Berlíňan Julian Nachtigall-Lechner studoval produktový design v Itálii, Mekce kávové kultury, kde ale každý den končí tuny použité kávy bez užitku v koši. To mladého designéra vyprovokovalo k tomu, že nakonec společně s vědci vyvinul technologii, která vysušenou kávovou sedlinu za použití biopojiva dokáže přeměnit v tvárný materiál. Z něho lze vyrobit například hrnek na kávu či čaj, hodinky, či dokonce nábytek. Hrníčky od Lechnerovy firmy Kaffeeform se dnes prodávají už i v českých e-shopech, jeden stojí kolem 400 korun. Nyní přijíždí Julian Lechner do Prahy, 13. října vystoupí coby spíkr na konferenci o udržitelnosti Global Goals Summit 2022, kterou pořádá Asociace společenské odpovědnosti v Národním muzeu.      

Jak přesně funguje technologie výroby šálků z kávového lógru?

Nejprve sedlinu vysušíme v chráněné dílně v Berlíně. Pak do vysušených zrnek přidáme biologické pojivo, aby materiál ztuhl a ztvrdl a mohlo se s ním dále pracovat. Výsledný materiál je velice všestranný, dá se upravit v podstatě do jakékoliv formy budete chtít. A jeho tvrdost a pevnost je podobná jako například tvrdost dřeva nebo plastu. Pracuje se s ním podobně jako je tomu u vstřikování plastů – máme na to stroj, který pracuje s velkým tlakem a teplem. Materiál se vtěsná do kovové formy, nechá pár minut zaschnout a zchladnout a produkt je hotový.

• 

Pojiva bývají problém. Odkud pochází to vaše?

Je rostlinného původu, tedy kompletně z obnovitelných zdrojů. Konkrétně se jedná o formu škrobu, který se může vyrábět z kukuřice nebo třeba z cukrové třtiny či z brambor. Výrobu máme kompletně celou v Německu. Recyklace kávových zrn i výroba materiálu i konečných produktů, to vše se děje na západě Německa. Takže žádná Čína, skutečně je to velmi lokální přístup k výrobě.

Jak jste vůbec přišli na technologii výroby materiálu z kávové sedliny? Vyvinuli jste ji, nebo jste přebrali již známé postupy?

Myšlenka využívat kávovou sedlinu mě poprvé napadla v roce 2009 a byl jsem tehdy jedním z prvních, kdo se tomuto tématu začal věnovat. Mluvil jsem o tom s mnoha odborníky na biotechnologie a materiálový inženýring, spolupracoval jsem se poměrně širokou skupinou lidí různých profesí. Vyvinul jsem recept na tento materiál, tedy přesné složení jednotlivých komponent. Technologie jako taková ale už existovala a já ji mohl použít. Trochu jsem ji ale upravil a zakomponoval do ní právě kávovou sedlinu.

Odkud použitou kávu získáváte?

Dali jsme dohromady zhruba třicítku berlínských kaváren, které lógr za normálních okolností každý den vyhazují. Někdy dokonce platily za to, aby jim ho specializované firmy odvezly. Spolupráce s námi je pro ně zajímavá, protože my jejich lógr odebíráme zadarmo, každé ráno k nim posíláme našeho člověka, který přijede na speciálně uzpůsobeném kole, které má nákladní prostor, sedlinu u nich vyzvedne a odveze k nám k dalšímu zpracování. Denně tak vybereme kolem 150 kilogramů.  

A použijete to všechno nebo je toho pro vaši produkci příliš mnoho?

Když jde výroba a prodej dobře, je to přesně to množství, které k naší produkci potřebujeme. Někdy ale vybereme sedliny příliš mnoho, takže jakmile se vysuší, uskladníme ji a použijeme později. Pokud nám přeci jen přebývá, v Německu jsou startupy, které se zaměřují na recyklaci použité kávy, takže přebytky jim předáme a oni z nich pak vyrábějí své produkty. Nevyhazujeme tedy vůbec nic, dokonce ani když lógru vybereme příliš.

Chystáte se síť spolupracujících kaváren rozšířit i mimo Berlín nebo za hranice Německa?

Ano, chceme se sbíráním lógru expandovat a prvním krokem bude zapojení více kaváren v dalších městech a obcích mimo Berlín. Na Berlín se zatím zaměřujeme proto, že zde je mnoho provozoven, které nám kávu nabízejí. Kromě kaváren jsou to například hotely, různé kancelářské a coworkingové prostory a tak dále. Ale chtěli bychom se rozšířit do dalších větších měst v Německu a zřídit v nich naši recyklační infrastrukturu. Pak možná ve vzdálenější budoucnosti můžeme začít fungovat i v dalších evropských státech.

