“Chcete? Dám vám svoje včely.” Touto absurdní nabídkou mi vyrazila dech starší dáma, když se naše letadlo začalo snášet nad Basilejí. Potřebovala se přestěhovat z Londýna zpátky do Švýcarska (pečovat o nemohoucí rodiče); během hodinového pohovoru se rozhodla, že by mi svěřila své bzučící bohatství.

Jak odpovědět na otázku typu: Chcete být Bůh? Apis mellifera (včela medonosná) je na Zemi už desítky milionů let. My jenom pár set tisíc. V dobách, kdy jsme byli chytřejší, med stál třeba i víc než zlato. Všichni jsme tehdy věděli, co to včelku stojí – vyprodukovat jedinou lžičku zázračného medu. (A nebyli jsme zvyklí sáhnout v sámošce po průmyslové náhražce, která je vlastně jen tekutý cukr.)

Převzít dar vynikajícího včelína byla božská nabídka. Jenže příliš zavazující; roztěkaný a rozlítaný novinář (a matka k tomu) by byl špatný včelař.

Pak jsem z ničeho nic zbohatla: přišla jsem k zahradě, ve které stárla převysoká zdivočelá třešeň. Když rozkvetla, včely, vosičky, čmeláci, bzučivci všeho druhu se opíjely nektarem bělostných květů. Jaká symfonie jarního opojení – i Rimsky-Korsakov by roztrhal svou geniální čmeláčí skladbu a začal znovu.

Břečťanová či jarní včelka

Zatímco jedna z nejvášnivějších Aristotelových debat byla o tom, jestli včely mají sex, technokratické chytrolíny příroda nezajímá: Vyhubili jsme včely? Neva. Tak vyvineme opylující drony…

Náš svět mají v pazourách jedinci, kteří netuší, že Bůh stvořil asi dvacet tisíc (!) nejrůznějších druhů včel, protože roztodivné tvary bezpočetných květenství nedokáže opylovat jeden (nebo dva tucty) různých dronů. A když se vybijí, budou tento (pak všudypřítomný odpad) jiné drony lítat sbírat? Jenom techno-trotl může přijít s podobným řešením.

Včely se objevily s prvními květinami. Málokdo ví, že třeba břečťan má svůj “vlastní” včelí druh, který se objeví až uprostřed léta, když tento plazivec začne kvést. Nebo taková Osmia bicornis, zednice rezavá, je samotářská včelka, která se objeví na jaře první, snáší lépe nízké teploty než ostatní druhy, a proto je k nezaplacení v případě časně kvetoucích ovocných stromů.

Teprve relativně nedávno tuto otužilou včelku objevili američtí farmáři, kteří ji začali chovat a znásobili tím produktivitu svých třešní. Ano, produktivita. Ještě v první polovině minulého století bylo včelařství nevinným koníčkem. Nikoho by nenapadlo vnucovat včelám plastové rámy, aby kladly vosk jak podle pravítka. Nebo aby přistřihávali královně křidélka. Královně!

Loni kombinace virózy a počasí vyvraždila včely našeho místního včelaře. Ticho, hrobové mrtvo obklopující rozkvetlou třešeň, bylo stejně úzkostné jako ohlušující výbuch. (Když jsme u výbuchu: jakmile začaly pršet bomby na Írán, víc než osud Khomejního mě zajímal osud včelstva.) Írán je či dosud byl včelařská mocnost.

Běžte a učte děti o zázraku včelstva. Včelka je dar, jehož hodnotu pro lidstvo ekonomové dokonce dokážou vyčíslit. O konkrétní stovky miliard se můžeme přetahovat, ale řádově jde o bohatství, které se vyrovná tomu Elona Muska.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (GPTImage)