Už jako malá ráda přesazovala květiny a zalévala záhonky. Pak ale Radka Pokorná vystudovala ekonomii a vrhla se do světa byznysu. Ve společensky prospěšném podniku Kokoza, který pomáhá budovat městské komunitní zahrady a učí lidi i firmy kompostovat, pracuje devátým rokem a věnuje se externímu rozvoji.

„Jak už to tak bývá, zpátky k zemi mě dovedly děti. Na mateřské jsem začala pěstovat asi 30 užitných rostlin na dvacetimetrovém balkoně v Dejvicích. Odtud to byl do Kokozy jen krůček,“ říká Radka Pokorná, která následně dostudovala zahradní architekturu a přesunula se k pěstování rostlin i vztahů.

Kokoza funguje už deset let. Co se za tu dobu změnilo?

Udržitelnost se ve společnosti stala důležitým tématem a od toho se odvíjí i naše fungování. Obrací se na nás i jednotlivci s dotazy, jak třídit bioodpad a co s ním dělat, což se dříve tolik nestávalo. Nás samotných je nyní třicet, takže jsme i hodně povyrostli, máme eshop, který velmi hezky funguje. A rozvinula se spolupráce s firmami.

Co nejvíce vede firmy k odpovědnému podnikání? Návrat k tradicím, vztah k přírodě nebo současná mantra korporátního ESG?

Je to různé, některé firmy se chovají tradičně a udržitelně dlouhou dobu. Pojem ESG se poprvé objevil v roce 2006, ale protože se nedávno dostal na agendu Evropské komise, zvedla se ve firmách nová vlna zájmu. Přitom nejde o nic závratně nového, dříve to bylo schované pod pojmem CSR. Před deseti lety jsme pořádali konferenci pro udržitelné podnikání, pozvali jsme zkušené spíkry z celého světa, ale vrcholný management firem jsme tam nemohli dostat. Proto teď na celý blázinec kolem ESG pohlížíme trochu s úsměvem. Vždycky jsme si s Luckou (Lucie Matoušková Lankašová – zakladatelka Kokozy – pozn. red.), říkaly, že přicházíme se zajímavými věcmi, které se ale stávají trendem až s lehkým časovým odstupem.

Motivuje firmy i něco jiného než zákony?

Legislativa se nám letos zásadně změnila a další změny směrem k cirkularitě nás určitě ještě čekají. Je to dobrý starter, ale většinou stejně začínají ti, pro které jsou tyto kroky smysluplné. Zákon nebo zvyšující se poplatky například za svoz směsi jsou pro ně jen dalším argumentem. Navíc jim lépe vychází čísla, což je pro chod firmy také důležité. Ale víme, že když nechtějí, nepřesvědčí je ani nařízení.  Od 1. ledna letošního roku třeba platí novela zákona o odpadech, kdy každá firma, i jednotlivec, který funguje jako firma, má povinnost nejen zpracovávat bioodpad ze svého provozu, ale umožnit to zaměstnancům i zákazníkům. Už to bude rok a my stále přicházíme do firem, kde se netřídí. A třeba ani nevědí, že podobná novela existuje. Pak jsou samozřejmě firmy, které to dělají dobře.

Můžete uvést nějaký inspirativní příklad?

Dlouhodobě určitě třeba Skanska. Je to pro ně přirozené takto fungovat. Vermikompostéry mají už pět let. Pak také Gasnet nebo třeba HP Tronic. Pro většinu firem je nejjednodušší hodit organický materiál do tříděného odpadu, tedy hnědých popelnic, za což platí. Pokud to ale dává logiku a smysl, snažíme se najít řešení, aby bioodpad zůstával v místě. ING má třeba na terase vyvýšené záhony, o které se stará jejich skvělá zahradnice. Pěstují bylinky a k tomuto tématu měli i workshop.

Připravujete jim řešení na míru?

Vytvoříme audit, kolik odpadu firmy vyprodukují, jaké je jeho složení a následně radíme, co s tím. Do auditu vstupuje i mnoho dalších faktorů. Řešíme, jestli má firma terasu, jak přemýšlí, jak moc se chce angažovat, jaké má cíle, jestli je pro ni udržitelnost velké téma nebo jestli chce zapojit zaměstnance.

Říkala jste, že se snažíte najít řešení, aby bioodpad zůstával v místě. Tady je asi jádro celého vašeho projektu, že?

