Nová studie výzkumné agentury NMS, inspirovaná knihou Lukáše Sedláčka Nazí v AI době, se zaměřuje na to, jak Češi a okolní národy vnímají vpád AI do jejich životů. V sérii rozhovorů Ecoisty na téma udržitelnosti a umělé inteligence s názvem „V zrcadle AI“ tentokrát hovoříme s Ondřejem Veisem, ředitelem NMS.

„Žijeme v době, kdy se AI stává všudypřítomnou. A my jako agentura, která se zabývá mimo jiné výzkumem veřejného mínění, jsme cítili, že je potřeba se podívat, co si Češi o AI myslí, čeho se bojí, co od ní očekávají. Inspirovala nás i kniha Lukáše Sedláčka, která téma skvěle otevírá,“ říká Ondřej Veis a pokračuje: „Ve svém životě jsem zažil několik technologických skoků: koncem osmdesátek rozšíření PC a digitalizaci, v devadesátkách internet, na začátku milénia mobil. A pak jsem už dlouho čekal na adopci další technologie. Vypadalo to na virtuální realitu, ale opravdový posun a masivní rozšíření a aplikaci zažívá generativní AI.“

A co tě samotného ve studii nejvíc překvapilo?

Překvapilo mě, s jak velkou znalostí a používáním AI se dnes setkáváme. Téměř každý Čech už o umělé inteligenci slyšel, řeší ji, což je skvělé. Zároveň je ale vidět i určitá polarizace. Mladší generace jsou k AI mnohem otevřenější a nadšenější, zatímco starší generace vyjadřují obavy. Také je zajímavé, že se lidé k AI chovají jako k lidem – oslovují ji jménem nebo jí velká část lidí děkuje.

Čím si to vysvětluješ?

Myslím, že je to kombinace několika faktorů. Lidé se s AI začínají setkávat v různých podobách, často v podobě virtuálních asistentů nebo chatbotů, kteří se snaží napodobovat lidskou komunikaci. A tak si k nim vytvářejí určitý vztah. Možná je to i trochu strach z neznámého, snaha mít AI nakloněnou.

Čeho se Češi v souvislosti s AI nejvíc bojí?

Obávají se zneužití dat. Lidé se bojí, že o nich budou nevědomky sbírány informace a že tyto informace budou zneužity. A pak je tady obava ze ztráty kritického myšlení. Lidé i experti, které jsme v rámci studie také oslovili, se obávají, že se stanou příliš závislými na AI a přestanou sami přemýšlet. Hodně se řeší vzdělávání dětí a AI.

Vidíš nějaké příklady, kde by mohlo dojít ke zneužití dat?

Určitě. Může to být třeba personalizace reklamy na základě citlivých dat o zdravotním stavu nebo diskriminace při náboru zaměstnanců na základě analýzy profilů na sociálních sítích. V krajním případě může dojít i k manipulaci s volbami nebo ovlivňování veřejného mínění. Naše studie také ukázala, že většina lidí podporuje regulaci AI.

Proč myslíš, že je to tak důležité?

Lidé si uvědomují, že AI má obrovský potenciál, ale zároveň s sebou nese rizika. Regulace by měla zajistit, aby se AI využívala eticky. Měla by chránit soukromí lidí, zabránit manipulaci a diskriminaci. Je tu i riziko digitální koloniální expanze, kdy velké americké firmy expandují a prosazují své modely.

Jak by podle tebe měla vypadat ideální regulace AI?

To je složitá otázka. Regulace by neměla být příliš striktní, aby nebrzdila inovace. Měla by být flexibilní, aby se dokázala vyrovnat s rychlým vývojem AI. A hlavně by měla být mezinárodní, aby platila pro všechny. Musíme také myslet na ekologický dopad, jako je výpočetní výkon a chlazení datacenter a s tím spojená spotřeba energie.

Vidíš nějaký rozdíl v přístupu k regulaci v Evropě a ve Spojených státech?

V Evropě se klade větší důraz na ochranu soukromí a etické aspekty AI, což vede k přísnější regulaci. Ve Spojených státech je zase větší důraz na inovace a konkurenceschopnost, takže regulace je spíše volnější.

Objevily se i případy, kdy AI modely radí lidem nebezpečné věci nebo mohou být zmanipulované.

Ano, to se řeší. Regulace a kontrola nasazení modelů jsou důležité – podobně jako nelze lidem neomezeně prodávat nebezpečné zbraně bez regulace, i nasazení AI by mělo mít pravidla a kontroly.

Spousta lidí se taky bojí, že přijdou o práci.

Na trhu práce je to složité téma. Lidé se bojí o budoucnost. Zatím naše studie ukazuje, že AI spíše zefektivňuje práci, než že by ji masivně rušila. Ale je jasné, že se budou muset měnit kompetence. Důležitější budou kreativita, kritické myšlení a schopnost rozhodování. A také schopnost s AI pracovat a efektivně ji využívat. V mnoha firmách se AI hojně používá, protože šetří čas a zrychluje práci. Je pravda, že to může omezit potřebu najímat juniorní lidi, protože některé úkoly, které dřív dělal junior, zvládne AI nebo senior efektivněji. Takže je tu obava, že mladí lidé nedostanou šanci nabrat první zkušenosti.

K čemu to povede?

