Vzhledem k tomu, že polovina světové populace nyní žije v městských oblastech a tento podíl stále roste, představuje zabezpečení zásob vody velkou výzvu. 

Megaměsta jako Dillí, Kapské Město či Mexico City zažívají důsledky zmenšujících se zásob vody tak drsně, že musí omezovat spotřebu – pro jejich obyvatele bývá voda na příděl. V takových místech už dobře vědí, že k vodě je třeba přistupovat s dlouhodobější strategií. Ta by měla obsahovat úsporná opatření, přizpůsobení stávající infrastruktury a lepší využívání přírodních zdrojů.  

Domácnosti šetří

Průměrný Američan spotřebuje zhruba 300 litrů vody denně, Němec 125 litrů, Čech okolo 100 litrů. Přitom zhruba 40 % připadá na koupání a sprchování, 30 % na splachování záchodu a 15 % na praní prádla. Na vaření a pití tedy zbývá jen malá část. 

Proto jsou potřeba nové technologie, jako jsou šetrné pračky nebo nádržky toalet a sprchové hlavice, často spotřebují méně než polovinu obvyklého množství vody.

Jihoafrické Kapské Město domácnostem s nízkými příjmy poskytuje bezplatné opravy sociálního zařízení, a také zvýšilo cenu vody, aby lidi přimělo k šetření. V roce 2018, kdy Kapské Město čelilo velkému suchu, se městu podařilo snížit spotřebu vody na pouhých 50 litrů na osobu. 

Finanční opatření přijímá i kanadské město Vancouver, v suchých letních měsících stojí voda od městského dodavatele o 25 % více než v deštivých zimních měsících.

Lepší potrubí

Netěsnící potrubí a zastaralé sítě mohou vést ke značným ztrátám vody. V celé Evropě je takovýmto nedostatkům infrastruktury obětováno více než 25 % pitné vody, v některých městech po celém světě se až 60 % vody nikdy nedostane do kohoutku. Oprava potrubí je sice nákladná, ale může výrazně snížit zbytečné ztráty. Ještě před několika desetiletími ztrácelo hustě obydlené Tokio 15 až 20 % vody kvůli netěsnému potrubí. S více než 27 000 kilometry nového potrubí, které jsou neustále kontrolovány a v případě potřeby vyměňovány, je toto číslo nyní méně než tři procenta.

Opětovné využití

Pokud jde o splachování záchodů a provoz praček, není třeba využívat pitnou vodu. Udržitelnými alternativami jsou takzvaná šedá voda (z praní nebo sprchování), dešťová voda nebo vyčištěná odpadní voda. 

V nových čtvrtích australského Melbourne a dánského Aarhusu je dešťová voda odváděna z ulic a chodníků, filtrována a poté využívána v okolních budovách. Shromažďování dešťové vody je nyní povinné pro nové budovy v mnoha městech v USA, Indii, Tchaj-wanu, Španělsku a Turecku. V Pekingu tvoří recyklovaná odpadní voda třetinu celkových dodávek a používá se hlavně k čištění ulic, mytí aut, splachování záchodů a k zalévání. V Madridu se vyčištěná odpadní voda používá k zavlažování městských parků.

Houbová města

Během suchých měsíců je voda vzácná, naopak nárůst vydatných srážek a záplav může snadno naplnit městské kanalizační systémy. Nepropustné povrchy, jako jsou silnice a chodníky, zabraňují přirozenému odtoku dešťové vody. 

Čínské město Wu-chan a městský stát Singapur na tuto realitu zareagovaly koncepcí tzv. houbových měst, která jsou navržena tak, aby vodu shromažďovala a zvládala i silné deště. Zelené pásy a střechy vedou déšť prosakováním do podzemních zásobních nádrží, vegetace navíc pomáhá udržovat města chladná. Dánské hlavní město Kodaň se nyní přestavuje podobným způsobem.

Ochrana zdrojů

Města musí také chránit a regenerovat přírodní vodní zdroje v odlehlých oblastech. Například kolumbijská Bogota získává 80 % vody z okolních hor, unikátního ekosystému s vřesovišti a jezery. Zemědělci tuto půdu nadměrně využívají a tím jsou ohroženy zásoby vody. Úřady reagují výkupem pozemků a zvyšováním povědomí o nutnosti regenerace vodních zdrojů. 

Dalším řešením je odstranit v oblastech s nedostatkem vody obzvlášť žíznivé rostliny. Například v určité oblasti Kapského Města bylo mnoho borovic a eukalyptů nahrazeno keři, které nepotřebují tolik vody.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (DALL E 3)