Europoslankyně a ekonomka Danuše Nerudová v Bruselu působí druhým rokem a kromě rozpočtového výboru je také součástí výboru pro životní prostředí. V Evropském parlamentu chce mimo jiné prosadit úpravu povolenek ETS2 tak, aby české domácnosti nebolely, a snaží se také postrčit Evropskou komisi, aby vyřešila téma fast fashion, protože ničí nejen životní prostředí, ale také české textilní firmy.

Co zásadního se teď v environmentálním výboru řeší?  

Nyní ve výboru čekáme na několik důležitých návrhů Komise, se kterými by měla přijít do konce roku. Jedná se zejména o revizi emisních povolenek ETS2, především jejich kontrolních mechanismů, včetně toho, že by se jich například mohlo pustit do oběhu až dvakrát tolik. Doufám v brzké předložení tohoto opatření, abychom na něm mohli začít pracovat, protože vidíme každý den, že v  mediálním prostoru u nás je právě tomuto tématu věnován velký prostor. Dále čekáme na návrh revize nařízení ke konci spalovacích motorů, aby se mohlo zahrnout více technologií, nejen elektromobilita po roce 2035. Tato revize byla původně plánována na příští rok, ale Komise proces kvůli naléhání Parlamentu, členských států a průmyslu zrychlila.

Co si myslíte o nově schválených klimatických cílech, tedy že produkce klimatických plynů se má do roku 2040 snížit oproti úrovni z roku 1990 stále o 90 procent, pět procent si ale mohou země opatřit podporou dekarbonizace ve třetích zemích. Je to podle vás dostatečné? 

Cíl 90% snížení emisí do roku 2040 jsem v dílčím hlasování v Evropském parlamentu nepodpořila, protože si myslím, že je až příliš ambiciózní pro emisně náročnější ekonomiky jako jsme my. Nicméně text, který byl schválen, obecný cíl rozmělňuje tak, že je to vlastně v praxi 85 % a Česká republika počítá ve schválených národních plánech dokonce 86 % ! V textu je také závazek revize emisních povolenek ETS2 a technologická neutralita pro energetiku a autoprůmysl. A hlavně je tam revizní klauzule, která nám umožňuje cíl změnit podle vývoje technologií a dekarbonizace. Je zajímavé si číst titulky předních evropských novin, které mluví o oslabeném cíli na 2040, naopak v Česku čteme, že EU schválila nejtvrdší cíl a nikdo pořádně nevysvětluje dosáhnuté rozmělnění. Byly země, které chtěly více, některé méně. Osobně mi tam například chyběla jasná podpora jaderné energie, bez které žádného cíle jako Česko nedosáhneme. Na tomto musíme ještě pracovat.

Co si myslíte o zmírnění požadavků na ESG reporting a due dilligence? (Povinnost reportovat se bude nově vztahovat na firmy s více než 1 000 zaměstnanci místo původních 250).

Zjednodušení požadavků na ESG reporting a due diligence podle mě dává smysl tam, kde by administrativní zátěž pro malé a střední podniky byla neúměrná. Naposledy schválené legislativy jasně směřují k tomu, aby povinnosti dopadaly jen na opravdu velké podniky, zatímco menší firmy nezatěžují povinné datové požadavky v dodavatelských řetězcích. Zároveň je ale důležité, aby zjednodušení neznamenalo rezignaci na odpovědnost. Pokud se nakonec ukazuje, že v Česku dopadne reporting jen na několik největších firem, role těchto lídrů ještě roste. Je ale důležité najít takové nastavení, které zajistí ochranu životního prostředí a lidských práv, ale aby to bylo v praxi proveditelné.

Jaká témata v udržitelnosti vy osobně považujete za důležitá, do čeho by se mělo více investovat a více o tom mluvit?  

Těch témat je celá řada. Chci být aktivní v rámci revize emisních povolenek ETS2 ve výboru, tak aby dekarbonizace nedopadla na občany. Potřebujeme dál podporovat také energetické úspory v budovách, protože energetika je pro lidi citlivé téma. Programy jako výměna kotlů či zateplování zná každý a česká Zelená úsporám je v EU příkladem dobré praxe. Úspory jsou důležité nejen pro životní prostředí, ale i pro peněženky. EU by měla dokončit energetickou unii a propojit své elektrické sítě. Velkou výzvou je také adaptace na změnu klimatu, je třeba posílit odolnost půdy a lesů, vyřešit nedostatek vody a zvládnout extrémní horka, zejména ve městech. Témat je opravdu mnoho. Jedním zajímavým tématem je ale také udržitelnost v módě. Vidím jako velký problém takzvanou fast fashion, neboli rychlou módu. V Česku se vyhodí až 180 000 tun textilu každý rok. Podávala jsem k tématu ultra fast fashion otázku na Evropskou komisi s dotazem, zda připravuje nějaké evropské řešení tohoto problému. Ohrožuje to i konkurenceschopnost menších českých firem, které bojují se silnou čínskou konkurencí.

Co vy osobně v běžném životě děláte pro udržitelnost? 

V módě volím přístup slow fashion, nenakupuji podle rychlých trendů, pořizuji si méně, ale zato opravdu kvalitních kousků, nejčastěji od českých návrhářů. Věci nosím dlouho a dobře se o ně starám. Vyhýbám se ultralevným platformám, jako je Shein a Temu, které podporují masovou spotřebu nekvalitního a často nebezpečného zboží a svým obchodním modelem zároveň ničí lokální podniky. Raději nakupuji od firem, které znám a věřím jim. Doma podporujeme lokální podniky, při rekonstrukci domu jsme se zaměřili na energetické úspory včetně tepelného čerpadla. Celkově se snažím přemýšlet o tom, odkud věci pocházejí, jak dlouho vydrží a jaký mají dopad a volit takové, které jsou udržitelnější.

Foto: European Union 2025, Ana RIBEIRO