Roku 1995, ve svých jednadvaceti letech, založil Ladislav Olšbauer firmu na výrobu specializovaného nábytku. Dařilo se. "Měli jsme skoro 200 zaměstnanců, mezinárodní dosah, a obrat přes 3/4 miliardy korun. Časem jsem ale přišel na to, že to není udržitelné,“ říká zakladatel circu.eu.

Dnes v Humpolci propaguje cirkulární ekonomiku. Rád by ji pomohl roztočit i dalším firmám. „Najednou mi to přestalo dávat smysl. Vyrábět něco, aby se to rychle zlikvidovalo. Uviděl jsem větší příležitost v tom, když se věci používají v cyklech.“

Inspiraci našel na cestách po Holandsku, Norsku, Anglii. Jeho firma začala nejprve navrhovat nový koncept nábytku. Takový, který by se, až doslouží, dal ještě využít, přetvořit, přestavět k jinému účelu, nebo aspoň snáze recyklovat.

Ladislav Olšbauer chtěl jít ale ještě dál. Založil proto novou firmu circu.eu, ta má zatím zaměstnance tři a zabývá se také osvětou.

„Firmy, které vyrábějí nábytek, jsou většinou nastavené na lineární výrobu. I stroje jsou tomu uzpůsobené…Z jedné strany zadám velkou desku a z druhé vypadnou díly, které se jen slepí. Pokud jsou ale materiály spečené do sebe, tak recyklace není skoro možná. Pak se to musí spálit, nebo zahrabat do země,” vysvětluje Olšbauer, s tím, že jeho cílem je najít řešení, která by planetu tolik nebolela.

Vyrábět s rozumem

“Naším cílem v circu.eu je, abychom v takových firmách našli zárodek cirkulárních principů. Chápu přitom, že to je dlouhá cesta a není možné bourat stávající věci jen proto, že máme jiný názor na věc,” říká nábytkář.

Cirkulární ekonomika je podle Olšbauera především ekonomický koncept. “Měli bychom přece vše dělat s rozumem, a tento model by měl být ekonomicky udržitelný. Jde o to využívat stávající materiály jako zdroje pro výrobu, spolupracovat s firmami, které mají přebytky, nějaký odpad a propojit je s jinými firmami, které tento odpad mohou naopak využít pro svoji výrobu,” vysvětluje Olšbauer.

Nedílnou součástí circu.eu je materiálová banka. Tam může Olšbauer využít své pětadvacetileté zkušenosti se zpracováním kovů, plastů i skla.

V circu.eu spolupracují také s družstvy invalidů. “Výrobní družstvo invalidů Skok je nám blízké. Podporujeme hendikepované. Pomáhají s opravami, nebo rozebíráním starého nábytku, oddělují úchytky a panty. Snažíme se začlenit lidi, kteří mají radost z práce a váží si jí už proto, že ji třeba těžko hledají.“

Benefity hlavně pro zákazníky

“Všichni výrobci se řídí tím, co chtějí zákazníci. To je ta neviditelná ruka trhu, ta masa lidí, jejichž myšlení je nejzásadnější. Představte si, že si dnes koupíte něco, co se vám zítra rozbije. Opravář řekne, že je lepší to vyhodit, koupit si novou věc. Jako zákazník začnete přemýšlet nad tím, zda existuje výrobce, který nabízí cirkulární řešení. Prodává náhradní díly a garantuje opravitelnost. Ta změna myšlení – to je jedno z hlavních poslání pro nás v circu.eu,” vysvětluje Olšbauer.

Šetřit planetu a ušetřit i starosti. “Nemusíte přemýšlet, kdo vám to odveze, kolik bude stát likvidace,” říká Olšbauer. “Pořád tu budou firmy, které vás budou nutit nakupovat nové a nové věci… ale některé už začaly svůj model přehodnocovat. Jsou si vědomi toho, že když budou první, podchytí nejvíc zákazníků, kteří už nebudou chtít podporovat neudržitelné výrobky. Levná věc je nakonec drahá,” dodává.

Podobně uvažovat by měly především školy, státní instituce, firmy, které zařizují velké kancelářské prostory. Tam vzniká odpad ve velkém.

“Přestože je v novele o státních zakázkách princip udržitelnosti zakotven a měl by být tedy zohledněn ve výběrových kritériích pro dodavatele nábytku, nebo obecně pro dodavatele pro státní zakázky, tak spousta státních institucí rovnou píše, že k tomuto paragrafu nebude přihlížet. Nevědí, jak s tím pracovat. Proto se snažíme oslovovat i ministerstva a parlament a vést diskuze o tom, jak toto kritérium zakomponovat. Jak být odpovědní.”

Humpolec cirkulární?

Jaké jsou v Humpolci na cirkulární ekonomiku reakce?  “Smíšené. Jsou lidé, kteří to nechtějí přijmout, protože jim to narušuje jejich pohodlí. Nechtějí se vyosit ze své “zlaté klece”, která jim je pohodlná. Pak jsou lidé, kteří jsou nadšení a hledají řešení,” říká majitel firmy circu.eu.

“Lidé jsou se stávajícím lineárním, konceptem mnohdy svázaní. Je třeba mít trošku odvahy. To máte jako s otužováním, když změníte nastavení své mysli, najednou v tom najdete radost,” říká Olšbauer.

Cirkulární ekonomika ale už funguje nejen na Západě. “Tímto udržitelným směrem se to donedávna ubíralo třeba i na Ukrajině a v Rusku. Byť možná i z přinucení, protože tam byl nedostatek materiálů. Nás vyvedla z míry až pandemie. Dostala nás do úplně jiné dimenze myšlení. Tady taky najednou začal být nedostatek materiálů, a ty firmy se potřebovaly uživit, potřebovaly mít stroje v provozu a zaměstnance v práci. Automaticky začaly hledat řešení a pro mě to bylo jak přírodní úkaz! Cirkulární ekonomika se začala dostávat do denní praxe, protože prostě nemáme jinou možnost.”

Firmy začaly reagovat rovněž na inflaci, zvyšování cen, zvyšování cen dopravy. “To všechno ovlivňuje podnikatelské myšlení a nastavuje nové podnikatelské modely. A ten model jsme schopní popsat právě jako cirkulární ekonomiku. Místo toho, abych něco dovážel přes půl světa v kontejnerech, zjistím, že jsem schopen to vyrábět sám. S jinou technologií a možná z recyklátů, které mám k dispozici ze starých věcí,” vysvětluje Olšbauer.

Pandemie výrazně změnila také pracovní prostředí. “Kanceláře bylo třeba adaptovat na novou situaci. Část lidí si zvykla pracovat z domu. Najednou není třeba, aby měl každý svůj stůl v práci. Stoly se sdílejí, a protože je používá více lidí, měly by být kvalitnější. Naopak je třeba vytvořit individuální jednačky, protože tu máme fenomén online schůzek.”

Firma circu.eu se snaží ve spolupráci s architekty navrhnout chytrá řešení. Kromě udržitelného nábytku vyvinula například i appku pro jednodušší inventarizaci položek. Není to vlastně překvapení, že někdy ctnost může vzniknout i z nouze.

Text: Magdalena Sodomková
Foto: archiv circu.eu