Myslím, že je potřeba změnit mindset. Práce se změní – bude rychlejší, zaměří se víc na kvalitu a rozhodování. AI poskytne 70–80 % informací, ale člověk stále musí kontrolovat kvalitu a přidat kontext. Nebojím se, že by to zcela zničilo zaměstnání, spíš se změní obchodní modely a některé pozice zaniknou, jiné vzniknou. Je potřeba, aby juniorní lidé dostali příležitost učit se pracovat s AI nástroji a rozvíjet kritické schopnosti.

Jak se na tuhle změnu mohou lidé připravit? Co bys doporučil?

Především je důležité se neustále vzdělávat. Naučit se pracovat s AI nástroji, získat kritický pohled na informace, rozvíjet kreativitu a schopnost řešit problémy. A také se nebát nových výzev. Automatizace rutinních věcí uvolní kapacitu pro kreativní úkoly.

Mluvil jsi také o dopadu AI na vzdělávání…

Vzdělávání je oblast, kde AI může hodně pomoct, ale i napáchat škodu, pokud se to dobře nepodchytí. Vidím to tak, že AI může učitelům usnadnit přípravu a administrativu, personalizovat výuku a žákům pomoct s učením. Ale zároveň je tu riziko, že se žáci stanou pasivními a přestanou sami přemýšlet. Důležité bude učit děti kriticky myslet, ověřovat informace a efektivně využívat AI nástroje. Učitelé by se měli připravit a přizpůsobit výuku – ne opakovat látku bez myšlení. Lidský prvek ve vzdělání bude stále důležitý, ale role učitele se změní: méně opakování, více vedení k porozumění.

Co pro to mohou dnes udělat školy?

Začít pilotními projekty, vzdělávat učitele a hlavně vést s dětmi otevřenou diskusi o výhodách i nevýhodách AI. Důležité je také učit děti, jak ověřovat informace.

A co duševní zdraví a vztahy? Studie naznačuje, že i tam může mít AI negativní dopad.

To je velká výzva. Experti se obávají, že intenzivní používání AI povede k izolaci a osamělosti, zejména u mladých lidí. Ti si pak můžou vytvářet vztahy s AI namísto s lidmi. A nemůžeš AI svěřit emoce a lidské vztahy – je to falešná interakce a nebezpečná. Zejména u dospívajících, kteří si v pubertě hledají identitu a formují vztahy, může mít závislost na AI fatální důsledky.

Co bys vzkázal rodičům a pedagogům?

Upozornil bych hlavně na to, že je nutné, aby rodiče nastavili dětem hranice v používání digitálních technologií obecně. Stejně tak školy by se měly zaměřit na prevenci, rozvíjet sociální dovednosti a podporovat osobní interakce. Je to o rovnováze.

Jak ty osobně vnímáš budoucnost s AI? Jsi optimista, nebo spíš skeptik?

Jsem definitivně techno-optimista. Věřím, že AI má obrovský potenciál zlepšit náš život a řešit globální problémy. Příklad z našeho oboru: vědci a designéři vyvíjejí syntetické respondenty či chatboty, kteří dokážou vést diskuze nebo simulovat uživatele při testování.
Ale celkově je důležité si uvědomovat i rizika. Proto je tak důležitá diskuse, regulace a vzdělávání napříč obory. Je třeba investovat do regulací a bezpečnostních standardů a podporovat etické nasazení.

Kdyby ses mohl podívat do budoucnosti, řekněme za 50 let, jaký aspekt soužití s AI by tě nejvíc zajímal?

Vyřešit nejpalčivější problémy světa AI nedokáže – už jenom proto, že když se jeden problém vyřeší, hned máme další k řešení. Myslím si, že technologie udělá život mnohem lehčí, a to v tom dobrém i špatném. Dostupnost expertizy bude mnohem širší, to může přinést spoustu pozitiv třeba v medicíně a jinde, kde jsou lidé dnes odkázáni na úzkou, drahou skupinu expertů disponujících znalostí.
Obávám se momentu, kdy modely budou schopné se rozhodovat autonomně efektivněji než člověk. Samořiditelná auta jsem zažil osobně – třeba ve Phoenixu, kde jsou široké ulice a malá doprava, to vůbec není problém. Ale k samořízení v Praze máme daleko. I k tomu ale jednou dojde. A hlavně: jednou přijde i situace, kdy budou stroje schopnější než člověk v boji na život a na smrt. Na Ukrajině už teď vidíme, jakou roli ve válce hrají drony.

V jaké oblasti AI přinese největší změny v příštích deseti letech?

Jsme stále na začátku. Myslím, že to bude trochu podobné adopci internetu. Na začátku byl přínos internetu e-mail a textový encyklopedický obsah webu, ale později se objevila celá řada dalších funkcí. V současnosti AI vnímáme hlavně jako chatbot typu ChatGPT, ale postupně se tato schopnost umělé inteligence stane pouze jednou z možností jejího využívání. AI bude v pozadí všech platforem, byznysů a sociálních sítí, bude autonomně vytvářet obsah, zábavu a komunikaci.

Pojďme si to říct narovinu: každá technologie v zásadě řeší lidskou lenost. Dělá za nás něco, co se nám dělat nechce, a pomáhá nám zvládnout a zažít věci, které bychom sami nezvládli. Postupně bude vykonávat víc a víc činností, které v současnosti dělají lidé, a nám zbyde se na sebe hezky usmívat a ujišťovat se pocitem, že pořád ještě máme AI pod kontrolou.

Foto: Ondřej Veis