Hokejista Jaromír Jágr je stále ještě aktivním hráčem v české první lize v klubu Rytíři Kladno. Jak si on sám vysvětluje možnost hrát špičkový hokej v takovém věku? Autorka Ecoisty Věra Keilová se s hokejistou potkala před dvaceti lety a znovu nyní, aby s ním hovořila o jeho neuvěřitelné schopnosti udržet se v takové fyzické kondici.

Když v létě 1990 podepsal tehdy osmnáctiletý československý reprezentant, hráč Poldi Kladno Jaromír Jágr, v USA smlouvu s tamějším celkem Pittsburgh Penguins kanadsko-americké hokejové ligy NHL, nikdo netušil, jak dlouhá kariéra ho v zámoří čeká.

V NHL odehrál dvacet čtyři sezon za devět týmů, celkem dal 766 gólů a je nejlepším Evropanem v historii NHL. V historii hokeje napříč všemi soutěžemi dal vůbec nejvíce gólů — celkem 1135. Na druhé příčce za ním je Wayne Gretzky s 1098 góly.

Pyramidy a provoslaví

Jágr je netypický v mnoha směrech. Z kluka z malé vesnice u Kladna, který se zamiloval do hokeje, se stal zralý muž s nadhledem a pokorou, kterou podle svých slov získal díky víře. Ve svých 28 letech se nechal pokřtít v pravoslavném kostele v Praze a, jak říká, jeho život tím dostal smysl a řád. Byla to prý nejlepší věc, kterou kdy udělal.

Zájem o věci mezi nebem a zemí u něj propukl už na základní škole, kdy se s kamarádem přihlásili na přednášky o UFO a stavbě egyptských pyramid. Jágra fascinovalo, jak mohli lidé zvednout kvádr o váze 60 tun, a je přesvědčený o tom, že ti, kdo stavěli pyramidy, znali antigravitační sílu. 

Na prahu dospělosti se pak setkal s prací psychologů, která ho inspirovala k zájmu o tzv. životní energii, a tak se Jaromír začal věnovat práci s čakrami (energetickými centry v těle). Přestože i předtím byl zvyklý na tvrdý trénink — je známo, že dělal tisíc dřepů denně — díky energetické práci se podle vlastních slov dostal ještě na vyšší level. Naopak dnes tak oblíbené energetické doplňky stravy nikdy neužíval.

V rozhovoru do knihy Čemu věří slavní, který jsme spolu dělali v roce 2005, mi řekl: „Nemyslím si, že měl někdo tak těžký život jako já, když jsem byl malý. Nestrádal jsem, v tom to těžké nebylo, ale musel jsem hodně makat a pomáhat u nás na statku. Vlastně jsem se ani nezastavil. Jen tak jsem si nemohl jít s klukama hrát, protože jsem třeba musel jet na trávu. Vlastně mi to ale hrozně pomohlo, protože jsem tím získal ohromnou sílu. Nikdy v životě mě ale nikdo z rodičů neuhodil, respekt byl založen na něčem úplně jiném. Když jsem třeba nechtěl jet s rodiči na trávu, řekli mi: ‚Dobrý, my tě přemlouvat nebudeme, my to odřeme sami.‘ Takže jsem s nimi pak vždycky raději šel.“

Proč zrovna já

Otázku „Jak je možné, že se všechno stalo tak dokonale právě mně?“ si Jaromír Jágr položil mockrát a dnes na ni už odpověď zná. O tom, že bude slavným hokejistou, který je nejlepší na světě, nikdy nesnil, protože to už jako malý kluk prostě věděl. Věděl, že to tak je předurčeno, a sám si to může jedině zkazit, pokud pro to neudělá všechno, co je v jeho silách. A i když hokeji obětoval všechno, byl ochotný na sobě neustále pracovat a nikdy se nevzdávat, ví, že v jeho příběhu hrálo roli ještě něco dalšího, nad čím člověk kontrolu nemá — a to je štěstí. Pak do sebe spousta drobných událostí zapadne dokonale, takže člověka opravdu napadá, jestli to není řízené shůry. A na to si už každý musí odpovědět sám.

„Někdo si představuje Boha tak, že tam nahoře je nějaký pán, který sedí v nebi a všechno řídí. Při téhle naivní představě si pak pochopitelně říká, že přece nemůže vidět všechno. Já ale věřím tomu, že Boha má každý uvnitř sebe sama, a je to právě proto, že Bůh je všechno. A tudy vás ta Vyšší síla řídí. A jestli si někdo myslí, že když něco udělá, on to seshora neuvidí, tak to je nesmysl — vždyť to udělal člověk, který je jeho součástí. Proto je vyloučené, aby nebyl potrestaný za něco špatného, co té Vyšší síle nad námi jakoby ujde,“ říká Jágr při rozhovoru, který jsme spolu vedli koncem loňského roku v souvislosti s vydáním jeho knihy Já68.

