“UPOZORNIL JSEM MALÉHO PRINCE, ŽE BAOBABY NEJSOU KEŘE, ALE STROMY VELIKÉ JAKO KOSTELY, A ŽE I KDYBY VZAL S SEBOU CELÉ STÁDO SLONŮ, NEDOKÁZALI BY SEŽRAT JEDINÝ BAOBAB…”

Na jihu Madagaskaru prší jen třikrát nebo čtyřikrát do roka, ale za to pořádně. Půdu pak doslova bičují přívalové deště. Na vápencových plošinách nenajdete řeky ani jezera a podzemní vody se skrývají hluboko pod povrchem.

Vytváření zásob vody je otázka přežití

Katastrofální sucha, která tuto oblast postihla ve 20. a 30. letech minulého století, a následné hladomory přivedly místní vesničany na unikátní řešení. Všimli si totiž, že kmeny ikonických stromů baobab, které rozštípnul blesk, obsahují velmi čistou vodu.

Od toho byl už jen kousek k nápadu využívat kmeny baobabů jako zásobárny vody. Tento symbol Madagaskaru je totiž jediným stromem, který po vydlabání části dřeviny neumírá. Obyvatelům vesnice Ampotaka unikátní nápad pomohl přežít v původní lokalitě a zemi svých předků.

Jak zřídit zásobárny vody?

Největší baobaby jsou staré více než 300 let a mohou uchovávat až 14 000 litrů vody. Jeden baobab tak poskytuje po dobu tří až čtyř měsíců pitnou vodu pro celou rodinu.

Jak na to? Baobab je nutno vydlabat do hloubky, a vytvořit tak dostatečně velkou nádrž na vodu, aniž by tím strom příliš utrpěl. Po vydlabání je třeba počkat dalších šest měsíců, až se vnitřek stromu zahojí a vytvoří se na něm kůra, která je vůči vodě nepropustná.

Teprve potom lze baobab naplnit vodou pomocí věder. Naplněný otvor ve stromě je následně opatřen poklopem, aby se zabránilo krádežím vody.

Voda z baobabu se začne používat až po šesti měsících, kdy se zemina a kaly usadí na dně a proběhne přirozená filtrace vody, o kterou se postarají vlákna stromu. Výsledkem je čirá čistá voda, která je vyhledávaným artiklem například při porodech, protože snižuje riziko infekce.

Voda je natolik vzácná, že se nikdy nepoužívá v blízkosti baobabu. Opatrně je přinášena do obydlí, kde je hospodárně využívána k nejnutnějším účelům. Na konci období sucha, když jsou zásoby vody v baobabech minimální, pak vesničané vodu nakoupí a z kanystrů přelévají do vyhloubeného kmene stromu.

Foto: Pascal Maitre