Teplárenství na rozcestí

V poslední době na téma teplárenství a odchod od uhlí slýchám poměrně často výtku, proč teplárny do dnešní doby nic nedělaly, a proč už odchod od uhlí neprovedly v předstihu před několika lety. „To jste nevěděli, že cena povolenek CO2 půjde nahoru?“

Ona ale transformace teplárenství není primárně jen o odchodu od uhlí a o nákladech na CO2. Teplárny se v poslední několika letech musely vypořádat s celou řadou legislativních změn, zejména v oblasti emisí. Všechna ta odsíření, denitrifikace a další, směrnicí o průmyslových emisích (IED) a podobnou legislativou vyžadované úpravy, stály, jen v našem případě, miliardy. Odchod od uhlí výhradně k zemnímu plynu není alternativa pro většinu z nás, plyn byl a opět je drahým palivem.

Nesnažím se tím hájit uhlí a jeho využívání v teplárenství! Právě naopak, snižování emisí, odchod od uhlí a různorodost paliv považuji za jedinou správnou cestu pro teplárenství, a to pokud možno co nejdříve. I proto jsme byli ve Veolii mezi prvními, kdo odchod od uhlí s pevným termínem oznámil.

Velkým úskalí ale je, že na rozdíl od lokálních (plynových) kotelen musí teplárny za CO2 platit. Přitom lokální plynové kotelny jsou pro ovzduší mnohem škodlivější než ekologizované teplárny a přitom paradoxně za emise platit nemusí. To je kámen úrazu stávajícího systému a důvod, proč velké teplárenství bojuje o život, zatímco „malá energetika“ využívá nerovných tržních podmínek.

Naštěstí tato nerovnost na trhu brzy skončí a i „malá energetika“ bude podléhat dle nedávného rozhodnutí EU podobnému systému obchodování s CO2 a za emise bude platit. Je nutno si uvědomit, že zavedení této povinnosti pro malé zdroje nutně povede ke skokovému zvýšení cen tepla z lokálních plynových kotelen a jejich dnes sporná „výhoda“ proti velkým teplárnám velmi rychle zmizí.

Transformace teplárenství je o hledání cesty směrem k ekologičtější, ekonomičtější a udržitelné výrobě a dodávce tepla. V případě Veolie založené na kombinaci všech dnes dostupných řešení – plynu, energetického využití odpadů, biomasy a dalších obnovitelných zdrojů.

Pro velká města je využívání velkých teplárenských soustav s nízkoemisními palivy a efektivní výrobou a distribucí tepla jednoznačně nejlepším nástrojem pro snižování emisí a uhlíkové stopy. Bez těchto soustav města nemohou dosáhnout uhlíkové neutrality.

Nyní jde o to, jak transformaci dotáhnout do konce a zároveň zachovat vysoce účinné systémy centrálního zásobování teplem, jejichž podpora je zakotvena v národní legislativě i v evropských předpisech. Mimochodem, podobné systémy existují ve většině moderních evropských měst a dále se rozšiřují.

My jsme připraveni se o budoucnost teplárenství poprat. Pojďte do toho s námi.

www.spolecne2030.cz

Jakub Tobola
Obchodní ředitel skupiny Veolia v České republice