Už osm let je vegan, ale veganství nikomu nenutí. Koncerty pořádá tak, aby byly blízko vlaku, kterým on sám cestuje raději než letadlem. Aktuálně se snaží o to, aby jeho show jela z velké části na čistou energii, a fanouškům chce nabídnout, aby si pití na koncertech čepovali do svých láhví. Ben Cristovao se na udržitelnost nedívá jako na něco, čím buduje svou image. „Nemám z toho vůbec nic, spíš jsem trochu freak,“ říká se smíchem. 

Příští rok v červnu pořádáte velký koncert v pražském Edenu. Bude mít nějaké prvky udržitelnosti? 

Rozhodně ano, jde spíš o to, co všechno zvládneme a stihneme a s čím budeme zápasit. Přecházíme z O2 areny, kde jsme pořádali koncerty v minulosti, právě do haly Edenu (oficiálně Fortuna Arena, pozn. red). V O2 areně jsme již některé kroky k udržitelnosti zaváděli, vyzkoušeli jsme si, co funguje a co ne a na co si dát pozor. V hodně věcech nám management O2 areny vyšel vstříc. Nechali nás například servírovat ryze veganské občerstvení v části jejich food courtů. Ve spolupráci s Nestlé a jejich značkou Garden Gourmet jsme připravili veganské alternativy oblíbených fast food jídel, jako jsou nugetky, burgery nebo tortilla wrapy. Nebylo ale možné mít v celé hale ryze veganské občerstvení. V Edenu, který není tolik zatěžkaný již existujícími smlouvami, například co se týče dodavatelů u stánků, budeme mít asi ještě snazší pozici prosadit ryze rostlinné občerstvení. 

Co dalšího musí produkce řešit, když organizuje akci pro desítky tisíc lidí a chce ji udělat co nejvíce udržitelnou? 

Další téma je například čistá energie. Můžeme pracovat s tím, jakou energii během koncertu použijeme. Čistá energie se dá koupit, a to i na jednu určitou akci. V O2 areně to nebylo možné kvůli jejich smlouvám s dodavateli. Takže jsme vypočítali, jakou uhlíkovou stopu zanechala spotřebovaná energie v O2 areně a pak jsme se já a celý můj sebrali a šli sázet odpovídající množství stromů, na místě v přírodě, kde to dávalo smysl. Prostě jsme ty emise takhle offsetovali. Dále jsme řešili dopravu. Výhoda O2 areny je, že stojí u metra, ale zase se nám moc nepodařilo lidi přesvědčit, aby přijeli vlakem. 

A v Edenu se vám to podaří? 

Eden stojí přímo u vlakového nádraží, hned u něj je železniční zastávka. Takže plánujeme udělat velkou kampaň, že může být sranda přijet vlakem do Prahy a vystoupit přímo u dějiště koncertu. Plánujeme i spolupráci s Českými drahami, že posílí spoje z Česka a Slovenska. Něco podobného jsem zažil nedávno, když jsem byl na Euru v Německu – jeli jsme vlakem se spoustou fanoušků. Byly to vlaky vypravené speciálně pro ně, měly jídelní vozy a byl to fakt zážitek. K dopravě se váže ještě téma menší, individuální dopravy, jako třeba sdílená kola. S Rekola jsme měli dohodu, že nám při koncertě v O2 areně v rámci proma půjčí určitý počet kol pro fanoušky zadarmo. Ale samozřejmě vím, že pokud se pár lidí dopraví na koncert na Rekole, celkové emise se tím nesníží, určitě ne nějak signifikantně. Děláme to spíš pro osvětu, abychom lidem ukázali: hele, je tady možnost půjčit si kolo. Vyhradíme pro ně třeba hlídaná místa, kde si můžou svoje kola uložit. Chceme k lidem tu informaci dostat, téma bezemisní dopravy s nimi otevřít. A i když se na můj koncert kvůli komfortu vypraví tentokrát autem, stejně je vychováváme k tomu, že takhle někdo přemýšlí a že pro nás tohle téma je důležité. Třeba si na to vzpomenou později, až se zase budou někam chystat. Možná už se příště rozhodnou vykročit ze svého komfortu, aby udělali něco, co má smysl.   

