Hagshaw Hill, nejstarší komerční větrná farma ve Skotsku, dosluhuje. Jeřáby demontují turbíny, které vyráběly elektřinu posledních 28 let. Podobné scény se budou odehrávat po celém světě, první vlna větrných turbín byla postavená v 90. letech a čeká je konec.

V případě Hagshaw Hill budou podle BBC stávající turbíny nahrazeny vyššími a efektivnějšími, které dokážou vyrobit až 10krát více elektřiny. Vymyslet, co udělat se starými turbínami, je ale náročné. 85 až 95 % materiálů turbíny, jako je ocel, hliník a měď, lze snadno recyklovat, ale samotné lopatky jsou problém. Vyrobeny jsou ze skelných vláken a pokryty epoxidovou pryskyřicí, která je navržena tak, aby vydržela bičování přírodními živly. Díky odolnosti je demontáž čepelí pro recyklaci složitý proces.

Miliony tun odpadu

Tradiční řešení zahrnují použití vyřazených lopatek v cementářských pecích k výrobě cementu, i když to může být energeticky náročný proces. Lopatky se také likvidují na skládkách, ale tato varianta je stále hůře proveditelná, protože řada zemí, zejména Německo a Nizozemsko, tuto praxi zakazuje.

Inovativní řešení, jako je přeměna lopatek na dětská hřiště, se ukázala jako účinná na místní úrovni. Někteří odborníci předpovídají až 43 milionů tun odpadu z lopatek větrných turbín do roku 2050, a proto vzniká potřeba systému, který bude fungovat ve větším měřítku. Vědci a start-upy na tomto problému pracují. 

Dánská společnost Vestas, největší výrobce větrných turbín v Evropě, loni přišla s postupem, který využívá chemický roztok k rozložení lopatek na materiály, které pak mohou být potenciálně použity k výrobě lopatek nových. Tento proces má výhodu i v tom, že nevyžaduje energeticky náročné vysoké teploty. Dánská firma uvádí, že v roce 2022 recyklovala 475 lopatek na konci životnosti.

Recyklován by mohl být i historický odpad z lopatek, který je v současnosti na skládkách. V Hagshaw Hill bylo ve skladu uloženo několik větrných turbín a společnost ScottishPower Renewables se rozhoduje, co s nimi udělá. Řada firem pracuje na lopatkách vyrobených z materiálů méně závislých na obtížně recyklovatelných skelných vláknech a epoxidové pryskyřici.

Velká většina lopatek je ale stále vyráběna z těchto tradičních materiálů. Několik příštích let ukáže, jestli bude možné vyvíjenou technologii recyklace využít v takovém měřítku, aby nebylo poškozováno životní prostředí.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (DALL E 3)