Někteří herci a zpěváci jsou k životnímu prostředí příkladně ohleduplní. Redaktorka Ecoisty Věra Keilová je autorkou mnoha rozhovorů se známými lidmi a v tomto textu vybírá jejich užitečné rady neboli moderní „green hacky“.

1. Martin Pisařík: Přespávat v lese, nebát se klíšťat a rozdělat oheň

Spoustu dovedností týkajících se přežití v přírodě bez civilizačních vymožeností si herec a zpěvák Martin Pisařík osvojil už jako malý ve skautu a jejich důležitost si uvědomuje i v současné době. „Mám zkušenosti s přespáním v lese a strach z klíšťat nemám, protože když si to v sobě takhle nastavíte, funguje to. Máme chatu u Sázavy, kde jsme ještě nedávno neměli ani elektřinu. Se svými syny tam pozorujeme srnky, poznáváme různé stromy, rostliny a houby, a hlavně tam všichni máme dobrou posilovnu, protože na chatě není voda a musíme ji v kanystrech nosit od auta přes louku. Naši kluci tedy zhýčkaní pohodlím nejsou, a ještě je chci naučit rozdělávat oheň a uvařit si v kotlíku čaj nebo oběd. Dřív to bylo legrační připravovat se na život mimo civilizaci a dělat si zásoby, ale teď je to kupodivu aktuální. Aby člověk třeba v případě delšího blackoutu nepropadl panice, měl by mít záložní plán a trochu se vyznat,“ říká Martin.

TIP: Hoch od Bobří řeky Martin Písařík se chystá do – náhle tak nebezpečných – Spojených států

2. Marta Jandová: Zavařovat marmelády a kompoty

Řekli byste, že zpěvačka Marta Jandová je vášnivou zahradnicí a že ze své zahrady za Prahou pilně zpracovává nejrůznější plody a sklep pak plní nejrůznějšími skleničkami? Udělat si vlastní zásoby, které se v kuchyni hodí po celý rok, podle ní patří k zásadám udržitelnosti. „Můj tchán měl chatu, kde rybízy plodily téměř nekonečně, a protože mě výroba marmelád bavila a baví, těch skleniček máme opravdu hodně. V létě také ráda peču nejrůznější ovocné koláče. Přírodě by určitě pomohlo, kdybychom více šetřili jídlem a snažili se si něco vypěstovat sami,“ vysvětluje. Ve sklepě má na chatě kromě marmelád a kompotů také veškeré campingové vybavení na pobyt v přírodě a samozřejmě i několik velkých balíků balené vody.

TIP: Marta Jandová: kdyby se všichni mohli podívat do vesmíru, hádky a boje by skončily

3. Saša Rašilov: Jezdit více hromadnou dopravou a na kole

Herec Saša Rašilov se z rodné Zbraslavi, odkud jezdíval na kole třeba i do Národního divadla, přestěhoval do centra Prahy, avšak láska k cyklistice mu zůstala. „Po přestěhování do Prahy jsme se s mojí ženou zbavili jednoho auta, takže máme jen jedno. Ve městě totiž využívám hlavně městskou hromadnou dopravu, ale ještě více mě baví sdílená doprava, kdy si na stanovištích půjčíte kolo nebo koloběžku a dojedete, kam potřebujete. Často se to kvůli kolonám vyplatí nejen časově, ale i finančně. Podle mě je to lepší než sypat peníze do auta, které pak stojí na placené parkovací zóně.“

TIP: Saša Rašilov: když nerostou houby, chodíme do lesa sbírat odpadky

4. Nela Boudová: Snížit množství odpadu

„Možná už jste slyšeli nebo sami viděli, jak třeba na Bali, kam jezdím se svými koučovacími kurzy, jsou po přílivu pláže plné plastů stejně jako řeky — všude jsou hlavně plastové láhve a pytlíky. Proto tam podporujeme projekt, kdy lidé za pět kilo sesbíraného plastu dostanou kilo rýže. Plasty se odvezou a zpracují. Někdy mám pocit, že celý náš svět bude plasty jednou úplně zavalený, a mockrát jsem přemýšlela o tom, jak je minimalizovat. Vždy, když mám koupit jakýkoliv plast, zvažuju i jeho alternativu a často se pro ni pak i rozhodnu,“ svěřuje se herečka.