Zjistili jsme, že téma kompostování dává lidem smysl v kontextu uzavřeného cyklu jídla, protože lidé, kteří pěstují, si skrze to více uvědomují hodnotu půdy. A ta se samozřejmě zvyšuje využitím kompostu. Hlavní bariéra, na kterou jsme v průběhu let přišli, je, že lidé nevnímají bioodpad jako zdroj, ale jako odpad. Měli bychom o něm mluvit spíše jako o organickém materiálu. Když ho nevyhodíme do biopopelnice nebo do směsi, ale zkomposutjeme jej doma nebo u kancelářské budovy, odpad nevytváříme. Ze zákona jsme předešli vzniku odpadu.

Proč tedy kompostovat?

Určitě každý, kdo má zelenou plochu, by měl organickou hmotu vracet zpátky do půdy. A nejen ve městech, ale všude. Tím, že kompostujeme, pomáháme tomu, aby se planeta neoteplovala, protože ukládáme CO₂ do půdy. Navíc ve chvíli, kdy přijde déšť, půda s organickou hmotou funguje jako houba a pomaleji vysychá. Živá půda je mnohem lepší pro pěstování, ať už trvalek, plodin nebo dřevin. Rostliny jsou odolnější vůči škůdcům i teplotním výkyvům. Je zvláštní, že lidé, co přijdou z vesnice do města, úplně zapomenou na to, že odpad třídili.

Dejme tomu, že bych chtěla začít. Jak na to? Co vlastně patří do kompostu?

Za mě je ideální kombinace domácího kompostéru a komunitní zahrady. Ty se dají najít na mapko.cz. Vás i čtenáře bych raději odkázala spíše na naše stránky https://kokoza.cz/trideni-a-kompostovani/, kde se tématu věnujeme opravdu zeširoka.

Komunitní zahrady, velké téma dnešní doby. Stále je o ně zájem?

Stále. Především ve velkých městech. Hodně se to změnilo s covidem. Lidé na home office začali více pěstovat, nejen v zahradách, ale i na balkonech. V Praze jich je nyní přes 60 a jejich počet stále roste.

Jaké jsou typy komunitních zahrad?

Každá ze zahrad odráží komunitu, jak zakladatele, tak toho, kdo ji provozuje. Každá je jiná. Rozdělila bych je na dva typy, produkční a pěstební neboli sousedská. Na produkční mají lidé možnost vypěstovat si společně velké množství produktů, kdežto na těch sousedských si pronajmete záhonek a pěstujete si víceméně sám. Ale není to vyloženě o potravinové soběstačnosti, spíš o vztazích. Říkáme, že zde pěstujete jak rostliny, tak vztahy.

Čím je pro vás důležitá komunita jako taková?

Je jedno, jestli je to komunita jednotlivců nebo firem, ale je důležitá z hlediska dopadu. Nedokážeme každému vysvětlit, jak správně kompostovat. Když ale založíme facebookovou skupinu o kompostéru bokashi, lidé si tam vzájemně radí a v podstatě i učí nás, když přijdou s nějakou vychytávkou. Zároveň víme, co komunita ke svému fungování potřebuje. To samé je i s firmami. My nechceme stát za každou komunitní zahradou nebo kompostérem. Rádi bychom, aby i firmy dokázaly sdílet vzájemné zkušenosti a podporovat se.

Co děláte pro budování komunity?

Vždy se snažíme přesvědčit investora, aby i při menším prostoru věnoval finance na proškolení komunity. Aby se zahrada rozjela, dobře fungovala, aby věděli, jaký mají udělat rozpočet, kdy uskutečnit setkání, jak o komunitu pečovat. Předání zkušeností, jak žít v souladu s komunitou nebo řešit konflikty, je pro dobré fungování zahrady důležitější než počet záhonů.

Co znamená zahrada a pěstování pro vás?

Je to terapie. Odpočine si hlava i tělo. Medituji, jsem naprosto v přítomnosti. Prožívám vědomou všímavost. Když trhám plevel, jsem tady a teď.  Lidé, kteří pěstují, přemýšlejí o tom, co jedí. Určitě mám i větší úctu k zemědělcům. Když pěstujete, zjistíte, že mšice a slimáci můžou být fakt složitý nepřítel. Myslím, že cena potravin je naprosto nedoceněná. A pak to pro mě znamená ukázat svou cestu dětem. A vnímám, že to je důvodem i pro mnoho dalších lidí z komunity.

Text: Helena Dostalová (autorka píše pro Hospodářské noviny)
Foto: Kokoza