Za veřejným obrazem zemědělství se skrývá obrovský stroj na zajištění dotací a výjimek z ekologických opatření. Profitují z něj hlavně velcí hráči v agrobyznysu.

V zákulisí zemědělské lobby je podle rozsáhlé analýzy Financial Times složitý stroj s obrovskými finančními zdroji, hlubokými politickými vazbami a sítí právníků a odborníků na styk s veřejností.

„Farmářské lobby je po velmi dlouhou dobu jednou z nejúspěšnějších lobby v Evropě,“ říká Ariel Brunner, evropský ředitel nevládní organizace BirdLife International. Podle aktuální zprávy nadace Changing Markets Foundation utratí zemědělské skupiny 11 milionů eur ročně za lobbování v Bruselu.

V Americe se do lobbyingu utrácí ještě desetkrát více. V USA jsou zemědělská obchodní sdružení také mocná, státní zemědělské politika je podle Bena Lillistona, ředitele pro klimatické změny v Institute for Agriculture and Trade Policy, do značné míry jejich politikou. Výdaje tohoto sektoru na lobbing v USA vzrostly ze 145 milionů dolarů v roce 2019 na 177 milionů dolarů v roce loňském.

V Brazílii, kde agrobyznys tvoří čtvrtinu HDP, je Instituto Pensar Agropecuária „nejvlivnější lobbistickou skupinou“. Aspoň tak to tvrdí Caio Pompeia, antropolog a výzkumník z univerzity v São Paulu. „Spojuje ekonomickou sílu s jasně definovanými cíli, dobře provedenou strategií a politickou inteligencí,“ dodává.

Naše pole

V důsledku tohoto celosvětového dosahu si velké agropodniky a farmáři úspěšně zajistili výjimky z přísných ekologických předpisů, získali významné dotace a udrželi si daňové úlevy. Tvrdí, že jsou nezbytné k ochraně živobytí farmářů, protože se snaží nakrmit stále více lidí, stále kvalitnějšími potravinami za příznivé ceny. Kritici se však obávají, že síla tohoto odvětví jej chrání před potřebou modernizace a dekarbonizace a že velké agropodnikatelské skupiny mohou narušit zájmy ostatních vlastníků a uživatelů půdy.

Podle dat od Intergovernmental Panel on Climate Change jsou potravinářské systémy odpovědné za 21 až 37 % emisí skleníkových plynů, v závislosti na tom, co je zahrnuto. Více než polovina těchto emisí pochází pouze z chovu zvířat. Zemědělství ale zůstává jedním z posledních odvětví, které stále vzdoruje závazným limitům pro své uhlíkové emise a není zatím zahrnuto ani do systému obchodování s emisemi EU.

Generální ředitelka nadace Changing Markets Foundation Nusa Urbancicová říká, že přestože je podíl zemědělství na emisích jasný (například živočišná výroba je největším zdrojem emisí metanu způsobených lidmi), masný a mléčný průmysl dokázal přesvědčit tvůrce regulací o „zemědělské výjimečnosti“. 

Výrobě potravin se dostává nemalé státní podpory. Vlády po celém světě podle analýzy Business for Nature and Earth Track utratí ročně na zemědělské dotace asi 520 miliard dolarů. V EU tvoří zemědělské dotace třetinu celkového rozpočtu.

Agropodniky financují kampaně, které zpochybňují vědecká zjištění ovlivňující tvorbu legislativy a podporují alternativní výzkumy, které podle nevládních organizací a akademiků často přinášejí pro toto odvětví příznivější zjištění. A bez zaváhání tvrdí, že lobbistické aktivity jsou nezbytné pro ochranu farmářů a zajištění potravinové bezpečnosti.

Peníze bohatým

Zemědělci v Evropě se si stěžují, že jsou dušeni byrokracií v době, kdy mnozí z nich bojují s rostoucími vstupními náklady po pandemii covid-19 a válce na Ukrajině, které zvýšily ceny energií a hnojiv. Vadí jim evropský Green Deal, vypracovaný v roce 2019, obsahuje návrhy na snížení používání pesticidů a zlepšení potravinových systémů a také na snížení emisí z průmyslových farem.

V EU už lobbistické skupiny vytyčují pozice před další velkou revizí společné zemědělské politiky, která vstoupí v platnost v roce 2028. Ta současná byla kritizována zemědělci za její pokusy svázat platby s lepším environmentálním výkonem a omezovat používání pesticidů. Po rozsáhlých protestech se předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová zavázala, že příští společná zemědělská politika (SZP) bude „cílená“ a najde „správnou rovnováhu mezi pobídkami, investicemi a regulací“.

Nejmenovaný představitel EU celkem trefně uvedl, že zatímco většina ostatních velkých průmyslových odvětví má zastřešující cíl snížení emisí, „zemědělství je stále posedlé tím, jak vyladí SZP“. Výzkumy přitom naznačují, že velké farmy a vlastníci půdy získávají mnohem větší výhody z dotačních balíčků než malí pěstitelé, i když tito posledně jmenovaní jsou často veřejnou tváří lobbistických snah.

Podle nevládní organizace The Environmental Working Group mezi lety 1995 a 2023 šlo asi 27 % dotací farmářům v USA k 1 procentu nejbohatších příjemců. V EU jde 80 % hotovosti rozdané v rámci SZP pouze 20 % farem.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (DALL E 3)