TIP: Herečka-koučka Nela Boudová o lehkosti, stěžování a oceánu (bez) plastů

5. Pavel Vítek: Místo chemie se na slimáky hodí lógr

Zpěvák a člen formace 4 Tenoři Pavel Vítek má z konzumního a drancujícího přístupu moderní civilizace k přírodě strach. Nejvíc ze všeho by si přál, abychom už konečně vzali rozum do hrsti. „Zahradě u našeho domu na Karlštejně se věnuju, co mi síly stačí, a mám tu i svoje Mičurinovo království se skleníkem a záhony. Pravidelně sem přivážím kravský a koňský hnůj a tím, jak na sebe vrstvím hnůj a listí, tam dnes už je krásná kyprá půda, i když jsme na skále. Pěstuju rajčata, cukety, patizony, lilky, okurky, papriky i dýně hokaido. Výpěstky, které nestihnu zpracovat, rozdám. Před několika lety jsem nechal vyhloubit retenční nádrž na 10 kubíků vody, do níž je voda na zalévání sváděna ze střech. Na zahradě si přitom poradím i bez chemie. Na slimáky sypu lógr z kávy, který nesnášejí a který zároveň funguje jako hnojivo. A večer také chodím kolem záhonů s čelovkou, sbírám je a přenáším je do kompostéru.“

TIP: Pavel Vítek chrání svou zahradu před suchem a Berounsko před těžbou plynu

6. Veronika Khek Kubařová: Místo psychiatra víc přírody

Oblíbená herečka má k přírodě blízko a považuje ji za základ zdraví: „Ověřila jsem si, jak moc pomáhá k psychické stabilitě, a to třeba i tím, jak nám připomíná neustálý koloběh, kdy všechno má svůj počátek, vrchol a konec. Zároveň je v ní patrná i ohromná síla a nezničitelnost života, platí zde přísná pravidla a nic tu není zadarmo.

Přírodní scenérie mě fascinují a můžou to být i drobnosti jako třeba mozaiky spadaného listí. Baví mě v přírodě číst a uvědomuju si, že jsem přitom svědkem zázraků. Třeba vidím vyvrácený plot, obrostlý stromem, a uvědomím si, že než strom zpracoval povalený plot, byly za tím desítky let práce. Je to zpráva o tom, že usilovná práce se vždycky vyplatí.

Také miluju setkání se zvířaty – se srnkou, zajícem nebo liškou, ale i motýlem nebo broukem. Přírodu jsem začala vnímat jako živou bytost a svého příbuzného, a to nejen zvířata, ale i stromy, kameny a rostliny. Proto mi to nedá, a když vidím, jak se někde povaluje třeba PET láhev, seberu ji. Začala jsem vnímat, co by přírodu mohlo bolet, a pak mě to také bolí.“

TIP: Veronika Kubařová o medvědovi v autě, rekrabičkách a odpadkách, které prostě nemůže nechat ležet 

7. Petr Vacek: Vyrobit si vlastní prací gel

Herec Petr Vacek patří k propagátorům ochrany přírody už řadu let, a tak má spoustu ekovychytávek. „Sprchuju se nad kýblem a vodou z něj, což je tzv. šedivá odpadní voda, pak splachujeme. A klidně s pomocí kýblů vybírám i vodu z vany po koupání. Další vodu na splachování nosím ze sklepa, kde máme ‚studánku‘ s vodou vysráženou z kondenzačního plynového kotle, a pak ještě splachujeme vodou ze zásobníku na solární ohřev teplé vody na střeše,“ vysvětluje.

Petr Vacek si také vyrábí vlastní prášek na praní. „Nejdříve v horké vodě rozmixujete 250 g vločkového mýdla v jednom litru a pak doplníte na šest litrů. Získáte tekuté mýdlo, do kterého dáte prací sodu. Prášková je mnohem účinnější, ale občas na prádle zanechává povlak. Proto je třeba při výrobě pracího gelu na bílé prádlo použít krystalickou sodu na praní, ale musíte ji použít víc — ne 100 g jako u té práškové, ale 250 g. Pak prádlo zůstane krásně bílé. Někdy peru jen na 30 °C a často volím tzv. ekoprogram, kdy pračka sice pere déle, ale zase méně hřeje, a mnohem více elektrické energie se spotřebuje na ohřev vody než na to, že se v pračce točí motor. Prací gel dávám při praní přímo do bubnu a do přihrádky na aviváž přidávám svoji vlastní směs. Bílý ocet smíchám s jedlou sodou a ještě do toho kápnu esenciální olej, nejčastěji z levandule. Když pak prádlo sušíme na sluníčku, nádherně voní.“

TIP: Petr Vacek recykluje téměř vše a griluje solárně

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (Midjourney)