Před dvaceti sedmi lety jsem vrazila do poslíčka, kterého bylo sotva vidět za dvěma tucty nádherných růží. Dalších patnáct minut se motal v chodbách vydavatelství než mě znovu dostihnul a přesvědčil, že ta nádhera je adresovaná mně.

Jak se blíží datum 14. února, letadla napěchovaná růžemi směrují z východní Afriky a z jižní Ameriky do zbytku světa. Pokud je plánujete koupit na svatého Valentýna – vaše růže pocházejí nejspíš z chladícího skladu v Holandsku.

Jde o enormní logistickou operaci s jediným cílem: mít perfektně rozkvetlé růže v jeden z nejkomerčnějších svátků v roce. Stovky miliony růží jsou tento týden v pohybu, mnohé zvadnou dřív než se dostanou na pult.

Levno a slunečno

Málokdo si uvědomuje kolik mil má v stonku každá růže – obzvlášť v tomto ročním období. Růže k nám putují ze zemí, které mají více slunce a levnější pracovní sílu. Z Kolumbie, z Ecuadoru, Keni a z Etiopie. Holandsko je zdaleka největším exportérem: z části díky svým skleníkovým výpěstkům, ale hlavně, protože je to hlavní uzel globálního obchodu s květinami. Většina růží, které putují z Holandska, vyrostly jinde.

Aby květy zůstaly svěží, jsou transportovány v chladicích kontejnerech, letadly nebo na lodích, jsou nasáklé chemikáliemi, které je zmrazí v žádoucím stavu.

Jejich uhlíková stopa závisí na dopravě a není vůbec snadné se jí dopátrat. Vezmeme si například rozdíl mezi růžemi pěstovanými v Holandsku a v Keni. Ty první rostou ve stavbách, které vyžadují umělé osvětlení, ohřev i chlazení. Takže jediná růže má za následek únik 3 kg CO2 do atmosféry. Naproti tomu růže, která vykvete v Keni vyloučí jen půl kila. Jenomže tento výsledek ne vždy zahrnuje dodatečnou uhlíkovou stopu způsobenou mezinárodní dopravou. Často pěstování skleníkových květin stojí totéž, co jejich doprava například z Kolumbie do severní Ameriky.

Smrtelné růže

A protože květiny nejsou jedlé, nebyly vyňaty z restrikcí ohledně chemického postřiku. Následkem koktejlu toxických chemikálií jejich pěstitelé dlouhodobě trpí. Chronickými respiračními chorobami, alergiemi a očními záněty.

Přitom pěstování květin na export v Kolumbii začalo teprve před dvacet lety – i s úmyslem zmírnit přísun kokainu do USA.

Jay L.Zavorsky z Boston business school vysvětluje: “Šlo o strategii přesvědčit farmáře v Kolumbii, aby přestali pěstovat listy coca – tradiční místní rostlinu, z které se vyrábí kokain. Za to dostali přednostní přístup na americký trh – v případě, že přišli s něčím jiným.”

Zagorsky si není jistý, jestli to pomohlo snížit výrobu drogy, ale způsobilo to pád amerického trhu s květinami, protože Kolumbie a Ecuador začaly posílat na sever bezkonkurenčně levnější květiny.

Pokud chcete mít ekologický pugét, dá vám to zabrat: musíte zhodnotit uhlíkovou stopu, chemický postřik, ekologickou degradaci krajiny, spotřebu vody…

Muž, který mě skoro třicet let (ani jednou nevynechal) ohromoval v únoru skvostnými růžemi, letos řekl: “Vadilo by, kdybych tě letos – místo růží – raději pozval na super oběd?”

Nejenom že nevadilo. Oběma se nám nepopsatelně ulevilo.

Foto: Daniel Dočekal, iliustrace (DALL E 3)