Z 25 největších světových ropných a plynárenských společností jich 24 nemá realistické klimatické cíle, zjistila nedávná zpráva Carbon Tracker. Veřejnost ale naštěstí není proti korporacím, které ničí klima, bezmocná.

Celosvětově nyní probíhá kolem šedesáti soudních sporů o ochranu klimatu proti “špinavé stovce” firem, které jsou zodpovědné za více než 70 % celosvětových emisí skleníkových plynů. Žalobci se v nich domáhají nastavení klimatických cílů dané firmy, odškodnění dotčených komunit a dodržování závazků v oblasti lidských práv. Ke zodpovědnosti za záměrné dezinformace jsou na individuální úrovni hnáni i manažeři společností jako Shell či BP. 

Kromě vážného rizika investic do fosilního průmyslu nová studie také upozornila na to, že 21 předních světových fosilních společností by mělo ročně zaplatit nejméně 209 miliard dolarů za emise a škody na životním prostředí. 

Jak ukazuje rostoucí počet úspěšných žalob, jsou stále důležitějším nástrojem pro zajištění odpovědnosti společností za klima. Přísnější regulace a certifikační systémy by mohly odradit od “greenwashingu” a ochrana klimatu by získala další podporu.

Dělají si z nás blázny

Podle Carbon Tracker nemá 24 z 25 největších světových ropných a plynárenských společností uskutečnitelné klimatické cíle. Nejsou v souladu s Pařížskou dohodou a z odborného hlediska je nelze brát vážně.

A navíc, ti tyto “slabé cíle” firmy obcházejí. Používají všemožné účetní triky, spoléhají na offsetting nebo dosud nefungující technologie zachycování uhlíku.

Téma je tak zásadní, že ho řeší i nejvyšší politici – alespoň tedy někteří. Na klimatickém summitu OSN, který se konal koncem září v New Yorku, generální tajemník OSN António Guterres poukázal na obrovskou odpovědnost fosilního průmyslu za změny klimatu a zdůraznil, že neskrývaná chamtivost odvětví zkracuje čas na řešení klimatické krize.

Podobně se vyjádřili i vedoucí představitelé dalších zemí, například kalifornský guvernér Gavin Newsom řekl jasně: “Klimatická krize je krizí fosilních paliv. Ropný průmysl si z nás všech v této místnosti po desetiletí dělal blázny.”

Společnost není bezmocná 

Již po roce 2000 začaly být ropné, uhelné a plynárenské giganty pod palbou kritiky za to, že svými produkty ničí klima a poškozují komunity i jednotlivce. První žaloby, tehdy podané v USA, však neuspěly a následovalo asi desetileté období, během kterého podobné pokusy utichly.

Zlom nastal, když studie z roku 2014 ukázala, že 100 fosilních gigantů je přímo zodpovědných za více než 70 % globálních emisí skleníkových plynů.

Od uzavření Pařížské dohody v roce 2015 se počet žalob na ochranu klimatu zdvojnásobil. Asi třetinu ze současných aktivních klimatických žalob přitom podala města nebo jednotlivé státy USA.

Přitom stále častějším právním nástrojem, jak donutit velké emitenty ke smysluplnému snížení emisí, kompenzaci či přísnější regulaci, jsou systémy zastropování a obchodování s emisemi. 

Čtyři kauzy

Žaloby na firmy v klimatických kauzách jsou stále komplexnější. Některé požadují finanční náhradu za problémy spojené se změnou klimatu na základě historické odpovědnosti, jiné se snaží přimět firmy, aby uvedly své aktivity do souladu s Pařížskou dohodou a lidskoprávními závazky. Uveďme pár nedávných případů:

1) Po vzoru přelomového případu z roku 2021 proti společnosti Shell byla na jaře 2023 zažalována také společnost ENI a její dva majoritní akcionáři – italské ministerstvo financí a Italská rozvojová banka. A to na podkladě tvrzení, že její strategie dekarbonizace není v souladu s cíli Pařížské dohody, představuje environmentální a zdravotní rizika a porušuje lidská práva chráněná italskou ústavou a mezinárodními úmluvami. Kromě navýšení klimatických cílů žalobci požadují, aby firma a akcionáři nesli odpovědnost za způsobené škody a ztráty. 

2) Na základě zásady “znečišťovatel platí” podaly portorické obce žalobu na společnost Exxon. Ta má podle nich podíl na stoupající ničivosti hurikánů, které obcím způsobily v posledních letech obrovské škody. Použily v případu i argument o záměrném dezinformování veřejnosti a stejný federální zákon, z jehož porušení byly v minulosti obviněny tabákové společnosti.

