Vezměte všechny emise, které celý svět za posledních pět let ušetřil zaváděním větrných, solárních, vodních a dalších obnovitelných zdrojů . A vyjdou nám 4 miliardy tun. Anebo roční emise Evropy a Japonska dohromady. Anebo roční emise dalších 140 zemí dohromady. Anebo splnění volebních slibů Donalda Trumpa –  a pokaždé vyjde stejná cifra – 4 miliardy tun.

Nejde doslova o CO2, nýbrž o GtCO2e (ekvivalent oxidu uhličitého – je v něm pro jednoduchost započten též účinek metanu a dalších skleníkových plynů), v praxi se ovšem cifra moc neliší. Vlastně důležitější než údaj GtCO2e je jiná cifra: Když vyhraje letos v listopadu v amerických volbách Trump, musí se dalších osm miliard lidí definitivně vzdát dnes již dekády starého závazku, že do roku 2050 nestoupne globální teplota o více než 1,5 stupně Celsia. Nová cílová hodnota by zněla (v globální angličtině) až nehezky kulatě: “2C”.

Vrtej, bejby

Průměr asi osmi studií, které ve své analýze citují experti Carbon Brief, přitom bere v potaz jen demontáž dosavadních zákonů a klimatické politiky Joea Bidena, nikoli aktivní Trumpovy avizované kroky, např. “drill, baby, drill” (celková expanze vrtů). Jestliže dnes vládní Agentura pro životní prostředí (EPA) vyčísluje sociální škody jedné tuny CO2 na 230 dolarů, vystavil by Trump dětem a vnukům svých voličů účet na 900 miliard. Ovšem nebohou agenturu chce Trump tak jako tak “odpravit”, uvádí Guardian v jiném článku.

“Od prvního dne své nové administrativy hodlá prezident zrušit každou Bidenovu regulaci, která zabíjí průmysl a pracovní příležitosti,” citoval list Financial Times loni v listopadu Trumpovu poradkyni Carlu Sandsovou. Nejvíce v ohrožení je IRA (Inflation Reduction Act) z roku 2022, zákon který přesměroval investiční toky do elektromobilů, vodíku a obnovitelného zemědělství. Nahradit ji má podle FT “Project 2025” navržená fondem Heritage a dalšími konzervativními institucemi. 

Vzhůru ke dvěma stupňům

Projekce předpokládá, že historická křivka emisí by podobně jako za prvního Trumpova prezidentování zastavila strmý pokles (viz ilustrace č. 1 – tehdy ovšem vzápětí nabrala strmý pokles následkem covidu) a zůstala nedaleko současných 5 tisících megatun ročně. V případě pokračování Bidenovy politiky by do roku 2030 klesla až kamsi ke 3 tisícům megatun, což už hraničí s pařížským závazkem dosáhnout 50 procentního poklesu ve srovnání s rokem 2005. Roční rozdíly kolem tisíce megatun by pak v roce 2030 dosáhly zmiňované 4 miliardy tun.

V případě splnění všech slibů by však mohl být rozdíl dramaticky vyšší. Například výrazný nárůst těžby ropy (“bejby” by začalo kopat a vrtat i v Arktidě) by produkce brzy saturovala domácí poptávku a přetekla by až na zahraniční trhy, což by zpětně vyvolalo navýšení světové poptávky po levné ropě. Podle mezinárodního panelu IPCC by v takovém případě již nešlo “zachránit cíl 1,5 stupně” a novou referenční hodnotou by se staly stupně dva. To by mimo jiné znamenalo ztrátu asi poloviny grónského ledu kolem roku 2050.

Všichni za Trumpem

Evropa by sice mohla ve svých emisích nadále klesat přesně podle not rozdaných v Paříži roku 2015, ovšem z grafu podílů různých zemí na světových emisích (ilustrace vpravo) si můžeme krásně představit, jak velký vliv by to asi mělo na zbytek světa. A naopak – jak by asi Trumpova klimatická antivěda (součástí “Projektu 2025” je i “potlačení mainstreamových klimatologů”) povzbudila “fialové obry” v čele s Čínou k následování Trumpova juvenilního řádění. 

Ilustrace: Daniel Dočekal, DALL E 3