictvím mangrovníků vracejí na břehy život, zpevňují je, a tím poskytují ochranu svému majetku i svým životům před čím dál divočejšími živly.

Ještě před třemi lety zpovídal reportér BBC muže v Indonésii, kteří káceli a pak pálili dřevo mangrovníků, abychom si na jejich úhledných uhlících mohli snadněji opékat špekáčky. Místním vládám a mezinárodním organizacím se ale postupně podařilo přesvědčit lokální komunity, aby pro svou obživu raději sbíraly med divokých včel.

Vypotí sůl

V mnoha místech stačilo zamezit kácení a mystické lesy se začaly obnovovat samy. Mangrovníkové stromy jsou schopné vytvořit bariéru, která zadrží až devadesát procent soli mořské vody, ve

které rostou. Svými listy dokonce vypotí krystalky soli; tam, kde by každá jiná rostlina zahynula, se tyto tropické a subtropické obdoby velkolepých rododendronů majestátně lesknou na slunci. Je jich přes čtyřicet druhů, dorůstají do výšky pěti až dvaceti metrů; ty na Borneu zastíní i desetipatrový panelák. Patří mezi nejsložitější a nejefektivnější organismy na světě.

Ve spleti neobvyklých, plovoucích kořenů poskytují život bezpočtu korýšů a ryb, například lezci, podivuhodné rybě, která dýchá i na suchu a pohybuje se po písku pomocí prsních ploutví. Žijí v nich opice, například neodolatelný kahau nosatý, ještěrky, hmyz a skoro vyhynulý lenochod, jejich nektarem se opíjejí kolibříci. Jsou útočištěm tygra bengálského. Jejich komplikovaný kořenový systém tlumí nápor vln. Ve schopnosti absorbovat a ukládat uhlík jim nemůže konkurovat žádný jiný strom.

A přesto je člověk neúprosně dlouhé dekády jen ničil. Teprve následkem opakovaných tsunami se obyvatelům Indonésie rozsvítilo: tam, kde byly břehy obrostlé mangrovníky, byla devastace příbytků nesrovnatelně nižší než v místech, kde stromy vykáceli. Navíc s mizejícími mangrovníky rychle mizely ryby a krevety, a to místní zasáhlo existenčně ještě silněji než ztráta výroby dřevěného uhlí pro barbecue.

Na Floridě, co se devastace pobřeží týče, přišli na totéž. Děti amerického kapitalismu navíc okouzlilo stmelující kouzlo kolektivních „subotniků“. Víkendové společné dobrovolné vysazování mangrovníků posílilo místní komunitu, dalo jí něco silného, povzbuzujícího.

Něco, co si ani za své triliony zloduch Elon Musk jen tak nekoupí.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (GPTImage)