V této souvislosti stojí za zmínku nedávná studie zveřejněná v časopise Science ukazující, že veřejná prohlášení představitelů společnosti Exxon týkající se klimatu, byla v rozporu se známými a vědou podloženými údaji. Podle reportu jihokalifornské univerzity vložil Exxon mezi lety 1998 a 2005 zhruba 16 milionů dolarů do podpory šíření dezinformací ohledně příčin i následků změny klimatu. Financoval takto desítky organizací, jejich mluvčí, vědecké poradce a veřejně exponované lidi, kteří záměrně šířili nepodložená tvrzení, a to i v podobě nerecenzovaných “vědeckých” studií. 

3) V únoru 2023 zažalovala britská společnost ClientEarth představenstvo společnosti Shell s tím, že další investice do fosilních projektů povedou dlouhodobě ke ztrátám, a představenstvo tudíž nejedná v nejlepším zájmu společnosti.

Ačkoli původní žalobu Nejvyšší soud Spojeného království zamítl, případ vyvolal důležité otázky ohledně individuální odpovědnosti vedoucích představitelů společností v občanskoprávním či trestním řízení. Mládežnické organizace spjaté s UK Youth Climate Coalition následně vyzvaly Mezinárodní trestní soud, aby prošetřil osobní odpovědnost vedoucích pracovníků BP za vědomé ničení klimatu. Podle žalobců jde o zločin proti lidskosti.

4) Dalším významným případem roku 2023 je žaloba proti nadnárodní bance BNP Paribas se sídlem ve Francii, podle níž banka neplní své povinnosti vyplývající z francouzského “zákona o povinnosti bdělosti” posuzovat, zveřejňovat a zmírňovat sociální a environmentální dopady svých investic. Tři měsíce po tom BNP Paribas oznámila, že do roku 2030 sníží financování těžby ropy o 80 % a postupně ukončí podporu rozvoje nových ropných a plynových polí.

Fosilní greenwashing

Od roku 2015 bylo proti společnostem podáno také více než 80 žalob za tzv. greenwashing, přičemž dvě třetiny z nich byly registrovány v posledních dvou letech. Žadatelé již upozornili na mnoho forem dezinformací. V nedávné době byly takto zažalovány např. firmy Glencore, BP a Shell.  

Zpráva Greenpeace “Dirty Twelve” zase poukázala na fakt, že společnosti deklarují zavádějící podíly obnovitelných zdrojů. Podle analýzy ze střední a východní Evropy dvanáct předních evropských společností vyrábějících fosilní paliva klame veřejnost o své ochotě omezit svůj vliv na klima přechodem na obnovitelné zdroje energie. 

Přísnější regulace a certifikační systémy by mohly firmy od “greenwashingu” odrazovat. V březnu 2023 přijala Evropská komise návrh Směrnice o zelených tvrzeních, která stanoví jasná kritéria, jak by měly společnosti vytvářet svá “zelená” označení, a stanoví přísnější normy pro certifikační systémy. Návrh směrnice má zajistit, že ekologická značení a tvrzení budou pro spotřebitele důvěryhodná.

Jaký to má vše efekt? 

Klimatické soudní spory přispívají k lepší informovanosti veřejnosti a zvyšují povědomí o naléhavosti řešení klimatické krize. Také již vedly ke zlepšení klimatických cílů mnoha firem a v návaznosti na ně dokonce velkým znečišťovatelům klesly ceny akcií. Žalované firmy zaznamenaly pokles hodnoty akcií v průměru o 0,57 % v prvních dnech po podání žaloby a o 1,5 % po rozhodnutí v jejich neprospěch. 

To je povzbudivé, ale na druhou stranu to zase nejsou žádná závratná čísla. Navíc zisky ropných společností v roce 2022 byly opět závratné, stejně jako investice do odvětví. Celkově se v zemích skupiny G20 loni dalo do investic na podporu fosilních paliv v přepočtu 32 bilionů korun. A to i přesto, že Mezinárodní energetická agentura v roce 2021 uvedla, že pro udržení globálního oteplování v relativně bezpečných mezích, už státy a firmy nesmí investovat do žádných nových fosilních projektů. 

Autorka je maďarská environmentální novinářka a výzkumnice v oblasti ochrany klimatu

Foto: Ilustrace, Daniel Dočekal (DALL E 3)