10 největších mýtů o udržitelnosti a jak je to doopravdy 

29. 7. 2025  |  Zuzana Keményová

Opakují se často, zní důvěryhodně a dokáží napáchat hodně škod. Mýty o udržitelnosti se šíří především silou sociálních sítí a na veřejném mínění nechávají těžko smazatelné stopy. 

Sustanibility, udržitelnost je složitý obor, propletený se spoustou jiných oblastí a většinu tvrzení o udržitelnosti je potřeba mít podložené aktuálními výsledky vědy. Přinášíme vám výběr z těch nerozšířenějších mýtů, které o ekologii kolují, a řekneme vám, jak je to doopravdy. 

1) Mýtus: V zimě je přece pořád sníh a mrzne, letos děti sáňkovaly i na Floridě. Tak jaké globální oteplování?

To, že v zimě občas mrzne nebo napadne sníh na místech, kde to není obvyklé, nevyvrací globální oteplování. Klima není totéž co počasí – počasí je aktuální stav atmosféry, klima je dlouhodobý průměr. „A právě tento dlouhodobý průměr teplot v posledních desetiletích roste. Neobvyklý extrém počasí změnu klimatu nevyvrací, naopak změna klimatu může přinést i častější výkyvy a extrémy,“ říká Milan Vítek z platformy Fakta o klimatu.    

2) Mýtus: Když padají teplotní rekordy vysokých teplot například z roku 1983, znamená to, že v tom roce bylo také velké teplo. Tak jaké globální oteplování? 

Skutečnost, že byl horký den i před 40 lety, nepopírá globální oteplování. Rozdíl je v tom, že dnes rekordy padají častěji, a to po celém světě. Jak se průměrná teplota postupně zvyšuje, mění se i rozsah možných teplot v určitém místě v určitém čase. „To znamená, že všude na světě se mírně teplejší dny stávají o něco pravděpodobnějšími a mírně chladnější dny o něco méně pravděpodobnými. Když se podíváme na dlouhodobý trend, vidíme, že průměrná globální teplota trvale roste – a rekordní teploty se stávají normou, nikoli výjimkou. Z deseti nejteplejších let od začátku měření jich většina spadá do poslední dekády,“ upozorňuje Milan Vítek z platformy Fakta o klimatu. 

3) Mýtus: Třídit odpad je nesmysl. Stejně to pak odpadáři sesypou na jednu hromadu. 

Nepravdivost tohoto mýtu je jednoduše ověřitelná, a to z oficiálních čísel státem autorizované obalové společnosti EKOKOM. Stejně tak je ověřitelná z dat Ministerstva životního prostředí. Když si vezmeme za příklad rok 2023, oficiální čísla říkají, že Češi tříděním v obcích zajistili meziroční nárůst celkové recyklace obalových odpadů až na 75 %. V roce 2022 to bylo 71,6 %. Důkazem, že vytříděné odpady neskončily na jedné hromadě, ale využily se, je například vysoká míra recyklace papíru 97,9 %, plastů 52 %, kovových obalů 71,4 % nebo třeba skla 77,6 %. 

„V těchto výsledcích je ČR dlouhodobě na předních příčkách v rámci celé EU a čísla se daří meziročně zlepšovat. Poděkování v tom patří zejména lidem, kteří na poměry v EU třídí výborně. Podstatné je, že to dělají dobrovolně a s důvěrou k třídícímu systému, který se v obcích rozvíjí už zhruba 25 let,“ vysvětluje Petr Havelka, ředitel České asociace odpadového hospodářství. Dodává, že Česko má již přes milion barevných třídících nádob a jejich počet stále roste. „Podobné mýty o ´jedné hromadě´ hlásí většinou nevzdělaní lidé, kteří si nezjistili oficiální informace a šířením nepravdivých mýtů zbytečně podkopávají důvěryhodnost velmi dobře fungujícího systému. Většina států nám jej již řadu let v dobrém závidí,“ podotýká Havelka. 

4) Mýtus: Emise Číny a USA jsou větší než Evropy, takže ani nemá smysl je v Česku snižovat. 

Je pravda, že celkové emise Číny jsou vysoké. Pokud však budeme srovnávat emise na obyvatele, jsou srovnatelné se současnými emisemi na obyvatele Česka, a to 8 tun CO2 na osobu a rok. Emise ČR klesly od roku 1990 o polovinu. Evropa v minulosti vypouštěla mnohem více emisí než dnes, zatímco Čína se industrializovala později. 

„Dnes se v Číně investuje do obnovitelných zdrojů a hledá se cesta, jak snížit závislost na uhlí. Je velmi pravděpodobné, že v emisích dosáhla Čína svého vrcholu v březnu 2024. A jistě, zeslabení pozice USA v ochraně klimatu není dobrá zpráva. Ale klimatická změna je globální problém, který žádná země světa nevyřeší sama,“ říká Milan Vítek.

Zajímavé je i srovnání Číny a Evropy. Obě země řeší velmi podobné problémy – Evropa i Čína jsou závislé na dovozu fosilních paliv. Čína mohutně investuje do obnovitelných zdrojů, elektromobility, rozvoje technologií, které posílí její nezávislost na dovozu fosilních paliv. Tedy má smysl snižovat emise v Evropě, protože tak činí i Čína a mnoho ostatních států. 