Velkým tématem na koncertech bývají také kelímky…   

Ano, ty jsme také řešili. Očekáváme třicet tisíc fanoušků, každý z nich si objedná dejme tomu tři nebo čtyři drinky, takže to máme 120 tisíc kelímků za jeden koncert. Chtěli bychom mít zálohované kelímky, které půjdou použít znova. A mám ještě jeden nápad, který chci konzultovat s managementem – bavilo by mě, kdyby si návštěvníci mohli na koncert přinést vlastní prázdné láhve na pití. V tu chvíli by si mohli koupit čepování, třeba vodu nebo cokoliv jiného, a to zcela bez odpadu. Spousta lidí má své hezké, oblíbené láhve. Problém s nimi ale je, že nechceme, aby si tam někdo vzal třeba láhev plnou vodky. Proto by měly u vstupu být prázdné. Ještě jsem to na žádné akci neviděl a myslím si, že by to mohlo být zajímavé. Jediná věc, kterou kolem vlastních láhví musíme vyřešit, je řekněme, balistika. Vzít by si je mohli jen diváci s místy k sezení, kteří jsou dále od stage. Teď totiž nabírá na síle fenomén, že diváci začali během představení házet různé věci na pódium. Dělají to v rauši, s motivací tomu interpretovi něco darovat, takže házejí třeba gumičky do vlasů, mobily a tak dále. Dá se to najít hojně na internetu, pod heslem People throwing things at artists, potkalo to Billie Eilish, Harryho Stylese a mnoho dalších. Takže tohle jediné bychom museli vyřešit, aby se to nedělo i s láhvemi. Láhví by to mohlo pěkně bolet. 

Je vaše snaha o udržitelnost upřímná nebo jde o image, protože být udržitelný se teď nosí?  

Nemyslím si, že by to dělalo nějakou velkou image, tady je to lidem docela jedno. Asi jediný umělec v Česku, který je už osm let na rostlinné stravě, jsem já a žádné plusové body za to nemám, spíše jsem ve finále ve spoustě diskusích za blázna. Nebyl jsem zatím na jediném místě, kde bych si díky svému veganství připadal cool nebo že mám něco navíc. Spíš mi lidé říkají: hmmm, ty vlastně tohle nejíš, no jo. A jsem tak trochu freak. Byl bych ale rád, kdyby udržitelnost byla braná jako určitý coolness faktor, něco, co bude jiným umělcům připadat trendy. A díky tomu by se víc lidí soustředilo na to, jak koncerty a další eventy pořádat šetrněji k životnímu prostředí. Čím dál víc umělců totiž organizuje své vlastní festivaly, takže by bylo super, kdyby šlo o trend. Zatím jsem se o tom bavil s pár kolegy a většinou reagovali slovy: Aha, to je hustý, že to děláš. Super! Ale nikdo se k tomu moc nepřipojil. Takže nakolik je to moje persona? Na sto procent. Nemám z toho vůbec nic, akorát mě to stálo pár dní sázení stromků někde u Prahy, což jsme ani nikde veřejně neprezentovali. A vratné kelímky v O2 areně nás vyšly dráž, než kdybychom zůstali u jednorázových. Ale byl bych rád, kdyby se z udržitelnosti stal trend i mezi českými hudebníky.      

Co řeknete na argument, že nejvíce ekologický koncert by byl on-line koncert? Měl by totiž řádově nižší uhlíkovou stopu než živé akce. 

Souhlasím. Ale to potom není potřeba koncert, lidi si prostě můžou doma poslechnout songy. Co my vytváříme, je setkání lidí, společná událost. Člověk je společenský tvor. V momentě, kdy ho zavřete, aby se sám podíval na nějaký koncert, ztratí jednu z hlavních věcí, jež je mu vlastní. Lidé milují potkávat se s jinými lidmi, s nimiž sdílejí stejný vkus, třeba hudební, divadelní, filmový…Dostat člověka do role, že má všechno zkonzumovat sám doma, to z něj uděláme podobnou postavu jako v Matrixu – tu věc napojenou na dráty, která jenom cucá nějaký obsah. Nechceme udělat z lidí bytosti, které nemají potřebu se potkávat a izolovat se. Člověk, který je izolovaný, necítí. A ve finále se i k přírodě bude chovat mnohem hůř než někdo, kdo se rád potká s druhými lidmi pod širým nebem. 