Když přijdete do kavárny, která s vámi zatím nespolupracuje, a navrhnete, že byste od nich mohli sedlinu svážet, jak většinou majitelé reagují?

Většinou si zpočátku myslí, že jsme se zbláznili. Když jim ale ukážu vzorek produktů, které vyrábíme, nadchne je to a začnou se o spolupráci zajímat.

Vy jim za tu kávovou sedlinu platíte?

Ne, zatím je to tak, že jim neplatíme, darují nám ji výměnou za odvoz a recyklaci. Ale to se může v budoucnu změnit. Aby kavárny mohly kávovou sedlinu správně sbírat, dáváme jim speciální sběrný vak, do kterého lógr postupně střádají. Je to pro ně pohodlné, protože se sběrem nemají žádnou práci navíc.  

Řekl jste, že technologii výroby materiálu z kávové sedliny jste začal vyvíjet v roce 2009. Ale jak jste na ten nápad vyrábět něco ze staré kávy vůbec přišel?

Nějakou dobu jsem žil v severní Itálii a studoval jsem tam produktový design. Itálie má v sobě silně zakořeněnou kavárenskou kulturu, káva se tam pije prakticky neustále. V jednu chvíli jsem začal uvažovat nad tím, jestli je opravdu nutné všechen ten lógr vyhazovat. Přesvědčil jsem své učitele, aby mě nechali věnovat poslední rok studia vývoji materiálu z použité kávy. A tím to všechno začalo. Vrátil jsem se zpět do Německa, v Berlíně jsem pár let pracoval pro jednoho velmi známého produktového designéra a u něj jsem se naučil, jak design profesionálně pojmout, jak vyvinout produkt a jak jej přiblížit koncovému zákazníkovi. Po třech letech jsem se rozhodl soustředit se jen na kávu a produkty z ní a založit Kaffeeform.  

Kdo jsou vaši zákazníci?  

Na úplném začátku to byli především jednotlivci, kteří milují kávu a vše kolem ní. Jak se Kaffeeform rozrůstal a jeho výrobky byly stále populárnější, začaly se o nás zajímat i firmy, že by rády nakoupily naše produkty pro své zaměstnance nebo třeba jako vánoční dárky pro své obchodní partnery či jako výbavu do kantýny. Stejně tak naše zboží objednává mnoho kaváren, restaurací, obchodů s designovým zbožím a také například pekárny. To teď šlape velmi dobře, firemních zákazníků máme hodně. Ročně prodáme například zhruba 60 až 70 tisíc kávových hrnků.

Je Kaffeeform soběstačný? Uživíte se i bez externích investorů?

Ano, jsme již výdělečně samostatní, a dokonce zaměstnáváme čtyři lidi.

Vyrábět z materiálu z kávové sedliny je pravděpodobně dražší než z běžného plastu. Jak výrazně dražší to je?

Skutečně, je to dražší, oproti běžnému plastu zhruba třikrát. A to hlavně proto, že pořád vyrábíme v poměrně malém objemu, naše výrobna patří v porovnání s velkými plastikářskými firmami k těm menším. Samozřejmě platí, že v čím větším měřítku vyrábíte, tím je cena výroby nižší. A také výroba v Německu je dražší než například v Asii. Ale věřím, že máme do budoucna velký potenciál, protože přichází i výrazná podpora ze strany vlád, které chtějí podporovat materiály na rostlinné bázi, a naopak se znevýhodňují materiály z fosilních zdrojů.  

Jak jste fungovali v době Covidu, kdy byly kavárny zavřené?

Bylo to pro nás velmi těžké období. Museli jsme nějak zůstat v provozu a uživit své zaměstnance. Naštěstí ještě před lockdownem jsme zrecyklovali celkem dost sedliny, takže jsme mohli vyrábět a měli jsme dost materiálu na zhruba půl roku. A také jsme se přizpůsobili podmínkám. Nabídli jsme lidem sběrné vaky domů, když byli na homeofficech, stejně tak jsme se snažili cílit na firmy, aby tyhle vaky nabízely svým zaměstnancům domů. V některých zemích, například ve Švýcarsku nebo ve Velké Británii otevřeli dříve, takže jsme veškerý svůj prodej směřovali tam.

• 

Co máte v plánu do budoucna?

Máme teď úplnou novinku v portfoliu, a to náramkové hodinky z kávové sedliny, které jsme vytvořili s jedním německým hodinářem. Jak už jsem řekl, ten materiál je velmi tvárný a má mnoho užití, nyní tedy objevujeme nové cesty, jak jej využít. Zvažujeme například výrobu nábytku nebo květináčů. A také, že bychom nabídli kancelářským firmám celý servis – prodali bychom jim kávu a rovnou od nich odebrali sedlinu k recyklaci.

Text: Zuzana Keményová (autorka je redaktorkou HN)
Foto: Julian Nachtigall-Lechner