Situace není růžová, ale není prý ani černá. Potravinová banka pro Prahu a Středočeský kraj už měsíc po podzimní celonárodní sbírce hlásila nedostatek trvanlivých potravin, které by mohla každý týden rozdat 80 tisícům svých klientů, štědrost národa ale předčila veškerá očekávání. „Měli jsme obavy, protože v médiích a na sociálních sítích si lidé stěžovali na drahé potraviny a energie, ale nakonec se vybralo více věcí než obvykle,” říká Věra Doušová, ředitelka Potravinové banky pro Prahu a Středočeský kraj s tím, že dárci nosili potraviny i po skončení sbírky.

Ve společnosti se hodně mluví o inflaci, strachu z chudoby, nadcházejícím nedostatku. Jak to vidíte vy? Je čas se bát?

Myslím, že ne. Vláda stále dává možnost žádat o různé dávky a lidé mladší či střední generace se v tom velmi dobře orientují a dokáží si to zajistit. Skupina, která to neumí, nechce nebo se toho bojí, jsou senioři. Nevládnou internetem a dost často se i stydí. Velmi často se setkáváme s tím, že senioři, kteří přicházejí pro pomoc, se omlouvají, že nevystačí, že žebrají. Celý život byli zodpovědní, dokázali vyjít s platem a ušetřit. Teď mají pocit, že dělají něco špatně. To je podle mého skupina, která nedojde na úřad práce žádat o pomoc, nezvládne nebo nebude chtít vyplnit formulář na internetu. Proto půjde o nejohroženější skupinu, přestože vláda dělá mnoho kroků pro to, aby zabránila chudobě.

Vy osobně obavy z budoucnosti nemáte?

Nemám. A dokonce si myslím, že se situace bude mírně zlepšovat. Některé trendy tomu i nasvědčují. Ukazuje se, že potraviny nemusí být tak drahé, že to možná byla dohoda výrobců, aby se celosvětově zdražilo. A navíc jsem věčný optimista. Protože za nárůstem počtu klientů stojí především zdražení energií, věřím, že se začne uvažovat o využití alternativních nebo přírodních zdrojů.

Přesto konstatujete, že vám přibývá klientů. Pořád jsou to především maminky samoživitelky nebo senioři?

Ano, tyto dvě skupiny jsou stále nejpočetnější. Zatímco dříve k nám chodili především osamělí lidé, vdovy či vdovci, nyní jsou to i manželské páry. A důvody jsou zřejmé. Byt v Praze s rostoucími cenami energií není možné utáhnout ani ze dvou důchodů. A přibyly i mladé manželské páry, kde muž pracuje a žena je doma s dítětem. Jsou v nouzi, přicházejí s potvrzením z OSPODu (Orgán sociálně-právní ochrany dětí – pozn. red.) nebo úřadu práce, že potřebují pomoc.

Stává se vám, že lidé mají potvrzení, které si třeba úplně nezaslouží?

Nemáme právo posuzovat sociální situaci člověka, takže se plně spoléháme na doporučení daného úřadu. Samozřejmě se ale stává, že máme v evidenci klienty čtyři až pět let, kteří jsou zdraví, v produktivním věku a jen nechtějí pracovat. Toho se nám podařilo vyvarovat v případě Ukrajinců. Loni na jaře jsme nastolili tvrdé podmínky. První tři měsíce dostávali potraviny jedenkrát týdně. Očekávali jsme, že během této doby budou schopni si najít práci a dostat první mzdu. Nad tento limit podporujeme matky s dětmi do tří let a seniory. To se nám skvěle osvědčilo.

Tip: přečtěte si také další rozhovor s Věrou Doušovou: Mladí lidé jsou sice zapálení ekologové, ale také největší plýtvači

Narazili jste na nějaké problémy nebo nenávist vůči této skupině?

Když začala válka, udělali jsme společný výdej a už to nikdy nebudeme opakovat. Právě Češi, které máme v evidenci více let, na ně byli velmi hrubí, arogantní a chovali se asociálně. Proto jsme je oddělili.

Každý rok se konají dvě celonárodní sbírky, které vám obvykle pokryjí daný půlrok. Trvanlivé potraviny z podzimní sbírky ale vystačily sotva na měsíc. Proč?

Když sbírky před lety začínaly, měli jsme 140 neziskových organizací a třeba 100 jednotlivců. Teď je organizací jednou tolik a klientů tři tisíce. A počty stále rostou. Od hlavního města Prahy jsme dostali dotace, takže část trvanlivých potravin můžeme koupit. Díky darům, které přicházely ještě po skončení sbírky, jsme ale nemuseli tolik.

Z čeho podle vás pochází radost dávat? Může to být proto, že lidé už jsou trošku imunní vůči negativním zprávám a raději se semknou?

Říkala jsem si, že zprávy v médiích nedávají pravdivý obraz o společnosti. Samozřejmě je čtenější zpráva o tom, že určitá skupina lidí se zachovala negativně. Ale skutečný obraz se ukázal právě při té sbírce a situacích, které nastávají, když je krize. Že lidé jsou ochotni zapomenout na své vlastní problémy a semknout se, aby pomohli druhým.

Jak nahlížíte na fine dining, luxusní restaurace, kde se za jídlo platí poměrně vysoké částky?

Tato problematika jde vlastně úplně mimo mě. Mám v sobě odjakživa pocit, že když si někdo svou vlastní pílí, schopností a nápadem umí vydělat dobré peníze, že s nimi může zacházet, jak chce a že mi do toho vůbec nic není. Vůbec si nemyslím, že by bohatí měli dávat chudým. Jeden sponzor potravinové banky mě dokonce občas pozval do luxusní restaurace, kde na velkém talíři bylo malé něco za vysokou částku. Věděla jsem ale, že to není člověk, který plýtvá. On si to prostě jednou za čas dopřál. Nepřišlo mi proto nepatřičné, že s ním jdu na takový oběd. Člověk by se měl zastavit nad tím, co dělá špatně on, ne ostatní.

Věra Doušová (75)

má pomoc bližním vžitou ve všech svých činnostech. Kromě vedení banky zaměstnává lidi, kteří se potýkají s existenciálními problémy. S manželem léta dováží ze severských zemí potřeby pro handicapované a v minulosti pomohla s přesídlením dvou tisíc krajanů po černobylské katastrofě. V roce 2008 byla Nadací Karla Janečka oceněna titulem Laskavec. Každé ráno chodí plavat a otužuje se ve Vltavě.

Text: Helena Dostalová (autorka píše pro Hospodářské noviny)
Foto náhled: Shutterstock 
Foto: H. Dostalová a Potravinová banka