5) Mýtus: Plasty jsou neekologické a je jich příliš mnoho.

Plasty jako materiál samy o sobě nejsou špatné, naopak, jsou lehké, levné, odolné a umožnily technologický pokrok například v medicíně, dopravě a dalších odvětvích. Problém ale spočívá v tom, jak je používáme, respektive nadužíváme. Podle dat Evropského parlamentu činila v roce 1950 celosvětová produkce plastů 1,5 milionů tun, v roce 2018 už to bylo 359 milionů tun. Ovšem ne všechny obaly z plastů nebo obsahující plasty je možné recyklovat. Pode dat agentury CENIA bylo v Česku v roce 2023 vyprodukováno 280 527 tun odpadu z plastových obalů, z toho pouze 146 948 tun bylo recyklováno (52 %) a 104 106 tun bylo energeticky využito (37 %), tedy spáleno s využitím tepla. Tedy více přibližně 10 % plastových obalových odpadů končí na skládkách, což je praxe, která bude od roku 2030 zakázána. 

„Plasty jsou kvůli svým vlastnostem materiálem vhodným pro mnoho použití a je jen potřeba přemýšlet nad tím, jak je používat správně a odpovědně. Aby byly cirkulárnější, je potřeba designovat produkty, které mají delší životnost a na konci životnosti jdou dobře zpracovat, například upcyklovat, recyklovat, případně pochází z alternativních zdrojů,“ říká Eva Ryšavá, konzultantka Institutu cirkulární ekonomiky. S tím se pojí snaha o předcházení produkci zbytečného odpadu – jednorázové plastové obaly a výrobky. „V dnešní době je již mnoho možností, které jsou uživatelsky přívětivé a tyto jednorázové plasty nám nahradí, například znovupoužitelné kelímky, krabičky, zálohové systémy a další,“ dodává Ryšavá. 

6) Mýtus: Elektroauta nejsou nic ekologického, vždyť v Česku se stejně elektřina vyrábí z uhlí. 

Přechod na elektromobilitu je jedno z řešení snižování emisí v sektoru dopravy. „A i v současném energetickém mixu mají elektrická auta ve střední Evropě v celém životním cyklu nižší emise než jejich spalovací protějšky,“ podotýká Milan Vítek z platformy Fakta o klimatu. Zároveň dodejme, že dnes vyrobené elektrické vozy budou v provozu v příštích letech, během kterých se bude energetický mix dále zbavovat uhlí. 

7) Mýtus: Globální oteplování? Klima se přece měnilo vždy!

Jistě, klima mohou ovlivňovat nejrůznější faktory a v minulosti Země se takových změn odehrávala celá řada. Současná změna klimatu, která je způsobena lidskými aktivitami, především spalováním fosilních paliv, je ovšem ve srovnání s minulostí nejen výrazná, ale i rychlá. To ohrožuje stabilitu přírodních systémů, na kterých jsme jako společnost závislí.  

8) Mýtus: Česká republika má na celosvětových emisích jen malý podíl.

Ano, Česká republika má jen malý podíl na celosvětových emisích, ale to neznamená, že nenese díl odpovědnosti. Je součástí Evropské unie, která má ve světě silný hlas a představuje významnou část emisí i ekonomiky. „A jako člen tohoto celku nemůžeme být černými pasažéry. Kdyby měl každý stát přístup typu ´my jsme malí, tak nemusíme´ nikam bychom se nedostali,“ říká Milan Vítek. Dodává, že navíc svět se už teď mění, i státy jako Čína masivně investují do obnovitelných zdrojů a snižují podíl uhlí. 

9) Mýtus: Ochrana klimatu je příliš nákladná a ohrožuje naši ekonomiku a konkurenceschopnost. 

Právě naopak, změna klimatu ohrožuje stabilitu společnosti i její budoucí vývoj a prosperitu. Už teď vidíme negativní dopady změn klimatu, které lze ekonomicky vyjádřit – vyšší srážky a s nimi spojené povodně, vlny veder a další extrémy. Investovat do modernizačních opatření, která vedou ke snižování emisí, má řádově nižší náklady, než se potýkat a řešit dopady prohlubující se změny klimatu. Podle závěrů americké Agentury pro ochranu životního prostředí (EPA) způsobí každá vypuštěná tuna CO₂ škody v hodnotě přibližně 210 dolarů – když započteme dopady na zdraví, ekonomiku i životní prostředí.

10) Mýtus: Větrné elektrárny zabíjejí ptáky, a proto jsou neekologické.

Je pravda, že větrné elektrárny způsobují kolize s ptáky, v České republice takto ročně zahynou podle odhadů stovky až několik tisíc ptáků ročně. Výrazně větší ztráty však způsobují jiné faktory: kolize se skleněnými plochami, hlavně nárazy do prosklených budov, zastávek a podobně, dále kolize s auty, elektrickými vedeními či prostě a jednoduše se ptáci stávají potravou koček. Například v USA kočky ročně zahubí až 2,4 miliardy ptáků, auta 214 milionů a budovy stojí za úhynem 599 milionů opeřenců, jak dokládají data Cornellovy ornitologické laboratoře. A větrníky, na rozdíl od koček, aut a skleněných budov, dodávají obnovitelnou energii. 

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (Midjourney)