Obvykle příjemná cesta dánským vlakem mezi proslulými mokřady v únoru 2018 připomínala scénu z hororu: za okny planina plná mrtvol a ohlodaných koster, stovky vyzáblých těl divokých koní a uhynulého skotu. Zbylá zvířata, žebra zoufale vystouplá, netečně postávala, vyčerpaná hladem. Neobvykle tuhou zimu jich tehdy nepřežily tisíce.

Mokřady v Oostvaardesplassen o rozloze 56 kilometrů čtverečních, což je zhruba velikost ostrova Manhattanu, jsou jedním z nejvýznamnějších míst k rozmnožování ohrožených ptáků v Evropě. V osmdesátých letech započatý experiment obnoveni panenské přírody v lůně starého kontinentu ale zvedl před sedmi lety Dány ze židlí. Marně je ochránci (kteří přemnožené kusy postříleli, aby nestrádaly hlady) ujišťovali, že příroda si musí poradit sama. Zemědělci začali vyhublým zvířatům vozit seno a jiné krmivo, ochráncům vyhrožovali smrtí. Národ se vzbouřil, pokus nechat přírodě volný prostor – jak k bujnosti tak ke krutosti – byl přerušen.

Jednoduchý princip

Ukázalo se, že žaludek lidí 21.století je na panenskou přírodu příliš citlivý. Nicméně Frans Vera, biolog, který s dánským experimentem přišel, a který ho prosazoval už od šedesátých let, inspiroval zakládání dalších oáz. Přítomnost divokých zvířat v nich vrací (člověkem zplundrované) krajině potřebnou rozmanitost, obnovuje výskyt vzácných živočišných i rostlinných druhů. Jde o jednoduchý princip: zvíře šlape v mokřadu, do vzniklého důlku zapadne semínko nebo pecka, kterou upustil nebo vypustil pták… a pak – jak víme z Večerníčku – semínko roste tralala, až je z něho nějaká ohrožená fiala.

Do Holandska se po 150 letech vrátili vlci, přesunuli se z Německa. Zemí se pohybuje třináct vlčích smeček. V případě, že objeví i slavný mokřad, zavedou tzv. “ekologii strachu”, přirozeně budou regulovat stavy divokého skotu, koní a jelenů.

Po stoletích poprvé rostoucí počty vlků, medvědů a rysů nutně vzbuzují nevoli lidí, jejichž domácí zvířata (i včely) jsou napadány silnějšími.

Hele šelma

Nejtěžší je dnes nikoli obnovit mokřad nebo prales, ale poučit a přesvědčit člověka, aby pochopil, že i s divokou přírodou se dá dobře žít.

Ale to znamená změnit způsob ochrany (vlastní i domestikovaných zvířat), zvyknout si na nové zvuky, znovu se naučit číst stopy a známky přítomnosti divokých šelem.

Pro lidstvo je to příležitost přestat být pasivními trávicími trubicemi a stát se zase jednou člověkem, jedincem, který musí zbystřit smysly.

V Japonsku se přemnožili medvědi, a jejich drzost nutí obyvatele na venkově naučit se jim bránit.

Pokud narazíte na příslušné aktuální video, uvidíte, jak se v japonských vesnicích vykulení venkované neobratně snaží naučit se střílet, postavit se divokému zvířeti. Japonští bojovníci ještě před pár generacemi budili ochromující strach všude, kam zamířili. Jejich potomci působí spíš jako zmatení ťutínci. Budí všechno možné, jenom ne respekt, natož strach. I bez drahého korporátního školení medvědi jsou hodně dobří ve čtení řeči těla, takže zatím si z Japonců moc nedělají. Uvidíme, jak tomu bude v české kotlince, když postupně “divočení” přírody bude pokračovat i v našich končinách.

Foto: Daniel Dočekal, ilustrace (GPT4o)