zpět na výpis
#ekologie  #odpad  #plasty  #recyklace 

Svět na jedno použití aneb PETka jako symbol prosperity i konzumu

4. 5. 2022

Warning: A non-numeric value encountered in /home/www/ecoista/www/wp-content/plugins/seznam-ads/includes/class-seznam-ssp-automatic-insert.php on line 343

Warning: A non-numeric value encountered in /home/www/ecoista/www/wp-content/plugins/seznam-ads/includes/class-seznam-ssp-automatic-insert.php on line 351

Warning: A non-numeric value encountered in /home/www/ecoista/www/wp-content/plugins/seznam-ads/includes/class-seznam-ssp-automatic-insert.php on line 353

Doba životnosti plastové lahve se odhaduje na půl hodinou až jeden měsíc. Alarmující je, že většina z nich je použita pouze jednou, přestože se jich na celém světě každou minutu prodá jeden milion: během chvilky se vypijí a stejně rychle se vyhodí. V oceánu jich může být za pár let více než ryb. Jak k tomu došlo a co s tím lze dělat?

Dar i prokletí

Až do 50. let 20. století se tekutiny přepravovaly ve skleněných lahvích. „Pak se rozvinul ropný průmysl a dal vzniknout plastu, jakožto vedlejšímu produktu využívání tohoto fosilního paliva,“ říká Nicolas Marty, historik z univerzity ve francouzském Perpignanu.

„Ale teprve v 70. letech 20. století jsme byli svědky úplné transformace: rozšíření masové distribuce přimělo stáčírny k přechodu na plast – který je lehčí – aby se snížily náklady na přepravu a skladování, zejména tím, že odpadla potřeba mít skladovací prostory pro opakovaně použitelné skleněné lahve.“

Tato společenská změna přišla současně s objevem amerického chemika DuPonta de Nemours, který vynalezl lehčí, úspornější, pevnější a levnější lahev – vyrobenou z polyethylentereftalátu. Na výrobu 1 kg tohoto plastu je zapotřebí asi 1,9 kg ropy.

Ve Spojených státech zaznamenala PET lahev, uvedená na trh v roce 1978, okamžitý úspěch a během 20 let se rychle rozšířila do celého světa. A to ve stejné době, kdy velké nápojové značky, jako například Nestlé a Coca-Cola, začaly působit globálně a radikálně změnily naše zvyky. Od té chvíle si každý mohl dát svůj vlastní nápoj, kdykoli a kdekoli chtěl, a svět tak vstoupil do éry jednorázovosti.

Z revolučního výrobku se tak postupem času stala spíše pohroma. Podle Světového fondu na ochranu přírody (WWF) skončí každý rok v přírodě třetina plastového odpadu, tedy 100 milionů tun. Žádné jiné odvětví nezaznamenalo takový růst: dnes se ročně vyrobí 481 milionů plastových lahví, zatímco v roce 1950 to bylo 2,3 milionu.

Proces, který nelze opakovat donekonečna – zatím

Výhodou PET lahví je však to, že se dají recyklovat. Po vytřídění dle typu materiálu a barvy se lahve stlačí do velkých balíků, které se pak drtí a rozemelou na PET vločky nebo regranulát.

Takto vzniklý materiál slouží jako surovina k výrobě polyesterových vláken, dalších plastových předmětů nebo nových plastových lahví. Regranulát z plastových víček, které mají tmavší barvu, lze použít například na výrobu kbelíků nebo plastového nábytku.

Podle Britské plastové federace, organizace zastupující plastikářský průmysl ve Velké Británii, se při výrobě lahví ze 100% recyklovaného plastu spotřebuje nakonec o 75 % méně energie než při výrobě lahví z nového plastu.

Jedinou nevýhodou je fakt, že po určité době se molekulární řetězce postupně “opotřebovávají”, proces recyklace PET lahví proto nelze opakovat donekonečna. I to by se však mohlo v budoucnu změnit.

Ve Francii vyvinul začínající podnik Carbios nový proces, který umožňuje opakovanou recyklaci potravinových lahví: využívá enzym, který „rozřezává“ molekuly PET a vrací je do původního stavu ve formě prášku a tekutiny. Když se tyto dvě sloučeniny znovu smíchají, vznikne nový plast.

Přehodnocení postupů

Zásadní ovšem zůstává sběr a následná recyklace PET lahví. Je zde stále velký prostor pro zlepšení. Ve Spojených státech se recykluje pouze 30 % plastových lahví. Ve Francii, kde místní úřady pověřené tříděním odpadu využívají recyklační dotace financované z daní výrobců, „je míra recyklace (tj. recyklovaných lahví v porovnání s celkovým objemem trhu) 55 %,“ vysvětluje Sophie Génier, ředitelka recyklačních služeb ve francouzské společnosti Citéo.

Oproti tomu v Norsku, které má účinný zálohový systém a progresivní ekologickou daň pro výrobce, dosahuje toto číslo 97 %. Evropská unie si stanovila za cíl dohnat do roku 2025 sběr 77 % plastových lahví a do roku 2030 sběr 90 % plastových lahví. Do roku 2030 budou muset PET lahve obsahovat 30 % recyklovaného plastu.

A jak jsme na tom v ČR? Podle oficiálních údajů EKO-KOM se podaří vytřídit 69 % plastových obalů. Ovšem třídění a recyklace jsou dva odlišné, i když často zaměňované pojmy. To, že doma něco vytřídíme, ještě neznamená, že dojde i k následné recyklaci.

Češi jsou známým evropským třídícím lídrem, ale s recyklací to již tak slavné bohužel není: reálně se v ČR zrecykluje kolem třetiny plastových obalů, zbytek skončí na skládce nebo ve spalovně.

Své postupy začínají přehodnocovat i nápojářské společnosti. Ve Spojených státech se společnost Coca-Cola, jeden z největších producentů plastového odpadu, nedávno zavázala, že do roku 2030 bude prodávat pouze lahve vyrobené z 50 % z recyklovaného plastu. Společnost Danone chce do roku 2025 používat recyklovaný plast pro všechny své lahve na vodu v Evropě.

Nakonec platí, že nejlepší odpad je žádný odpad. „Ať už používáme jakýkoliv typ obalů, společnosti by jich měly spotřebovávat méně, a aby se tak stalo, je klíčové vzdělávání veřejnosti,“ upozorňuje Thomas Stanton, šéf environmentálních věd na Nottingham Trent University v Anglii. A každý pro to může něco udělat. Až půjdete příště ven, zvažte, zda si do tašky nepřibalit kovovou láhev na vodu, kterou lze použít opakovaně.

Text: Filip Brož
Foto: Médiathèque Veolia – Alexandre Dupeyron, Rodolphe Escher