Jak sochy chrání dno moře před drancováním aneb berlínský styl ekologie

22. 1. 2026  |  Anna Lenetti

Na klíně připravená večeře, je čas na hodinku s YouTubem. Co dnes? Nic zajímavýho… Ale co je tohle? „Proč potřebujeme vykácet tyto stromy, abychom pomohli přírodě“ What? Překvapivý titulek mě vtáhl do světa názvem Planet Wild, mimořádně úspěšné organizace, která spojuje mladé lidi se zájmem o ochranu přírody.

Každý rok přijdeme o 11 milionů hektarů lesa. Je tedy jasné, proč mě název videa tak zarazil. Jenže ve španělských Pireneích, kde bylo video natočeno, rostl takový dost divný les, místní mu říkali “mrtvý”. Z dob, kdy se v místech těžilo uhlí, zbyl dubový vyschlý les s nečinnou půdou a nulovou biodiverzitou. Řešením bylo vykácet stromy, obnovit původní pastviny a podpořit tak biodiverzitu. 

Video má na svědomí parta aktivistů s názvem Planet Wild z Berlína, která je typickým příkladem organizace mluvící jazykem naší “GEN Z”. Nápaditá videa, moment překvapení, skvělý storytelling, prostě síla dobrého youtube videa… Planet Wild pomáhá řešit přírodní katastrofy. Funguje na dotacích od nadšenců do projektu – každý, kdo by rád pomohl Matce Zemi, může přispět od 6 eur měsíčně. Dnes má komunita víc než 19 tisíc platících členů a za sebou desítky projektů. Pojďme se na některé podívat. 

Začátek cesty

Evropští bizoni jsou už přes sto let ohroženým druhem. Před sto lety dokonce z divočiny úplně vymizeli a jen díky projektu evropských zoo byli znovu vypuštěni do přírody. Dnes jich volně žije už kolem deseti tisíc, převážně v Polsku.

Před pár lety překročil řeku Odru na území Německa první evropský bizon po 250 letech. V přímém přenosu jsme pak mohli vidět, proč byli bizoni vyhubeni na prvním místě. Přes tvrzení ochranářů, kteří věděli, že tato krásná zvířata nejsou agresivní a Německo pro ně představuje přirozené prostředí, se úřady rozhodly bizona považovat za hrozbu a zastřelit ho.

Jako reakce se vytvořily ochranářské skupiny, které stáda sledují a snaží se je před lidmi ochránit. V tomto momentu na scénu poprvé přišla Planet Wild. Se svými financemi pomohla ochranářům s GPS zařízeními a monitorovacím systémem, který má stádo držet dál od lidských obydlí a udržovat je v bezpečí.  

Lví světla

V Africe existují tisíce vesnic, jejichž přežití závisí téměř výhradně na kravách, které jim slouží jako zdroj masa, kůže i příjmu z prodeje. Cokoli, co jejich dobytek ohrožuje, je přímou hrozbou i pro samotné obyvatele. Největší hrozbu představují lvi, které obyvatelé nemají jinou možnost než zabít. Právě konflikt mezi lidmi a lvy patří dnes k největším hrozbám pro populaci lvů v Africe, která se za posledních sto let snížila z 90 tisíc na 25 tisíc.

V jedné vesnici v Keni přišel mladý kluk Richard Turere s řešením, jak lvy od dobytka navždy odehnat, a přitom ani jednoho nezabít. Bylo známo, že lvi se bojí světla – mají ho spojené s lidmi –, a proto v noci obyvatelé obcházeli vesnici s baterkami. Když lvi světlo uviděli, stáhli se a na krávy nezaútočili. Tento způsob byl však velmi nebezpečný a vyčerpávající. Zlom přišel ve chvíli, kdy Richard přišel s nápadem rozmístit kolem vesnice světla napájená solární energií. Světla se po setmění automaticky rozsvítila a vytvářela dojem, že je vesnice neustále hlídaná. Díky tomu útoky do jednoho přestaly. Zpráva o „lvích světlech“ se rychle rozšířila do sousedních vesnic, které měly o stejný systém velký zájem.

Právě v této chvíli vstoupila do příběhu Planet Wild, kterou Richardovo řešení zaujalo. Podpořila jeho rozšíření a pomohla dodat světla do šesti tisíc vesnic po celé Africe. Zároveň financovala vzdělávací workshopy a veřejné akce, na nichž Richard přednášel o důležitosti lvů v našem ekosystému. Více zde na videu: Lví světla.

Sochy na dně

Na březích Toskánska si místní rybář Paulo všiml velkého úbytku ryb. Rychle mu došlo, proč se mořská biodiverzita tak prudce mění. V zálivu totiž rybařili i nelegální traulery – lodě, které po mořském dně vlečou obrovské sítě a ničí tak vše, co jim přijde do cesty. Ryby, které nelze prodat, vyhodí mrtvé zpět do moře – naprostá destrukce mořského života, která navíc ročně vyprodukuje okolo 370 milionů tun CO₂.

Paulo se rozhodl zasáhnout. Začal lodě strašit policejní houkačkou, volat autority i používat podmořské bomby. Celý tento boj Paula velmi ohrožoval – stál proti ilegálním, často mafiánským organizacím a šlo mu o život.

Planet Wild si všimla jeho práce a nabídla mu možnost zapůsobit ve větším měřítku. Společně nechali na dně moře postavit pět uměleckých soch, které měly roztrhnout sítě a pomoci obnovit mořskou biodiverzitu. Později zjistili, že pět soch nestačí, a tak nechali vyrobit dalších čtyřicet kamenných kvádrů, které znemožňují tažení sítí a navíc svým tvarem mohou sloužit jako domov pro nově se rozvíjející mořský život. Traulery opravdu u toskánského pobřeží přestaly rybařit a mořští živočichové se pomalu, ale jistě začali vracet.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (Midjourney)