Je to jen náhoda? Anebo je nějaký důvod, že zrovna velcí géniové historie si zvolili nejíst maso - ačkoliv to v jejich době zrovna nebylo v módě.

Řekněme si to na rovinu. Křesťanský svět se k našim čtyřnohým bližním nechoval zrovna křesťansky. Pro dnešního ekologicky uvažujícího člověka je až zarážející s jakým opovržením přistupuje ke zvířatům Bible. Na jednom místě tzv. svaté knihy čteme: „I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi.“

A jinde: “Bůh jim požehnal a řekl jim: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe.“

Když starozákonní bůh žehnal Noemovi a jeho synům, tak se opravdu rozkatil: „Ploďte a množte se a naplňte zemi. Bázeň před vámi a děs z vás padnou na všechnu zemskou zvěř i na všechno nebeské ptactvo; se vším, co se hýbe na zemi, i se všemi mořskými rybami jsou vám vydáni do rukou…. Každý pohybující se živočich vám bude za pokrm; jako zelenou bylinu vám dávám i toto všechno.“

Vliv Bible je jaksi patrný dodnes. Podle odhadů člověk ročně na jatkách usmrtí 80 miliard zvířat (z 80 % jde o drůbež a z 20 % o dobytek). Ta tak mají vskutku pádný důvod hledět na lidi s bázní a děsem.

Odporná zvířata

Náš nejvýznamnější “zelený” filosof Erazim Kohák vysvětloval, že přírodu naši předci v evropském středověku chápali jako temnou a divokou. Zvířata byla spolčována s temnými bytostmi. Černá kočka nosící neštěstí, pekelný pes, zlověstný havran, děsivý vlk. To se nezměnilo ani v renesanci a osvícenství.

„Hory a lesy jsou hrůzné a odporné, zvířata — a také venkované — jsou opovrženíhodní, pokud je (civilizovaný městský) člověk nezvelebí svou činností…Dohola vykácet divoký les a založit šlechtěnou zahradu je nejušlechtilejším dílem renesančního šlechtice,“ píše Kohák a pokračuje: „V druhé polovině osmnáctého století se rozrůstala živočišná výroba, a vivisekce se stala oblíbenou „vědeckou“ zábavou privilegovaných. Hostitel přibil psa za packy k prknu a hosté se bavili rozřezáváním. Aby je netrápily zoufalé výkřiky týraného zvířete, bylo zvykem nejprve proříznout hlasivky.”

Kafka a rybka

Ale v oné masožravě historii evropského kontinentu byli i tací, kteří se na svět zvířat dívali jinak. Dle historických pramenů nejedl maso Leonardo da Vinci. Možná proto, že toho hodně věděl o anatomii těla, o tajemství života, a že měl takový smysl pro krásu. Autorovi Dámy s hranostajem, na kterém aristokratka štíhlými prsty hladí zvíře v náručí, vegetariánství ostatně svědčilo – dožil se na svou dobu úctyhodných 67 let.   

Také Franz Kafka se rozhodl omezit ve svém jídelníčku maso. Podle slov jednoho z jeho přátel, se jednou při pozorování rybky v akváriu naklonil a pošeptal jí: „Teď se ti konečně mohu podívat do očí.“

Významným propagátorem vegetariánství byla také Lev Nikolajevič Tolstoj, autor Vojny a míru, který napsal: „Jestliže člověk opravdově a vážně usiluje o to, aby žil dobrý život, pak první, čeho se zřekne, bude požívání masa, neboť …požívání potravy pocházející ze zvířat je prostě nemorální, jelikož je založeno na aktu neslučitelném s morálním cítěním – na zabíjení.“

Také Albert Einstein ke konci svého života přestal jíst maso. Ačkoliv ještě nezažil éru rostoucího ekologického uvědomění, stačil si všimnout, že svět s rostoucím počtem lidí s apetitem na maso vede k nerovnováze.  “Nic neprospěje lidskému zdraví a nezvýší šance na přežití života na Zemi tolik jako přechod na vegetariánskou stravu,” napsal Einstein, který měl už od mládí pocit, že člověk se nerodí jako masožravec.

Podle globálního výzkumu agentury Ipsos je na světě cca 8 % lidí, kteří následují příkladu Einsteina či Kafky (5 % vegetariánů a 3 % veganů). 14 % populace se počítá mezi tzv. flexitariány, tedy ty, kteří jedí maso jen výjimečně. Lidí preferujících převážně rostlinnou stravu se nejvíce nachází mezi mladou generací. A jejich počet stále stoupá.

Text: Jan Müller
Foto: pxhere.com
Zdroj: ourworldindata.org, Zelená svatozář: Kapitoly z ekologické etiky (Erazim Kohák, SLON 2011), ipsos.com