Jak Jágr dodává, mluvit o víře je v Česku ale velmi problematické, protože je to snad nejateističtější země světa. „Tady to opravdu není jednoduché, protože u nás je asi 80 % lidí nevěřících. Na to se ale prostě musím vykašlat. Třeba že mě budou mít někteří lidé za legraci, ale já si myslím, že spoustě jiných tím pomůžu – ne těm, co nevěří, ale těm, kteří věří a mají strach vyjádřit svůj názor. Myslím si, že spousta lidí věří, ale bojí se to říct, protože ti, kteří vírou opovrhují, by se jim vysmáli. Ti, co nejsou tak silní, se tímhle nechají odradit a zastrašit. Víra je přitom pro člověka velkou ochranou, pomocí a také se díky ní dá žít šťastněji.“ V Bibli mohou podle něj najít podněty k zamyšlení i nevěřící, velmi inspirující jsou podle něj například věty z knihy Kazatel: „Co se dálo, bude se dít zase. Viděl jsem všechno, co se pod sluncem děje. A je to často jen pomíjivost a honba za větrem.“

Jaromír je ve svém přesvědčení pevný, což dokázal i knihou Já68, která vyšla na podzim roku 2025. Vznikala třináct let a sepsali ji sportovní novináři Lukáš Tomek a Zdeněk Janda. Zpověď sportovní legendy má více než 500 stran a Jaromír Jágr se v ní vyznává nejen z lásky k hokeji, kterému dal úplně všechno — a proto se také dosud neoženil a nezaložil rodinu — ale také z lásky k Bohu. Na jejím křtu Jaromír Jágr řekl: „Říkají, že víra je berlička pro slabé, jenže já se k ní nedostal, když jsem byl dole, ale když jsem byl nahoře. Cítil jsem však, že se tak může uzdravit moje duše. Modlitba je pro mě něco jako posilovna pro duši. Kniha je o pohledu na můj život a odpovědi na otázku, proč zrovna já. Možná, že někdo díky ní najde rychleji odpovědi i na svoje vlastní otázky. Přál jsem si, aby kniha měla toto poselství.“

Víra dala jednomu z nejlepších hokejistů světa spoustu síly jinde než v tréninku, a právě v tom je podle něj ukrytá rezerva, protože ve sportu se s lidskou duší, silou myšlenky a univerzální energií stále pracuje velmi málo. „Bez víry a bez touhy hledat něco víc bych nikdy nic nedokázal. Dnes vím, že jediné skutečné štěstí má každý uvnitř sebe. Než jsem se nechal pokřtít, myslel jsem si, že největší výhrou života je honit puk, přehrát protihráče a být nejlepší, ale pak jsem to už viděl jinak a užíval jsem si to ještě víc. Hokej pro mě byl a stále je láska i vášeň a mít ho jen jako nástroj pro vydělání peněz je cesta do nikam. Důležité je otevřít srdce. Napojit se na energii, která je všude kolem, a otevřít se Bohu, může každý.“

Co by dnes chtěl předat mladší sportovní generaci? „Kniha je také pro rodiče a rád bych na ně apeloval, aby dětem šli ve všem příkladem a trénovali s nimi. Na světě totiž není nic zadarmo.“

Zpomalit stárnutí

Jaromír říká, že zná dokonale svoje tělo, a díky pozornosti, kterou mu věnuje, a také určité senzibilitě ho dokáže vnímat i v detailech a pak s ním pracovat. Tvrdí dokonce, že má léčivou energii v rukách, což ale podle něj má většina lidí, jen je třeba naučit se ji používat. Jágr si proto s řadou běžných potíží dokáže poradit sám — když ho bolí hlava, přikládá si dlaně na čelo, a také si tak léčil pohmožděné rameno, kdy se vyhnul operaci a po dvou dnech stál opět na ledě. Jiným jeho oblíbeným způsobem samoléčby je poslech včelího bzučení z nahrávek na internetu, neboť je známo, že frekvence včelího bzučení má léčivé účinky.

Podle jeho slov existují hranice jen proto, aby je posouval, a přál by to i ostatním lidem. „Na počátku přece bylo slovo, takže i lidské tělo je řízené z jemnějších úrovní. Pak stačí dát tělu určitou informaci, čímž může člověk zpomalit stárnutí až o 30—40 %.“ 

Jak Jaromír Jágr dodává, bez otevření dveří do svého nitra zdraví nefunguje. Proto také říká, že okamžik, kdy má ukončit svoji aktivní hokejovou kariéru, pozná prý spolehlivě, protože tělo si prostě řekne. Je zkrátka a dobře přesvědčený o tom, že lidské tělo je dokonalý systém a mozek je nejdokonalejší počítač a limity těla jsou úplně jinde, než si lidé myslí.

Foto: Michael Miller/CC BY-SA 3.0