Proč jste vegan?

Protože jsem zjistil, že se to dá. Vždy jsem si myslel, že když nebudu jíst maso, tak umřu. Tak mi to říkala maminka a mnoho lidí okolo. Odmalička jsem ale měl rád zvířata a nejsem ten typ člověka, který by dokázal zabít. Takže když jsem zjistil, že nejen že na rostlinné stravě přežiji, ale že díky veganství může mé tělo i prospívat, bylo mi to jasné a přešel jsem na tuhle stravu. Věřím, že i díky tomu se mi v životě podařila spousta zajímavých věcí. Ale podíval jsem se na spoustu různých míst a pochopil jsem, že na místech jako severní pól, džungle v Kongu, poušť v Maroku, tam prostě lidé jíst maso, tedy živočišné proteiny, musí. Nejsem ten typ vegana, který tvrdí, že nikde na světě nesmí nikdo zabíjet pro jídlo. Ale uvědomil jsem si, kde žiji já, jaké já mám možnosti a že tady si dokážu poskládat komplexní stravu i bez zabíjení. A tak to dělám. 

Jak vypadá váš typický denní jídelníček?  

Ráno moc nejím, dám si trénink běhání nebo na hrazdách, pak si udělám lehký proteinový shake, ale přidám do něj super greens (Chlorela, ječmen, spirulina atd., pozn. red.), oříšky, banán nebo borůvky. Tenhle shake mi stačí na první část dne. Oběd si většinou dávám v některé veganské nebo vegetariánské restauraci nebo tam, kde mají aspoň část menu vege. Baví mě i restaurace, které vůbec veganské nejsou, ale umí pro nás připravit velmi kvalitní jídlo. Například Červený jelen, kde je teď šéfkuchař Marek Fichtner, můj dlouholetý kamarád, primárně vaří maso, ale pro mě Marek zařadil jeden výborný veganský salát. No a pak si seženu například v Dhaba Beas klíčky, což je úplná super potravina narvaná obrovským množstvím vitamínů. K tomu hodně hydratuji, piju vodu a k ní ideálně nějaké minerály. Pak navečer mívám trénink brazilského jiu-jitsu a po něm si dám nějakou lehkou večeři, například tofu, oříšky, spoustu klíčků a k tomu udělám nějakou dobrou omáčku. To je super jídlo na večer, tofu je lehké, dobře se stráví. 

Co dalšího děláte pro udržitelnost ve vašem běžném životě? 

Já i můj manažer na většinu akcí po Evropě jezdíme vlakem. Vlak je skvělá věc a měla by být víc trendy na to, jak je super. Dřív jsem všude lítal letadlem, měl jsem pocit, že tím ušetřím spoustu času. Ale není to tak. Dám příklad: Berlín je letadlem jednu hodina letu. Ale připočtěte všechny ty věci okolo, že člověk musí být na letišti hodinu a půl předem, pak nějakou dobu trvá, než se dostanete z letiště pryč a dojedete na místo, kam potřebujete. Takže ve finále zjistíte, že to trvá stejně jako kdybyste jeli vlakem. 

Jedna z věcí je i to veganství. Na produkci masa se spotřebuje mnohonásobně víc vody než na výrobu rostlinné stravy. A sója? Argument, že i sója pro vegany se musí pěstovat na poli, neobstojí. Ne. Naprostá většina sóji se pěstuje jako krmení pro hospodářská zvířata, hlavně krav. (téměř 80 % světové úrody sóji zkrmují hospodářská zvířata, zdroj: WWF, pozn. red.) Produkcí masa člověk spotřebuje strašně moc energie na to, aby vytvořil živinu. Je to jako byste nabíjela telefon, energie by stříkala všude okolo a jen malá část z ní by skutečně šla na nabíjení toho telefonu. Vůbec to nedává energeticky smysl.

Foto: Ben Cristovao