Úmorné horko sálající z betonových a asfaltových povrchů a přívalové deště, se kterými si zastavěné městské oblasti nedokáží poradit. Zdánlivě to není nic, co by nás teď na přelomu roku mělo trápit, ale v důsledku klimatických změn se jedná o jevy, které doprovází život ve městech téměř polovinu roku. 

Efektivním řešením může být modrozelená infrastruktura – kombinace přírodních a technických prvků, jejichž implementace v městské architektuře už není jen vizí, ale stále častěji se objevuje v realizacích a developerských projektech. 

Řešením tématu přehřívání zastavěných oblastí a neefektivního nakládání s vodou se věnuje i Česká rada pro šetrné budovy (CZGBC), organizace sdružující více než sto členů usilujících o zlepšení kvality budov a městského prostředí v České republice. Problematikou se pak v rámci Rady zabývá samostatná pracovní skupina Hospodaření s vodou.

Déšť jako deviza

Modrozelená infrastruktura je síť prvků budovaných ve výstavbě v harmonii s přírodou. Tato infrastruktura zahrnuje vodní prvky pro zachytávání a správné odvádění dešťové vody. 

Mezi hlavní prvky modrozelené infrastruktury patří zelené střechy a fasády, parky, stromy a vodní prvky, které mohou pomoci snížit teplotu ve městech, zlepšit kvalitu ovzduší, zvýšit biodiverzitu. 

Jsou to ale i prvky, které upravují řešení odvodnění ze zpevněných povrchů jako chodníky a silnice, a tím zvyšují kvalitu půdy, stav podzemní vody a zlepšují správu dešťové vody. Vedle vysokých teplot je totiž velkým problémem zastavěných ploch i nepřirozený odtok dešťové vody – ze střech, chodníků a komunikací. Voda rychle stéká do kanalizace a při přívalových srážkách přetěžuje městské kanalizační systémy, které byly dimenzovány před řadou let, což může vést k bleskovým záplavám.

Právě zefektivnění hospodaření s vodou, a implementace nových prvků a opatření je v dnešní době jednou z priorit ve výstavbě.

Funguje to tak, že se dešťová voda ze střech objektů jímá do akumulačních nádrží nebo se zpomaluje odtok pomocí retencí. Voda z akumulačních nádrží se následně může využívat pro zálivku zeleně na společných prostorách objektu. Což jsou zatravněné střechy nebo areály budov.  

Takové využití dešťové vody snižuje spotřebu pitné vody. K její úspoře může pomoci i využití šedé vody – vody, která je po využití v koupelně přečištěna a znovu použita ke splachování či zálivce zeleně.

Retenční nádrže slouží ke zpomalení odtoku srážkové vody, dále ke vsaku, odparu a přečištění, pokud to dané podmínky v místě dovolí. 

Modrá se zelenou v souladu

Jednotlivé části těchto opatření se skvěle doplňují, a proto i zelené střechy hrají svou roly při zadržování a využití dešťové vody. Odpar vody ze zelených ploch přispívá k ochlazování prostředí a udržuje přirozený koloběh vody. Rozdíly teplot mezi betonovým a zeleným povrchem mohou být až 15 stupňů.

Při navrhování modrozelené infrastruktury je důležité nezapomínat také na odvodnění silnic, chodníků a veřejných náměstí. Systém je zde podobný jako u zelených střech, díky přerušovaným obrubníkům je voda ze zpevněných ploch sváděna do přilehlých koryt, rigolů a zasakovacích pásů se stromy a případným přepadem do retenční nádrže. Venkovní parkovací stání pak mohou být dlážděna propustnou dlažbou umožňující vsak a filtraci vody. Jedná se tak o důmyslný vzájemně propojený systém jednotlivých opatření.

Budování konsenzu

Implementace prvků modrozelené infrastruktury není záležitostí pouze developerů a stavitelů, ale klíčovým faktorem je také rostoucí tlak a poptávka veřejnosti. Důležitým krokem k úspěšné realizaci je vedení společných diskusí mezi zainteresovanými stranami – developery, architekty, zástupci městských částí a obyvateli dané lokality. Tyto konzultace zajistí, že výsledné řešení bude nejen šetrné k životnímu prostředí, ale také přispěje ke zlepšení kvality života v dané oblasti, vytvoří příjemnější veřejný prostor a zlepší mikroklima.

Velkou roli v popularizaci a edukaci o přínosech modrozelených principů ve stavebnictví sehrává Česká rada pro šetrné budovy (CZGBC) a její členové. Svými aktivitami pomáhají zvyšovat povědomí veřejnosti a odborníků o možnostech udržitelného rozvoje a motivují všechny zúčastněné k tomu, aby se podíleli na tvorbě příjemnějšího městského prostředí. Společným úsilím lze dosáhnout dlouhodobých přínosů jak pro životní prostředí, tak pro kvalitu života v urbanizovaných oblastech.

Autorka je design manažerka ve společnosti YIT a členka pracovní skupiny Hospodaření s vodou CZGBC

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (DALL E 3)